Карта сайта

Это автоматически сохраненная страница от 29.01.2014. Оригинал был здесь: http://2ch.hk/b/res/61715667.html
Сайт a2ch.ru не связан с авторами и содержимым страницы
жалоба / abuse: admin@a2ch.ru

Срд 29 Янв 2014 09:36:28
Согласитесь, омегой-хикке-петардом по свей воле не говорят. Вся позиция АМНИНОРМ - это лишь способ оправдать недочеловеку своё недочеловеческое существование перед самим собой. Не найдётся ни одного человека, полноценного человека, который сменял бы свою жизнь на ХЕКАВАНИЕ в четырёх стенах, это неоспоримый, блядь, факт. Дохуя видели успешных людей с хорошим достатком, которые меняли бы свою взрослую жизнь на инфантильное укрывание в сраной раковине? То-то и оно.
Но, как мы знаем, сам себе не поможешь - никто не поможет. Этот момент гниловатые хикипетарды роняют из своего восприятия, это очевидно по убеждениям АПАЧИМУЯДОЛЖЫНПЕРВЫЙ МНИЖЫНОРМ. Подхожу, собственно, к сути.
ИТТ омеги, хикки, бетарды и прочий брак человеческого производства будет делиться своими душевными переживаниями, причинами,почему же они стали такими опущенцами, а люди поадекватней будут помогать советом неудачникам.
Кого я обманываю, большинство опущей будет придумывать феерические оправдания типа Я В ШКОЛЕ ПОДКАТИЛ ОДИН РАЗ К ТЯНКЕ ПОТОМ ВТОРОЙ РАЗ В УНИВЕРСИТЕТЕ И ВСЁ МОЯ ЖИЗНЬ СЛОМАНА МНЕ НИЧЕГО НЕ ХОЧЕТСЯ Я ПОНЕЛ СВОЁ МЕСТО ЗАЧЕМ РЫПАЦА ВСИРАВНО УСПЕХАВ НБУДИТ НИВЛИЧНАЙ НИВРАБОТИ НИГДЕ (реальная история из аналогичного треда), а адекваты будут уссыкаться от смеха с таких нелюдей.



Срд 29 Янв 2014 09:37:48
а че это двач вчера лежал ?

Срд 29 Янв 2014 09:39:33
бамп

Срд 29 Янв 2014 09:41:02
как я мог забыть тему треда

Срд 29 Янв 2014 09:42:51
может, поэтому ни один уебень сюда не зашёл ещё за пять минут ?

Срд 29 Янв 2014 09:45:48
Сажа биопроблемникам.

Срд 29 Янв 2014 09:45:26
ох ебаться, двач опять падает

Срд 29 Янв 2014 09:46:21
Сажа биопроблемникам.

Срд 29 Янв 2014 09:46:54
Вопрос знатокам. Могу ли я называться ХИКАЙ САЦИАФОБАМ если у меня нет пиздостраданий и автомобиля (дрочу и далеко не езжу), но есть работа, которая мне нравится, хобби, квартира и даже о ужас! пара друзей IRL.

Срд 29 Янв 2014 09:51:28
Это золотой тред?

Срд 29 Янв 2014 09:52:16
>>61715815
Нет, определенно!

Срд 29 Янв 2014 09:52:25
Нет, ты нормальный человек. Но быдло, создавшее этот тред, сейчас начнет убеждать тебя в обратном.

Срд 29 Янв 2014 09:54:29
>>61715899
>>61715898
ох вау! омежка с проекциями порвался!

Срд 29 Янв 2014 09:55:47
>>61715898
Почему? У меня же нет ТЯН ТЯНОЧКА НЯШИТЬСЯ ПОД ПЛЕДИКОМ С КАКАО МИМИМИ а также таза под окном на котором ездить раз в неделю в соседний магазин. Но самое страшное, что АМНИНОРМ

Срд 29 Янв 2014 10:00:24
>>61715943
Ты какой-то странный. Хочешь, чтобы тебя унизили?

Срд 29 Янв 2014 10:00:51
>>61715667
> ИТТ омеги, хикки, бетарды и прочий брак человеческого производства будет делиться своими душевными переживаниями, причинами,почему же они стали такими опущенцами, а люди поадекватней будут помогать советом неудачникам.

Как меняется человек после осознания того, что он кому-то нужен и кем-то любим?

Всегда ваш,
Сыч 21-ого года, никогда никого не любил

Чувствую, что начинаю сходить с ума от одиночества и одновременно понимаю, что быть с другими — это такая же биологическая потребность, как сходить посрать.

Печёт.

Срд 29 Янв 2014 10:03:08
>>61716012
>Как меняется человек после осознания того, что он кому-то нужен и кем-то любим?
В лучшую сторону, поверь.
>Печёт.
Начинай действовать, хули.

Срд 29 Янв 2014 10:03:57
>>61715667 Скажу сразу, ты - дебил, и доказал это в своем прошлом тредеили одном из прошлых, без понятия сколько ты их плодишь.В нем я задал тебе пару вполне логичных вопросов и обрисовал свою ситуацию, в которой мне было действительно НОРМ. В итоге сначала ты кукарекнул какую-то абстрактную хуйню, а потом просто меня проигнорировал. Делаю вывод, что ты зеленая хуйня пришедшая устроить срачик, но никак уж не помогать кому-либо. Все, я кончил и ушел.

Срд 29 Янв 2014 10:06:38
>>61716057
ДЕТЕРМИНИРОВАННОСТЬ, это ты? Напомни-ка себя, выблядень, для твоей идентификации, мне так будет проще.


Срд 29 Янв 2014 10:06:45
>>61716005
Да, унизь меня. Унизь меня полностью.
На самом деле тут полно народу сидит которые дохуя на самом деле всего имеют но блять всегда ноют по какой-то хуйне. И все хикки-питурды. Самобичевание какое-то. Как будто эмо-форум посещаю. А еще бесконечные пиздострадания. Короче сажи треду

Срд 29 Янв 2014 10:10:09
>>61716100
Так, ну и что ты здесь делаешь?

Срд 29 Янв 2014 10:10:25
SAGE SAGE SAGE SAGE SAGE SAGE SAGE SAGE SAGE SAGE SAGE SAGE
>>61715667
>люди поадекватней будут помогать советом неудачникам
>люди поадекватней
>/b
SAGE

Срд 29 Янв 2014 10:10:48
ТЯН ЗАШЛА В ГОСТИ, СМОТРИТЕ СЕРИАЛ
@
ОБНЯЛ ТЯНКУ И У ТЕБЯ ВСТАЛ
@
ТЯНКА ЭТО ВИДИТ И ЗАСОВЫВАЕТ РУКУ ТЕБЕ В ТРУСЕЛЯ
@
НАЧИНАЕТ ТЕБЕ НАЯРИВАТЬ
@
НЕДЕЛЬНЫЙ НОФАПАФОН СОРВАН :-(

Срд 29 Янв 2014 10:13:18
>>61715667
Я когда-то был омегой хиккой. Потом жизнь заставила социализироваться. Щас эталонное социализированное быдло. Давно уже не девственник. Карьера идёт в гору. Денег вполне хватает на повыёбываться. В некоторых кругах даже за альфу признают.
Однако, от природы не убежишь. Мне всё так же нравится просто дружить с няшко-тянками, которых ебут труъ альфачи и по вечерам запираться в своей уютненкой хиковальне и омежно дрочить на видео, где чью-то жену ебёт толпа нигров.


Срд 29 Янв 2014 10:14:20
Двач стал таким медленным, не факт что этот камент вообще отправится


Срд 29 Янв 2014 10:15:08
>>61715667
Третий тред за неделю. Не надоело еще?

Срд 29 Янв 2014 10:16:52
>>61716046
> Начинай действовать, хули.

Это тяжело. Ведь я воннаби сверхчеловек и социопат. Я нарцисс и никого не люблю. Вероятно, это инфантильность. Но я как-будто бы обижен жизнью и жажду разрухи. Я могу познакомиться с девочкой, втереться в доверие и потом её кинуть. Просто, что злобно посмеяться и отомстить. (Кому и за что я уже не помню)

То есть, получается замкнутый круг. Когда я общаюсь с пиздой, я вижу: все мои действия продиктованы бессознательной потребностью любить и быть любимым. И тут же — бам! — я это презираю и от этого бегу. Мне страшно. Это омеговатость? Или что? Баб я, признаться, побаиваюсь. Но стоит мне выйти на улицу — я становлюсь очень вежливым и иногда обаятельным. Мне это сходит с рук. Но ненависть и какая-то даже зависть к жизни, здоровой жизни меня не отпускает. И, что самое забавное, я не хочу, чтобы она уходила. Ведь в своих фантазиях я не такой, как все. А на деле — чмо, наверное. Инфантил.

К чему это я? Тян не нужны. Просто выговорился. Во мне 190 см росту и 16 000 гектаров злобы. Ха-ха.

Срд 29 Янв 2014 10:17:00
>>61715667
уж лучше б спойлеры использовал. А то понос не читается.
>адекваты
Напоминаю, упоминание в посте неких "адекватов" автоматически сводит ценность изложенной мысли к нулю.

Срд 29 Янв 2014 10:17:09
>>61716213
>Мне всё так же нравится просто дружить с няшко-тянками, которых ебут труъ альфачи и по вечерам запираться в своей уютненкой хиковальне и омежно дрочить на видео, где чью-то жену ебёт толпа нигров.
А не ЛАТЕНТ ли ты?

Срд 29 Янв 2014 10:21:03
>>61716100
Ты не поверишь, но учусь быть лучше. Двачи (харкачи, сморкачи, как хочешь называй) научили меня не быть куском говна. Перестал пиздострадать, не потому что ТЯН НЕ НУЖНЫ!, а потому как понял как жалко это выглядит. Нашел работу которая нравится, а не за которую платят вагон денег, но она тебе ненавистна. Начал жить в свое удовольствие, а не так как хочет мамка, друзья, начальник, похуй кто. Часть из того что здесь пишут, порой может быть крайне полезным и может предотвратить твои будущие ошибки.

Срд 29 Янв 2014 10:21:15
>>61716262
>я воннаби сверхчеловек
И что же в тебе сверхчеловеческого? Давай попробуем разобраться.

Срд 29 Янв 2014 10:22:25
>>61716100
Не перестаю проигрывать с нежных обиженок, которым стоит получить в свой адрес дурное слово, как сразу нацепляют сажу. Ну просто обезьянки ручные.

Срд 29 Янв 2014 10:24:03
>>61716272
Ну х.з.
Может быть когда-нибудь соберусь с духом попробовать чужого хуйца для разнообразия. А пока не тянет.

Срд 29 Янв 2014 10:25:09
>>61715667
Почему мне не припекает?

мимохиккалузер

Срд 29 Янв 2014 10:25:51
У меня из имущества только гитара, рюкзак, флешка со сканами документов и сами документы.
Раньше жил в 10 минутах от Арбата, имел все, но понял, что материальные ценности с собой не унесешь на тот свет.

Срд 29 Янв 2014 10:28:10
>>61716395
>но понял, что материальные ценности с собой не унесешь на тот свет
матценности создают, чтобы оставить их детям, эгоист тупой.

Срд 29 Янв 2014 10:29:52
Я эту пасту месяц назад видел. Так что съеби.

Срд 29 Янв 2014 10:30:22
>>61716262
> Это омеговатость?
Нет, это школоидеализм. Человек был и будет биологическим организмом со своими нуждами, ограничениями и прочими биопроблемами. Свободное от них существо - чистое бестелесное сознание и то это фантастика. Прими реальность и живи в свое удовольствие, ведь когда-нибудь ты умрешь.

Срд 29 Янв 2014 10:30:34
>>61716333

Иногда я думаю, что у меня какая-то особая миссия. Думаю, что мог бы многое сделать для себя и людей. Считаю, что у меня есть если не талант, то способности, которые я могу развить. Чувство особого, геройского предназначения меня терзает. И у меня есть все возможности реализоваться. Я — аскет, мне не нужно многого. Мне похуй на биопроблемы (не считая выше написанного).

Я понимаю, что так до шизы не далеко. Может, я невротик. Идеализированный образ своего «я» и проч.



Срд 29 Янв 2014 10:34:03
ты опять выходишь на связь, мудила, тебя же уже обосали пару раз, тебе мало?

Срд 29 Янв 2014 10:36:57
>>61715667
Agree, omega - Hickey - firecrackers in various parts will not say . All AMNINORM position - this is just a way to justify their subhuman subhuman existence to himself. Not a single person , a living person who succeeds to his life on HEKAVANIE within four walls, it is an undeniable , damn fact. Doha saw successful people with good incomes, who would change his adult life in infantile harboring fucking sink ? That's it .
But , as we know , can not help myself - no help. This moment is a rotten hikipetardy dropping from his perception, is evident in his convictions APACHIMUYADOLZHYNPERVY MNIZHYNORM . I went , actually, to the point.
ITT omega Hickey betardy marriage and other human production will share their spiritual experiences , the reasons why they have become so opuschentsami , and people will help poadekvatney Council losers .
Who am I kidding , most enchanting omitted will invent excuses type I mistimed SCHOOL ONCE TO tyanko THEN THE SECOND TIME AT THE UNIVERSITY AND ALL MY LIFE broke my wants nothing I ponel WHY YOUR PLACE RYPATSA VSIRAVNO USPEHAV NBUDIT NIVLICHNAY NIVRABOTI NOWHERE ( the real story of the same thread ), and adequate ussykatsya will laugh with these villains .

Срд 29 Янв 2014 10:38:13
>>61716466

На 21-ом году жизни я начал это понимать. Если нет бабы и любви, то человек страдает и саморазрушается. Это так унизительно! Влечение к социальности — это в крови.

Когда поблизости нет людей, я начинаю общаться с ними в своих фантазиях.

Срд 29 Янв 2014 10:39:42

Срд 29 Янв 2014 10:41:22
>>61716430
Нет, их создают в первую очередь для того, чтобы облегчить себе жизнь, пидораха тупая.
>>61716466
Инфантилизм обыкновенный, пройдет.

Срд 29 Янв 2014 10:42:09
>>61716228
>камент


Срд 29 Янв 2014 10:42:45
>>61716466
тебе 16 ?

Срд 29 Янв 2014 10:46:11
>>61715667
Какая нахуй разница кто и как живёт? То что я недавно осознал что мне нужно познакомится с девушкой, что бы быть дохуя довольным, не значит что кому-то хочется именно этого.

Срд 29 Янв 2014 10:47:08
>>61716012
>Как меняется человек после осознания того, что он кому-то нужен и кем-то любим?
Никак.
мимо 25 лвл, один раз вешалась на шею тян, раза три - куны

Срд 29 Янв 2014 10:47:32
>>61716612
>Нет, их создают в первую очередь для того, чтобы облегчить себе жизнь, пидораха тупая.
У тупых эгоистов вроде тебя — да. А у нормальных людей и кроме этого есть планы оставить потомкам.

Срд 29 Янв 2014 10:48:18
И ведь находятся люди, которые из треда в тред разговаривают с одной и той же пастой.

Срд 29 Янв 2014 10:49:27
>>61716612
> Инфантилизм обыкновенный, пройдет.

Опиши себя, если ты перешёл на следующий уровень. Твои ценности, приоритеты, миросозерцание.

Ну и совет инфантильному дураку, как от этого избавиться.

Срд 29 Янв 2014 11:05:37
Согласитесь, быдлом-обывателем-мещанином по свей воле не говорят. Вся позиция АМНИНОРМ - это лишь способ оправдать недочеловеку своё недочеловеческое существование перед самим собой. Не найдётся ни одного человека, полноценного человека, который сменял бы свою жизнь на КАРЬЕРНЫЙ РОСТ, КРЕДИТНЫЙ ФОКУС И ИПОТЕКУ на двадцать пять лет, это неоспоримый, блядь, факт. Дохуя видели успешных маргиналов с хорошим достатком, которые меняли бы свою беззаботную жизнь на рабское существование шестерёнки в механизме системы? То-то и оно.
Но, как мы знаем, сам себе не поможешь - никто не поможет. Этот момент гниловатые рабы роняют из своего восприятия, это очевидно по убеждениям БЕРИ АТ ЖЫЗНИ ФСЁ. Подхожу, собственно, к сути.
ИТТ хомячки, быдло, ПТУшники и прочий брак человеческого производства будет делиться своими душевными переживаниями, причинами,почему же они стали такими опущенцами, а люди поадекватней будут помогать советом неудачникам.
Кого я обманываю, большинство опущей будет придумывать феерические оправдания типа А ЖИТЬ-ТО НА ЧТО-ТО НАДО, ТЯНОЧКА, НЕДАВНО МАШИНА СЛОМАЛАСЬ, ВСЁ КАК У ЛЮДЕЙ, А ГВОЗДЬ-ТО ЗАБИТЬ СМОЖЕШЬ? (реальная история из аналогичного треда), а адекваты будут уссыкаться от смеха с таких нелюдей.юдей.


Срд 29 Янв 2014 11:12:26
>>61716327
Почему не поверю-то? Вполне логично и связно.
>>61716466
>Иногда я думаю, что у меня какая-то особая миссия.
Обосрался в голос. Что ты в жизни полезного сделал, паразит?
>>61716612
Инфантильный инфантил, который не собирается ничего уносить в могилу в бессмысленности череды смертей-перерождений учит кого-то жизни, забавно!

Срд 29 Янв 2014 11:21:28
бамполейлоу! что сегодня за поебень с двачем? хиккепетарды саботируют?

Срд 29 Янв 2014 11:26:39
бампусики

Срд 29 Янв 2014 11:28:10
двач поднялся с колен и не падает?

Срд 29 Янв 2014 11:30:35
тадам тададам

Срд 29 Янв 2014 11:35:31
бамполейло! где блядь все?

Срд 29 Янв 2014 11:36:11
Принять свою смертность - это не значит "я все равно умру, так какого ж черта?" Принять свою смертность - это значит сказать себе "да, я умру - но что я успею сделать, пока я жив?"
Это я к чему.
Каждый из нас сам кузнец своей судьбы и решения каждого из нас в равной степени влияют на жизнь остальных людей. Мы сами решаем, как будет лучше для нас самих, для близких и далеких нам людей, для мира в целом. Этот выбор нельзя отнять, нельзя форсировать, нельзя изменить - каждый рано или поздно придет к нему.
Я сделал свой выбор. Я отошел в сторону от главных магистралей и тихо живу своим скромным мещанским счастьем, не мешая тем, кто мчится вперед. И я рад за этих людей - их выбор приведет их к большим свершениям, и уходя из этого мира, они изменят его больше, чем я. Я не форсирую события, и я добьюсь гораздо меньшего - но то, что для сокола лишь час полета, для улитки может быть всей жизнью, и я не заметил, чтобы улитке от этого жилось плохо, а соколу - хорошо. Они просто на своем месте. Когда можно считать себя счастливым? Когда ты знаешь, что нашел свое место в мире. Вот и всё. Дальнейший спор лишен смысла.

Срд 29 Янв 2014 11:43:51
>>61717314
Ты просто сломался, увы.

Срд 29 Янв 2014 11:46:11
НУ ЖЕ

Срд 29 Янв 2014 11:46:45
>>61717425
Соси, сука, соси с сажей.

>>61717314 - ты прав

Срд 29 Янв 2014 11:55:08
>>61717461
Сочненький!


Срд 29 Янв 2014 12:00:01
>>61716099
Детерминизм вообще-то. Человек из треда в тред не может выучить, как правильно звучит слово, от которого ему печёт, но раздаёт бесплатные советы по сосанию хуёв и упарыванию. Тысячам людей они уже помогли достичь успеха, в каждом теде звучат слова благодарности.
Я только что вкатился, всё ещё принимаю критику детерминизма.

Срд 29 Янв 2014 12:03:31
>>61717461
>нет, меня совсем не задевает ничтожность моей жалкой жизни, я агрессивен не поэтому


Срд 29 Янв 2014 12:05:54

Срд 29 Янв 2014 12:09:11
>>61717637
>опущенец не знает ни про какие иронию и сарказм, ведь оп такой тупой что из треда в тред ошибается в каждом втором слове, он тупой птушнек и быдло и не может даже выучить одно слово
ясна панятна))))))))))))))

Срд 29 Янв 2014 12:10:50
>>61715667My?lenka o v??n?m n?vratu je tajemn? a

Nietzsche j? uvedl ostatn? filosofy do rozpak?: pomyslit, ?e by se jednou v?echno opakovalo, jako jsme to u? za?ili, a ?e by se i to opakov?n? je?t? do nekone?na opakovalo! Co chce ??ci ten pomaten?

m?tus?

M?tus v??n?ho n?vratu ??k? per negationem, ?e ?ivot, kter? zmiz? jednou prov?dy, kter? se nenavr?t?, je podoben st?nu, je bez v?hy, je p?edem mrtv? a byl-li stra?n?, kr?sn?, vzne?en?, ta hr?za, vzne?enost ?i kr?sa nic neznamenaj ?. Nemus?me je br?t na v?dom? stejn? jako v?lku mezi dv?ma africk?mi st?ty ve ?trn?ct?m stolet?, kter? nezm?nila nic na tv??i sv?ta, p?esto?e v n? zahynulo v nev?slovn?ch muk?ch t?i sta tis?c ?ernoch?.

Zm?n? se n?co na v?lce dvou africk?ch st?t? ve ?trn?ct?m stolet?, bude-li se nes?etn?kr?t opakovat ve v??n?m n?vratu?

Zm?n?: stane se z n? blok, kter? ?n? a trv?, a jej? blbost bude neod?initeln?. Kdyby se francouzsk? revoluce m?la v??n? opakovat, francouzsk? historiografie by byla m?n? py?n? na Robespierra. Proto?e v?ak mluv? o n??em, co se nenavr?t?, krvav? l?ta se prom?nila v pouh? slova, teorie, diskuse, stala se leh?? ne?

pe??, nenah?n?j? strach. Je nekone?n? rozd?l mezi Robespierrem, kter? se vyskytl jen jednou v d?jin?ch a Robespierrem, kter? by se v??n? vracel usek?vat Francouz?m hlavy.

?ekn?me tedy, ?e my?lenka v??n?ho n?vratu znamen? jistou perspektivu, z n?? se v?ci jev? jinak, ne? jak je zn?me: jev? se bez poleh?uj?c? okolnosti sv?

pom?jivosti. Tato poleh?uj?c? okolnost n?m toti? zabra?uje pron?st jak?koli odsudek. Jak je mo?no odsoudit n?co, co pom?j ?? ?erv?nky z?niku oza?uj ? v?echno kouzlem nostalgie; i guillotinu.

P?istihl jsem se ned?vno p?i neuv??iteln?m pocitu: listoval jsem knihou o Hitlerovi a nad n?kter?mi fotografiemi jsem poc?til dojet?: p?ipomn?ly mi toti?

?as m?ho d?tstv?; pro?il jsem ho za v?lky; n?kte?? p??buzn? mi zahynuli v Hitlerov?ch koncentr?c?ch; ale co byla jejich smrt proti tomu, ?e mi fotografie Hitlera p?ipomn?la zanikl? ?as m?ho ?ivota, ?as, kter? se nevr?t??

Toto sm??en? s Hitlerem prokazuje hlubokou mravn? perversi spojenou se sv?tem zalo?en?m esenci?ln? na neexistenci n?vratu, proto?e v tom sv?t? je v?e p?edem odpu?t?no a tedy i v?e cynicky dovoleno.

—2. --Bude-li se ka?d? vte?ina na?eho ?ivota nekone?n?kr?t opakovat, jsme p?ikov?ni k v??nosti jak Je??? Kristus ke k???i. Takov? p?edstava je hrozn?. Ve sv?t?

v??n?ho n?vratu le?? na ka?d?m gestu t?ha nesnesiteln? odpov?dnosti. To, je d?vod, pro? Nietzsche naz?val my?lenku v??n?ho n?vratu nejt????m b?emenem (das schwerste Gewicht).

Je-li v??n? n?vrat nejt????m b?emenem, pak se mohou na?e ?ivoty jevit na jeho pozad? ve v?? n?dhern? lehkosti.

Ale je t?ha opravdu hrozn? a lehkost n?dhern?? Nejt???? b?emeno n?s drt?, kles?me pod n?m, tiskne n?s k zemi. Ale v milostn? poezii v?ech v?k? ?ena tou??

b?t zat??ena b?emenem mu?ova t?la. Nejt???? b?emeno je tedy z?rove? obrazem nejintenzivn?j??ho napln?n? ?ivota. ??m je b?emeno t????, t?m je n?? ?ivot bl?? zemi, t?m je skute?n?j?? a pravdiv?j??.

Naproti tomu absolutn? nep??tomnost b?emene zp?sobuje, ?e se ?lov?k st?v? leh?? ne? vzduch, vzl?t? do v??e, vzdaluje se zemi, pozemsk?mu byt?, st?v? se jen nap?l

skute?n? a jeho pohyby jsou stejn? svobodn? jako bezv?znamn?. Co si tedy m?me zvolit? T?hu nebo lehkost?

Tuto ot?zku si kladl Parmenides v ?est?m stolet? p?ed Kristem. Vid?l cel? sv?t rozd?len na dvojice protiklad?: sv?tlo - tma; jemnost - hrubost; teplo - chlad; byt? - nebyt?. Jeden p?l protikladu byl pro n?ho pozitivn? (sv?tlo, teplo, jemnost, byt?), druh? negativn?. Takov? d?len? na pozitivn? a negativn? p?l n?m m??e p?ipadat d?tinsky snadn?. A? najeden p??pad: co je pozitivn?, t?ha nebo lehkost?

Parmenides odpov?d?l: lehkost je pozitivn?, t?ha je negativn?. M?l pravdu ?i ne? To je ot?zka. Jist? je jen jedno: protiklad t?ha - lehkost je nejtajemn?j?? a nejmnohov?znamn?j?? ze v?ech protiklad?.

—3. --Mysl?m na Tom??e u? ?adu let, ale teprve ve sv?tle t?to ?vahy jsem ho uvid?l jasn?. Vid?l jsem ho, jak stoj ? u okna sv?ho bytu a d?v? se p?es dv?r na zdi prot?j ??ho ?in??ku a nev?, co m? d?lat.

Potkal Terezu poprv? asi p?ed t?emi t?dny v jednom mal?m ?esk?m m?st?. Byli spolu sotva hodinu. Doprov?zela ho na n?dra?? a ?ekala s n?m a? do chv?le, kdy nasedl do vlaku. O deset dn? pozd?ji p?ijela za n?m do Prahy. Milovali se spolu je?t? t?ho? dne. V noci dostala hore?ku a z?stala pak cel? t?den s ch?ipkou v jeho byt?.

Poc?til tehdy nevysv?tlitelnou l?sku k t? t?m?? nezn?m? d?vce; zd?lo se mu, ?e je to d?t?, kter? n?kdo polo?il do o?atky vyt?en? smolou a poslal po vod? ?eky, aby ji Tom?? vylovil na b?eh sv? postele. Z?stala u n?ho t?den, ne? se uzdravila, a pak zase odjela do sv?ho m?sta vzd?len?ho dv? st? kilometr? od Prahy. A tehdy p?i?la ta chv?le, o kter? jsem mluvil a kter? mi p?ipad? jako kl?? k jeho ?ivotu: stoj ? u okna, d?v? se do dvora na zdi prot?j ??ch ?in??k? a p?em??l?: M? ji pozvat do Prahy natrvalo? B?l se t? odpov?dnosti. Kdyby ji te? k sob? pozval, p?ijela by za n?m, aby mu nab?dla cel? sv?j ?ivot. Anebo se j ? u? nem? hl?sit? To by znamenalo, ?e Tereza z?stane serv?rkou v restauraci jednoho zapadl?ho m?sta a on ji u? nikdy neuvid?. Cht?l, aby za n?m p?ijela anebo necht?l?

D?val se do dvora na prot?j?? zdi a hledal odpov??. Vzpom?nal si znovu a znovu, jak le?ela na jeho gau?i; nep?ipom?nala mu nikoho z jeho p?edchoz?ho ?ivota. Nebyla to ani milenka ani man?elka. Bylo to d?t?, kter? vyt?hl z o?atky vyt?en?

smolou a polo?il na b?eh sv? postele. Usnula. P?iklekl k n?. Jej? hore?nat? dech se zrychlil a ozvalo se slabounk? za?p?n?. P?itiskl svou tv?? k jej? a ?eptal j?

do sp?nku uklid?uj?c? slova. Po chv?li c?til, ?e se jej? dech klidn? a jej? tv?? se man? pozved?v? k jeho tv??i. C?til z jej?ch ?st jemn? pach hore?ky a vdechoval ho, jako by se cht?l naplnit d?v?rnost? jej?ho t?la. A v t? chv?li si p?edstavil, ?e je u n?ho u? mnoho let a ?e um?r?. M?l n?hle jasn? pocit, ?e by jej? smrt nep?e?il. Polo?il by se vedle n? a cht?l by zem??t s n?. Pohnut tou p?edstavou, vtiskl v t? chv?li tv?? do pol?t??e vedle jej? hlavy a dlouho tak z?stal.

St?l ted u okna a dovol?val se t? chv?le. Co to mohlo b?t jin?ho ne? l?ska, kter? se mu takto p?i?la d?t poznat?

Ale by1a to l?ska? Pocit, ?e chce um??t vedle n? byl evidentn? neum??en?: v?dy? se s n? tehdy vid?l teprve podruh? v ?ivot?! Nebyla to tedy jen hysterie ?lov?ka, kter? si v hloubi du?e uv?domoval svou neschopnost l?sky a za?al ji proto s?m sob? p?edst?rat? Jeho podv?dom? bylo p?itom tak zbab?l?, ?e si zvolilo ke sv? komedii pr?v? tuto ubohou serv?rku ze zapadl?ho m?sta, kter? nem?la skoro ??dnou ?anci vstoupit do jeho ?ivota!

D?val se do dvora na ?pinav? zdi a uv?domoval si, ?e nev?, byla-li to hysterie nebo l?ska.

A bylo mu l?to, ?e v takov? situaci, kdy skute?n? mu? by um?l okam?it? jednat, on v?h? a zbavuje tak nejkr?sn?j?? chv?li, jakou kdy za?il (kle?el u jej?ho l??ka a zd?lo se mu, ?e by

nep?e?il jej? smrt) jej?ho v?znamu. Zlobil se na sebe a pak ho napadlo, ?e je to vlastn? docela p?irozen?, ?e nev?, co chce:

?lov?k nikdy nem??e v?d?t, co m? cht?t, proto?e ?ije jen jeden ?ivot a nem??e ho nijak porovn?vat se sv?mi p?edchoz?mi ?ivoty, ani ho opravit v n?sleduj?c?ch ?ivotech.

Je lep?? b?t s Terezou anebo z?stat s?m? Neexistuje ??dn? mo?nost ov??it, kter? rozhodnut? je lep??, proto?e neexistuje ??dn? srovn?n?. ?lov?k ?ije v?echno hned napoprv? a bez p??pravy. Jako kdyby herec hr?l p?edstaven? bez jak?koli zkou?ky. Ale za co m??e ?ivot st?t, je-li prvn? zkou?ka na ?ivot u? ?ivotem sam?m? ?ivot se proto v?dycky podob? skice. Ale ani skica nen? p?esn? slovo, proto?e skica je v?dycky n??rtem n??eho, p??pravou na obraz, kde?to skica, j?? je n?? ?ivot, je skicou k ni?emu, n??rtem bez obrazu.

Einmal ist keinmal, ??k? si Tom?? n?meck? ?slov?. Co se ud?je jen jednou, jako by se nestalo nikdy. Sm?-li ?lov?k ??t jen jeden ?ivot, je to jako by ne?il v?bec.

—4. --Ale pak jednoho dne v p?est?vce mezi dv?ma operacemi volala ho sestra k telefonu. Usly?el ve sluch?tku Terezin hlas. Volala mu z n?dra??. Zaradoval se. Bohu?el, m?l na ten ve?er smluvenu n?v?t?vu, tak?e ji k sob? pozval a? na p???t?

den. Jen co zav?sil sluch?tko, vy??tal si, ?e j? ne?ekl, a? p?ijde hned. M?l p?ece je?t? ?as n?v?t?vu od??ci! P?edstavoval si, co Tereza bude d?lat v Praze cel?ch ?estat?icet hodin p?ed jejich setk?n?m a m?l chu? si sednout do auta a hledat ji po pra?sk?ch ulic?ch.

P?i?la dal??ho dne ve?er, m?la p?es rameno pov??enou kabelku na dlouh?m ?emenu, p?ipadala mu elegantn?j?? ne? posledn?. V ruce dr?ela tlustou knihu. Byla to Tolst?ho Anna Karenina. Chovala se vesele, dokonce trochu hlu?n?, a sna?ila se mu d?t najevo, ?e se u n?ho stavila jen n?hodou, d?ky zvl??tn? p??le?itosti: je v Praze ze slu?ebn?ch d?vod?, eventueln? (jej ? v?pov?di byly velmi nejasn?) aby si tu na?la zam?stn?n?.

Pak le?eli naz? a unaveni vedle sebe na gau?i. Byla u? noc. Ptal se j?, kde je ubytov?na, aby ji tam odvezl autem. Odpov?d?la v rozpac?ch, ?e si hotel bude teprve hledat a ?e m? kufr v ?schovn? na n?dra??.

Je?t? v?era se b?l, ?e kdyby ji pozval k sob? do Prahy, p?ijela by mu nab?dnout cel? sv?j ?ivot. Kdy? mu te? ?ekla, ?e m? kufr v ?schovn?, blesklo mu hlavou, ?e v tom kufru je jej ? ?ivot a ?e ho nechala zat?m na n?dra??, ne? mu jej nab?dne. Nasedl s n? do auta zaparkovan?ho p?ed domem, zajel na n?dra??, vyzvedl kufr (byl velik? a nesm?rn? t??k?) a odvezl ho i s n? zp?tky k sob?. Jak to, ?e se tak n?hle rozhodl, kdy? skoro ?trn?ct dn? v?hal a nebyl s to j? poslat ani pohlednici s pozdravem?

Byl t?m s?m p?ekvapen. Jednal proti sv?m z?sad?m. P?ed deseti lety se rozvedl se svou prvn? ?enou a pro??val rozvod ve slavnostn? n?lad?, v jak? jin? oslavuj ?

svatbu. Uv?domil si, ?e nebyl zrozen pro to, aby ?il po boku jak?koli ?eny a ?e m??e b?t pln? s?m sebou jen jako svobodn? ml?denec. Sna?il se pe?liv? vytvo?it syst?m sv?ho ?ivota tak, aby se k n?mu u? nikdy ??dn? ?ena nemohla nast?hovat s kufrem. To byl d?vod, pro? m?l ve sv?m byt? jen jeden gau?. I kdy? to byl gau?

dosti ?irok?, Tom?? tvrdil v?em milenk?m, ?e nen? s to usnout s nik?m na spole?n? posteli a odv??el je v?echny po p?lnoci do jejich domov?. Ostatn? kdy?

u n?ho byla Tereza poprv? s ch?ipkou, nikdy s n? nespal. Prvn? noc str?vil ve velk?m k?esle, dal?? noc odj??d?l do nemocnice, kde m?l sv?j kabinet a v n?m pohovku, kter? pou??val p?i no?n?ch slu?b?ch.

Tentokr?t v?ak usnul vedle n?. R?no se vzbudil a zjistil, ?e Tereza, kter? je?t? spala, ho dr?? za ruku. To se tak dr?eli celou noc? P?ipadalo mu to t??ko uv??iteln?. D?chala hluboce ze sp?nku, dr?ela ho za ruku (pevn?, nebyl s to se vymanit z toho sev?en?) a nesm?rn? t??k? kufr st?l vedle gau?e.

B?l se uvolnit ruku z jej?ho sev?en?, aby ji neprobudil, a jen velmi opatrn? se obr?til na bok, aby ji mohl l?pe pozorovat.

Zase ho napadlo, ?e Tereza je d?t?, kter? n?kdo polo?il do o?atky vyt?en? smolou a poslal po vod?. Nen? p?ece mo?no nechat plout ko??k s d?t?tem po rozbou?en?

?ece! Kdyby dcera faraonova nebyla vylovila z vln ko??k s mal?m Moj???em, nebylo by Star?ho z?kona a cel? na?? civilizace! Tolik star?ch m?t? za??n? t?m, ?e n?kdo zachr?n? pohozen? d?t?. Kdyby se Polybos neujal mal?ho Oidipa, Sofokles by nenapsal svou nejkr?sn?j?? trag?dii! Tom?? si tehdy neuv?domoval, ?e metafory jsou nebezpe?n? v?c. S metaforami nen? radno si hr?t. L?ska se m??e narodit z jedin? metafory.

—5. --?il se svou prvn? ?enou sotva dva roky a zplodil s n? jednoho syna. P?i rozvodov?m ??zen? p?i?kl soud d?t? matce a Tom??e odsoudil, aby na n? platil t?etinu sv?ho platu. Zaru?il mu z?rove?, ?e sm? syna vid?t ka?dou druhou ned?li. Ale poka?d?, kdy? se m?l se synem sej?t, matka si na?la n?jakou v?mluvu. Kdyby jim byl nosil drah? d?rky, dos?hl by jist? setk?n? snadn?ji. Pochopil, ?e si m?

synovu l?sku u matky zaplatit a p?edplatit. P?edstavil si, jak bude v budoucnu cht?t donkichotsky v?t?pit synovi sv? n?zory, kter? byly ve v?ech sm?rech opa?n?

ne? mat?iny. U? dop?edu se c?til unaven. Kdy? mu jedn? ned?le matka op?t na posledn? chv?li od?ekla sch?zku se synem, rozhodl se n?hle, ?e ho u? nechce vid?t nikdy v ?ivot?.

Срд 29 Янв 2014 12:17:58
>>61717754
Но ты ведь намеренно коверкаешь этот термин, пытаясь высмеять его, показав этим, что на него не обязательно реагировать. На самом деле, ты просто не можешь опровергнуть те тезисы, которые я излагал в его рамках.
А ты что, разве не в ПТУ учишься?

Срд 29 Янв 2014 12:24:57
>>61717864
ВНЕЗАПНО два высших, один диплом красный (блат правда), до этого золотая медаль, но ты же всё равно сейчас скажешь ПРУФОВ НЕТУ ПЕЗДОБОЛ АРГУМЕНТОВ НЕТУ ДЕТЕРМИНИРОВАНОСТЬ НИАПРАВЕРГ!


Срд 29 Янв 2014 12:30:31
>>61715667
В пизду тянок,это просто бля пиздец,тян это поток негатива и ругани,пиздец,как я рад что выкинул ее на мороз

Срд 29 Янв 2014 12:31:00
>>61717950
Но ведь не опроверг же. И пруфы твои мне в хуй не стучали, уровень твоего развития показывает твоя деятельность - пытаться кого-то травить/траллить под видом помощи, о которой тебя не просили. Ещё и на анонимном сайте.

Срд 29 Янв 2014 12:31:52
>>61717775
Обосрался в голос со школовайпера, пытающегося вайпать сквозь лаги падающего двача!


Срд 29 Янв 2014 12:34:54
>>61717950
"Cht?la bych t? milovat ve sv?m ateli?ru, jako by to bylo jevi?t?. Kolem by byli lid? a nesm?li by se p?ibl??it ani na krok. Ale nemohli by z n?s spustit o?i..." Nejhor?? bylo, ?e dopis byl datov?n. Byl z ned?vn? doby, kdy u? Tereza d?vno bydlila u Tom??e.

"Ty ses hrabala v m?ch dopisech!" uhodil na ni. Nezap?rala a ?ekla: "Tak mne vy?e?!"

Ale nevyhnal ji. Vid?l ji p?ed o?ima, jak stoj? p?iti?t?na ke zdi Sabinina ateli?ru a vr??? si jehly pod nehty. Vzal do rukou jej? prsty, hladil je, dal si je ke rt?m a l?bal je, jako by na nich byly je?t? stopy krve. Ale od t? doby jako by se proti n?mu v?echno spiklo. Skoro ka?d? den se dov?d?la n?jak? nov? ?daj o jeho tajn?m milostn?m ?ivot?.

Nejd??v v?echno zap?ral. Kdy? byly d?kazy p??li? z?ejm?, dokazoval, ?e jeho polygamn? ?ivot nen? v ??dn?m rozporu s jeho l?skou k n?. Nebyl d?sledn?: chv?li sv? nev?ry pop?ral a chv?li je zase ospravedl?oval.

Jednou telefonoval n?jak? ?en?, aby si s n? smluvil sch?zku. Kdy? kon?il hovor, sly?el z vedlej??ho pokoje podivn? zvuk, jako kdy? nahlas drkotaj? zuby. N?jak? n?hoda zp?sobila, ?e k n?mu p?i?la a on o tom nev?d?l. Dr?ela v ruce lahvi?ku s ti??c? medic?nou, lila si ji do ?st a t??sla se j ? ruka, tak?e sklo sklenky nar??elo o zuby.

Vrhl se na ni, jako kdyby ji zachra?oval p?ed utopen?m. Lahvi?ka s valeri?nsk?mi kapkami vypadla na zem a zni?ila koberec. Br?nila se, cht?la se mu vytrhnout a on ji tiskl ?tvrt hodiny jak ve sv?rac? kazajce, ne? ji uti?il. V?d?l, ?e se octl v situaci, kter? je neospravedlniteln?, proto?e je zalo?ena na naprost? nerovnosti: Je?t? p?edt?m, ne? odhalila jeho korespondenci se Sabinou, byl s n? a s n?kolika p??teli v baru. Oslavovali Terezino nov? m?sto. Opustila laborato? a stala se fotografkou t?den?ku. Proto?e s?m nerad tan?il, ujal se Terezy jeho mlad? kolega. N?dhern? jim to na parketu slu?elo a Tereza se mu zd?la kr?sn?j?? ne? jindy. Pozoroval udiven?, s jakou p?esnost? a poslu?nost?

Tereza p?edch?z? je?t? o zlomek vte?iny v?li sv?ho partnera. Ten tanec se zd?l vypov?dat

o tom, ?e jej? ob?tavost, jak?si nad?en? touha ud?lat to, co vid?

Tom??ovi na o??ch, nebyla nijak nutn? v?z?na na Tom??ovu osobnost, ale byla p?ipravena odpov?d?t na vol?n? kter?hokoli mu?e, jeho? by potkala m?sto n?ho. Nebylo nic snadn?j ??ho ne? si p?edstavit, ?e Tereza a jeho kolega jsou milenci. Snadnost t? p?edstavy ho zra?ovala! Uv?domoval si, ?e Terezino t?lo je bez jak?chkoli pot??? mysliteln? v milostn?m spojen? s kter?mkoli mu?sk?m t?lem a upadl do ?patn? n?lady. Teprve pozd? v noci, a? se vr?tili dom?, p?iznal se j?, ?e ??rlil.

Ta absurdn? ??rlivost, kter? se t?kala jen teoretick? mo?nosti, byla d?kazem, ?e pova?oval jej ? v?rnost za bezpodm?ne?n? p?edpoklad. Jak j ? pak mohl m?t za zl?, ?e ??rlila na jeho naprosto skute?n? milenky?

—8. --Ve dne se sna?ila (i kdy? s ?sp?chem jen ??ste?n?m) v??it tomu, co Tom?? ??k? a b?t vesel?, jako byla a? dosud. ??rlivost ve dne krocen? projevovala se v?ak o to divo?eji v jej?ch snech, z nich? ka?d? kon?il n??kem, z kter?ho ji musil probouzet.

Sny se opakovaly jako t?mata s variacemi anebo jako televizn? seri?ly. ?asto se j? nap??klad vracely sny o ko?k?ch, kter? j ? sk?kaly do tv??e a zat?naly dr?py do k??e. M??eme m?t

pro n? celkem snadn? vysv?tlen?: ko?ka je v ?esk?m argotu ozna?en? pro hezkou ?enu. Tereza se vid?la ohro?ena ?enami, v?emi ?enami. V?echny ?eny byly potenci?ln? Tom??ovy milenky a ona se jich b?la. V jin?m cyklu sn? byla pos?l?na na smrt. Jednou uprost?ed noci, kdy? ji probudil k?i??c? hr?zou, vypr?v?la: "Byla to velk? kryt? plov?rna. Bylo n?s asi dvacet. Sam? ?eny.

V?echny jsme byly nah? a musily jsme pochodovat kolem baz?nu. Pod stropem byl zav??en ko? a v n?m st?l mu?. M?l klobouk se ?irokou st?echou, kter?

mu st?nil tv??, ale j? jsem v?d?la, ?e jsi to ty. D?val jsi n?m povely. K?i?el jsi. Musily jsme za pochodu zp?vat a d?lat d?epy. Kdy? n?kter? provedla d?ep ?patn?, tys po n? st?elil z pistole a ona padla mrtv? do baz?nu. A v t? chv?li se v?echny za?aly sm?t a zp?vat je?t? hlasit?ji.

A ty jsi z n?s nespou?t?l o?i a kdy? zase n?kter? n?co ?patn? ud?lala, zast?elil jsi ji. Baz?n byl pln? mrtvol, kter? se vzn??ely t?sn? pod hladinou. A j? jsem v?d?la, ?e u? nem?m s?lu ud?lat p???t? d?ep a ?e mne zast?el??!"

T?et? cyklus sn? vypr?v?l o tom, ?e je mrtv?. Le?ela v poh?ebn?m voze velik?m jako st?hovac? kami?n. Kolem n? byly sam? mrtv? ?eny. Bylo jich tolik, ?e zadn?

dve?e musily z?stat otev?eny a nohy n?kter?ch ?ouhaly ven. Tereza k?i?ela: "J? p?ece nejsem mrtv?! V?dy? j ? v?echno c?t?m!"

"My tak? v?echno c?t?me," sm?ly se mrtvoly. Sm?ly se ?pln? stejn?m sm?chem jako ?iv? ?eny, kter? j ? kdysi ??kaly s radost?, ?e je to p?ece ?pln? norm?ln?, ?e bude m?t ?patn? zuby, nemocn? vaje?n?ky a vr?sky, proto?e ony tak? maj? ?patn?

zuby, nemocn? vaje?n?ky a vr?sky. Se stejn?m sm?chem j? te? vysv?tlovaly, ?e je mrtv? a ?e je to ?pln? v po??dku!

Pak se j? najednou cht?lo ??rat. Vyk?ikla: "V?dy? se mi chce ??rat! To je d?kaz, ?e nejsem mrtv?!"

A ony se zase sm?ly: "To je norm?ln?, ?e se ti chce ??rat! V?echny ty pocity ti je?t? dlouho z?stanou. Jako kdy? n?komu amputuj? ruku a on ji je?t? dlouho c?t?. My u? nem?me mo? a p?ece se n?m chce po??d ??rat."

Tereza se tiskla v posteli k Tom??ovi: "A v?echny mi tykaly, jako kdyby se se mnou znaly odjak?iva, jako kdyby to byly moje kamar?dky a j ? m?la hr?zu, ?e u? s nimi mus?m z?stat nav?ky!"

—9. --V?echny jazyky vych?zej?c? z latiny utv??ej? slovo soucit z p?edpony sou-(com-) a ze slova, kter? znamenalo p?vodn? utrpen? (com-passion). Do jin?ch jazyk?, nap??klad do ?e?tiny, do pol?tiny, do n?m?iny, do ?v?d?tiny, se toto slovo p?ekl?d? substantivem slo?en?m z p?edpony stejn?ho v?znamu n?sledovan? slovem

"cit" (?esky: sou-cit; polsky: wspol-czucie; n?mecky: Mit-gefuhl; ?v?dsky: medkansla). V jazyc?ch vych?zej?c?ch z latiny slovo soucit (compassion) znamen?: nem??eme se s chladn?m srdcem d?vat na utrpen? druh?ho; nebo: m?me ??ast s t?m, kdo trp?. Z

jin?ho slova, z francouzsk?ho piti? (z anglick?ho pity, z italsk?ho piet? atd.), kter? m? p?ibli?n? stejn? v?znam, se oz?v? dokonce jak?si shov?vavost v??i tomu, kdo trp?. Avoir de la piti? pour une femme znamen?, ?e jsme na tom l?pe ne? ?ena, ?e se k n? skl?n?me, sni?ujeme.

To je d?vod, pro? slovo compassion nebo piti? vzbuzuje ned?v?ru; zd? se, ?e ozna?uje ?patn?, druho?ad? cit, kter? nem? mnoho co spole?n?ho s l?skou. Milovat n?koho ze soucitu znamen? nemilovat ho opravdu.

Vjazyc?ch, kter? utv??ej? slovo soucit nikoli z ko?ene utrpen? (passio) n?br? ze substantiva cit, slova se u??v? v p?ibli?n? stejn?m smyslu, ale p?ece jen nen? mo?no ??ci, ?e ozna?uje druho?ad?, ?patn? cit. Tajn? moc jeho etymologie zal?v? slovo jin?m sv?tlem a d?v? mu ?ir?? v?znam: m?t soucit znamen? um?t ??t s druh?m jeho ne?t?st? ale t?? c?tit spolu s

n?m kter?koli jin? cit: radost, ?zkost, ?t?st?, bolest. Tento soucit (ve smyslu wspolczucie, Mitgefuhl, madkansla) znamen? tedy maxim?ln? schopnost citov? p?edstavivosti, um?n? citov? telepatie; je to v hierarchii cit? nejvy??? cit.

Kdy? se Tereze zd?l sen, v n?m? si bodala pod nehty jehly, prozradila t?m na sebe, ?e prohl??ela Tom??ovi tajn? jeho z?suvky. Kdyby mu to byla ud?lala n?jak?

jin? ?ena, v ?ivot? by s n? u? nemluvil. Tereza to v?d?la a proto mu ?ekla:

"Vy?e? mne!" Ale nejenom ?e ji nevyhnal, ale chytil ji za ruku a l?bal j? ?pi?ky prst?, nebo? v t? chv?li c?til on s?m bolest pod jej?mi nehty, jako by nervy jej?ch prst? vedly p??mo do jeho mozkov? k?ry.

Nen?-li ?lov?k obda?en ??belsk?m darem zvan?m soucit, nem??e ne? chladn? odsoudit to, co Tereza ud?lala, proto?e soukrom? toho druh?ho je svat? a z?suvky s jeho intimn? korespondenc? se neotv?raj ?. Ale proto?e se soucit stal Tom??ov?m ?d?lem (?i proklet?m), zd?lo se mu, ?e to byl on s?m, kdo kle?el p?ed otev?enou z?suvkou psac?ho stolu a nemohl odtrhnout o?i od v?t, kter? Sabina napsala. Rozum?l j? a nejenom ?e nebyl s to se na ni zlobit, ale m?l ji je?t? rad?ji.


Срд 29 Янв 2014 12:36:34
>>61715667
>Не найдётся ни одного человека, полноценного человека, который сменял бы свою жизнь на ХЕКАВАНИЕ в четырёх стенах.
Неистово двачую.
Хоть я и сам последние полгода безвылазно сижу дома, но это временная спячка, чтобы привести в порядок мысли.
Не могу себе представить, как кто-то может на самом деле хотеть всю жизнь сидеть за ПК, и не быть контуженным идиотом или инвалидом.


Срд 29 Янв 2014 12:42:02
>>61718060o zlo?inci, nikdo nev?d?l, kde jsou, v?ichni se t??sli o jejich ?ivot a nen?vist proti Rus?m omamovala lidi jako alkohol. Byla to opil?, slavnost nen?visti. ?esk? m?sta byla vyzdobena tis?ci ru?n? malovan?ch plak?t? s posm??n?mi n?pisy, epigramy, b?sn?mi, karikaturami Bre?n?va a jeho arm?dy, kter? se v?ichni sm?li jako cirkusu analfabet?. ??dn? slavnost v?ak nem??e trvat v??n?. Rusov? za t?m donutili zat?en? st?tn?ky, aby v Moskv? podepsal jak?si kompromis. Dub?ek se s n?m vr?til do Prahy. ?etl pak do r?dia sv?j projev. Po ?estidenn?m v?zen? byl tak zni?en, ?e nemohl mluvit, zaj?kal se, lapal po dechu, tak?e uprost?ed jednotliv?ch v?t byly nekone?n? pauzy, kter? trvaly skoro p?l minuty.

Kompromis zachr?nil zemi od nejhor??ho: od poprav a masov?ch deportac? na Sibi?, z nich? m?li v?ichni hr?zu. Ale jedno bylo u? jasn?: ?echy se budou muset sklonit p?ed dobyvatelem: budou se u? nav?dy zaj?kat, koktat, lapat po dechu jako Alexandr Dub?ek. Bylo po slavnosti. P?i?el v?edn? den pon??en?. To v?echno ??kala Tereza Tom??ovi a on v?d?l, ?e je to pravda, ale ?e pod tou pravdou je je?t? jin?, podstatn?j?? p???ina, pro? chce Tereza odej?t z Prahy: je ve sv?m dosavadn?m ?ivot? ne??astn?.

Nejhez?? dny sv?ho ?ivota pro?ila, kdy? fotografovala na pra?sk?ch ulic?ch rusk? voj?ky a vystavovala se nebezpe??. To byly jedin? dny, kdy televizn? seri?l jej?ch sn? byl p?eru?en a jej? noci byly ??astn?. Rusov? j? na sv?ch tanc?ch p?inesli vyrovnanost. Nyn? kdy? je po slavnosti, boj? se u? zase sv?ch noc? a cht?la by p?ed nimi ut?ci. Poznala, ?e existuj? okolnosti, v nich? se m??e c?tit siln? a spokojen? a tou?ila proto odej?t do sv?ta v nad?ji, ?e tam podobn? okolnosti snad znovu najde.

"A nevad? ti," ptal se Tom??, "?e Sabina emigrovala tak? do ?v?carska?"

"?eneva nen? Curych," ?ekla Tereza. "Ur?it? mi tam bude p?ek??et m?n?, ne? mi p?ek??ela v Praze." ?lov?k, kter? tou?? opustit m?sto, kde ?ije, nen? ??astn?. Tom?? proto p?ijal Terezinu touhu po emigraci jako vin?k p?ij?m? rozsudek. Podrobil se mu a jednoho dne se ocitl s Terezou a s Kareninem v nejv?t??m m?st? ?v?carska.

—13. --Koupil do pr?zdn?ho bytu jednu postel (na jin? n?bytek nem?li zat?m pen?ze) a vrhl se do pr?ce se v?? zu?ivost? ?lov?ka, kter? za??n? po ?ty?ic?tce nov?

?ivot. N?kolikr?t telefonoval do ?enevy Sabin?. M?la ?t?st?, ?e jej? v?stava obraz? tam byla zah?jena t?den p?ed ruskou invaz?, tak?e ?v?car?t? milovn?ci um?n? se nechali sv?st vlnou sympatie pro malou zemi a koupili v?echny jej ? obrazy.

"D?k Rus?m jsem zbohatla," sm?la se do telefonu a zvala Tom??e k sob? do sv?ho nov?ho ateli?ru, kter? se pr? neli?? p??li? od toho, kter? zn? Tom?? z Prahy. Byl by ji r?d nav?t?vil, ale nena?el ??dnou v?mluvu, kter? by mohla p?ed Terezou ospravedlnit jeho cestu. A tak p?ijela Sabina do Curychu. Ubytovala se v hotelu. Tom?? za n? p?i?el po pracovn? dob?, zavolal j? telefonem z recepce a potom ?el za n?. Otev?ela mu a st?la p?ed n?m na sv?ch kr?sn?ch vysok?ch noh?ch, svle?en?, jen v kalhotk?ch a podprsence. Na hlav? m?la nasazenu ?ernou bu?inku. D?vala se na n?ho dlouze, nepohnut? a nic ne??kala. I Tom?? st?l ml?ky. Potom si najednou uv?domil, ?e je dojat. Sundal j? bu?inku z hlavy a polo?il na stolek u postele. Pak se spolu milovali, ani? by ?ekli jedin? slovo.

Kdy? odch?zel z toho hotelu do sv?ho cury?sk?ho domova (kam u? d?vno p?ibyl st?l, ?idle, k?esla, koberec), ??kal si ??astn?, ?e si nese zp?sob sv?ho ?ivota s sebou jako ?nek sv?j d?m. Tereza a Sabina p?edstavovaly dva p?ly jeho ?ivota, p?ly vzd?len?, nesmi?iteln?, a p?ece oba kr?sn?.

Jen?e pr?v? proto, ?e si nesl syst?m sv?ho ?ivota v?ude s sebou, jako by pat?il k jeho t?lu, Tereza m?la st?le stejn? sny.

Byli u? v Curychu ?est nebo sedm m?s?c?, kdy? se vr?til dom? pozd? ve?er a na?el na stole dopis. Oznamovala mu, ?e odjela do Prahy. Odjela proto, ?e nem? sil ??t v cizin?. V?, ?e by zde m?la b?t Tom??ovi oporou a v? tak?, ?e to neum?. Myslila si bl?hov?, ?e cizina ji zm?n?. V??ila, ?e po tom, co za?ila ve dnech invaze, nebude u? malichern?, stane se dosp?l?, moudr?, siln?, ale p?ecenila se. Je jeho p??t??? a nechce j ? b?t. Chce z toho vyvodit d?sledky d??ve, ne? bude docela pozd?. A omlouv? se mu, ?e si s sebou vzala Karenina.

Vzal si siln? pr??ky na span? a p?esto usnul a? k r?nu. Na?t?st? byla sobota a mohl z?stat doma. U? po stopades?t? si shrnoval celou situaci: hranice mezi jeho vlast? a ostatn?m sv?tem nejsou ji? otev?eny jako v dob?, kdy odcestovali. ??dn?mi telegramy a telefony u? Terezu nep?ivol? zp?tky. ??ady ji u? do ciziny nepust?. Jej? odjezd je neuv??iteln? definitivn?.

—14. --V?dom?, ?e je naprosto bezmocn?, na n?ho p?sobilo jako r?na palic?, ale z?rove? ho uklid?ovalo. Nikdo ho nenutil, aby se k n??emu rozhodoval. Nemusil se d?vat na zdi prot?j??ch dom? a pt?t se, zdali s n? chce nebo nechce ??t. Tereza v?echno rozhodla sama.

?el do restaurace poob?dvat. Bylo mu smutno, ale b?hem j?dla jako by se prvotn? zoufalstv? unavilo, jako by ztratilo s?lu a zbyla z n?ho jen melancholie. D?val se nazp?t na l?ta, kter? s n? pro?il a zd?lo se mu, ?e jejich p??b?h se nemohl uzav??t l?pe, ne? se uzav?el.

Kdyby byl n?kdo ten p??b?h vymyslil, nemohl by ho ukon?it jinak:

Tereza za n?m p?i?la jednoho dne, ani? ji zval. Jednoho dne stejn?m zp?sobem ode?la. P?ijela s jedn?m t??k?m kufrem. S jedn?m t??k?m kufrem odjela. Zaplatil, vy?el ven z restaurace a proch?zel se po ulic?ch napln?n melancholi?, kter? se st?vala ??m d?l kr?sn?j??. M?l za sebou sedm let ?ivota s Terezou a zji??oval nyn?, ?e ta l?ta jsou kr?sn?j?? ve vzpom?nce, ne? kdy? je pro??val. L?ska mezi n?m a Terezou byla kr?sn? ale i nam?hav?: musil po??d n?co tajit, maskovat, p?edst?rat, napravovat, udr?ovat ji v dobr? n?lad?, chl?cholit, dokazovat nep?etr?it? svou l?sku, b?t ob?alov?n jej ?m ??rlen?m, jej ?m utrpen?m, jej ?mi sny, c?tit se vinen, ospravedl?ovat se a omlouvat. Ta n?maha te? zmizela a kr?sa z?stala.

Sobota se ch?lila k ve?eru, proch?zel se poprv? s?m po Curychu a vdechoval v?ni sv? svobody. Za rohem ka?d? ulice se skr?valo dobrodru?stv?. Budoucnost se znovu stala tajemstv?m. Vracel se mu zp?t ?ivot svobodn?ho ml?dence, ?ivot, o n?m? si byl kdysi jist, ?e je mu ur?en a ?e jen v n?m m??e b?t takov?, jak? opravdu je. ?il u? sedm let p?iv?z?n k n? a ka?d? jeho krok sledovaly jej? o?i. Bylo to, jako by mu p?iv?zala ke kotn?k?m ?elezn? koule. Jeho krok byl te? najednou mnohem leh??. Skoro se vzn??el. Ocital se v magick?m poli Parmenidov?: t??il se sladkou lehkost? byt?.

(M?l chu? zavolat do ?enevy Sabin?? Ohl?sit se n?kter? z cury?sk?ch ?en, s nimi? se za posledn? m?s?ce sezn?mil? Ne, nem?l na to nejmen?? chu?. Tu?il, ?e kdyby se se?el s jakoukoli ?enou, vzpom?nka na Terezu by se okam?it? stala nesnesiteln? bolestn?.)

—15. --To zvl??tn? melancholick? okouzlen? trvalo a? do ned?le ve?era. V pond?l? se v?echno zm?nilo. Tereza vtrhla do jeho mysli: c?til, jak j ? bylo, kdy? mu psala dopis na rozlou?enou; c?til, jak se j ? t??sly ruce; vid?l ji; jak vle?e t??k?

kufr v jedn? ruce, vod?tko s Kareninem v druh?; p?edstavoval si, jak odmyk? jejich pra?sk? byt a c?til ve vlastn?m srdci sirobu samoty, kter? j? ovanula tv??, kdy? otev?ela dve?e.

B?hem t?ch kr?sn?ch dvou dn? melancholie jeho soucit jen odpo??val. Soucit spal jako sp? horn?k v ned?li po t?dnu t??k? ?ichty, aby v pond?l? zase mohl sf?rat dol?.

Vy?et?oval pacienta a vid?l m?sto n?ho Terezu. Napom?nal se v duchu: nemysli na ni! nemysli na ni! ??kal si: pr?v? proto, ?e jsem nemocn? soucitem, je spr?vn?, ?e odjela a ?e u? ji neuvid?m. Mus?m se osvobodit ne od n?, ale od sv?ho soucitu, t? nemoci, kterou jsem p?ed t?m neznal a jej ?m? bacilem mne nakazila!

Vsobotu a v ned?li c?til sladkou lehkost byt?, jak se k n?mu bl??? z hloubi budoucnosti. V pond?l? na n?ho dopadla t??e, jakou dosud nepoznal. V?echny tuny ?eleza rusk?ch tank? nebyly nic proti t? t??i. Nic nen? t????ho ne? soucit. Ani vlastn? bolest nen? tak t??k? jako bolest souc?t?n? s n?k?m, pro n?koho, za n?koho, zmnohon?soben? p?edstavivost?, prodlou?en? ve sta ozv?n?ch. Napom?nal se, aby nepodl?hal soucitu a soucit ho poslouchal se sklopenou hlavou, jako by se c?til vinen. Soucit v?d?l, ?e zneu??v? sv?ch pr?v a p?esto trval ti?e na sv?m, tak?e p?t?ho dne po jej?m odjezdu Tom?? ozn?mil ?editeli nemocnice (t?mu?, kter? mu po rusk? invazi denn? telefonoval do Prahy), ?e se mus?

okam?it? vr?tit. Styd?l se. V?d?l, ?e jeho jedn?n? se bude ?editeli jevit jako neodpov?dn? a neodpustiteln?. M?l sto chut? se mu sv??it a vypr?v?t mu o Tereze a o dopise, kter? pro n?ho nechala na stole. Ale neud?lal to. V zorn?m ?hlu ?v?carsk?ho l?ka?e by se jedn?n? Terezy musilo jevit jako hysterick? a nesympatick?. A Tom?? necht?l p?ipustit, aby si o n? n?kdo myslil n?co ?patn?ho. ?editel byl opravdu dot?en.

Tom?? pokr?il rameny a ?ekl: "Es muss sein. Es muss sein." Byla to nar??ka. Posledn? v?ta posledn?ho Beethovenova kvartetu je naps?na na tyto dva motivy: Muss es sein? (Mus? to b?t?); Es muss sein!(Mus? to b?t!) Aby byl smysl t?chto slov zcela jasn?, Beethoven nadepsal celou posledn? v?tu slovy: "der schwer gefasste Entschluss": t??ce nabyt? rozhodnut?. Tou nar??kou na Beethovena se Tom?? u? vlastn? vracel k Tereze, proto?e pr?v?

ona ho donutila, aby si kupovali desky s Beethovenov?mi kvartety a son?tami. Nar??ka byla vhodn?j?? ne? tu?il, nebo? ?editel byl velk? milovn?k hudby. Usm?l se m?rn? a ?ekl ti?e, napodobuje hlasem Beethovenovu melodii: "Muss es sein?" Tom?? ?ekl je?t? jednou: "Ja, es muss sein."

—16. --Na rozd?l od Parmenida byla pro Beethovena t?ha z?ejm? n???m pozitivn?m. "Der schwer gefasste Entschluss", t??ce dosa?en? rozhodnut?, je spjato s hlasem Osudu ("es muss sein"); t??e, nutnost a hodnota jsou t?i pojmy vnit?n? spolu spojen?: jen to, co je nutn?, je t??k?, jen to, co v???, m? cenu.

Toto p?esv?d?en? se narodilo z Beethovenovy hudby a i kdy? je mo?n? (ne-li pravd?podobn?), ?e za n? nesou odpov?dnost sp?? Beethovenovi vyklada?i ne?

skladatel s?m, sd?l?me ho dnes v?ce m?n? v?ichni: velikost ?lov?ka spo??v? pro n?s v tom, ?e nese sv?j osud jako Atlas nesl na ramenou klenbu nebes. Beethoven?v hrdina je vzp?ra? metafyzick?ch z?va??.

Tom?? odj??d?l ke ?v?carsk?m hranic?m a j? si p?edstavuji, ?e s?m vlasat? a zachmu?en? Beethoven ??dil orchestr m?stn?ch hasi?? a hr?l mu na rozlou?enou s emigrac? pochod zvan? "es muss sein!".

Ale pak Tom?? p?ejel ?eskou hranici a narazil na kolony rusk?ch tank?. Musil zastavit auto p?ed k?i?ovatkou a ?ekat p?l hodiny, ne? p?ejedou. P???ern?

tankista v ?ern? uniform? st?l na k?i?ovatce a ??dil dopravu, jako by v?echny ?esk? silnice pat?ily jen jemu.

"Es muss sein," opakoval si v duchu Tom??, ale pak o tom za?al pochybovat: musilo to opravdu b?t? Ano, bylo nesnesiteln? z?stat v Curychu a p?edstavovat si, jak Tereza ?ije sama v Praze.

Ale jak dlouho by ho soucit mu?il? Cel? ?ivot? Nebo cel? rok? Anebo m?s?c? Anebo jen

t?den?

Jak to mohl v?d?t? Jak to mohl vyzkou?et?

Ka?d? ?kol?k m??e v hodin?ch fyziky d?lat pokusy, aby se p?esv?d?il o tom, je-li ur?it? v?deck? hypot?za pravdiv?. Ale ?lov?k, proto?e ?ije jen jeden ?ivot, nem?

??dnou mo?nost ov??it hypot?zu pokusem a nikdy se proto nedov?, zda m?l ?i nem?l poslechnout sv?j cit.

S t?mito my?lenkami otev?el dve?e bytu. Karenin mu vyskakoval k tv??i, tak?e mu uleh?il chv?li shled?n?. Chu? padnout Tereze do n?ru?? (chu?, kterou c?til je?t?

ve chv?li, kdy v Curychu nastupoval do auta) docela zmizela. Zd?lo se mu, ?e stoj? proti n? uprost?ed sn?hov? pl?n? a ?e se oba t?esou zimou.

—17. --Od prvn?ho dne okupace l?tala rusk? vojensk? letadla cel? noci nad Prahou.

Tom??

tomu hluku odvykl a nemohl usnout.

P?evaloval se vedle sp?c? Terezy a vzpomn?l si, co mu ?ekla kdysi d?vno uprost?ed bezv?znamn?ho pov?d?n?. Mluvili o jeho p??teli Z. a ona prohl?sila:

"Kdybych nebyla potkala tebe, ur?it? bych se do n?ho zamilovala." U? tehdy uvedla ta slova Tom??e do podivn? melancholie. Uv?domil si toti?

Срд 29 Янв 2014 12:44:57
Согласитесь, однокнопочной-траксой по свей воле не говорят. Вся позиция АМНИНОРМ - это лишь способ оправдать недочеловеку своё недочеловеческое существование перед самим собой. Не найдётся ни одного человека, полноценного человека, который сменял бы свой пик на АВТОАТТАКУ на сейфлайне, это неоспоримый, блядь, факт. Дохуя видели успешных людей с хорошим винрейтом, которые меняли бы своего эзалора на инфантильное дрочево и ракование? То-то и оно.
Но, как мы знаем, сам себе не поможешь - никто не поможет. Этот момент гниловатые однокнопочники роняют из своего восприятия, это очевидно по убеждениям АПАЧИМУЯДОЛЖЫНКУРУ МНИЖЫНОРМ. Подхожу, собственно, к сути.
ИТТ траксы, урсы, антимаги и прочий брак человеческого производства будет делиться своими душевными переживаниями, причинами,почему же они стали такими опущенцами, а люди поадекватней будут помогать советом неудачникам.
Кого я обманываю, большинство опущей будет придумывать феерические оправдания типа ЭТО ХОРОШИЙ ХАРДКЭРРИ, ТЫ ПРОСТО НЕ УМЕЕШЬ ИГРАТЬ, ГЛАВНОЕ СОБРАТЬ НУЖНЫЕ АРТЫ (реальная история из аналогичного треда), а адекваты будут уссыкаться от смеха с таких нелюдей.

Срд 29 Янв 2014 12:46:40
>>61718041
>он полюбому меня травит! я знаю всю его суть гнилую! он пришёл на двачи чтобы травить и тралить меня! но ему меня не наебать и не затравить!111
>>61718035
>я не такой как все, это я знаю точно, ведь есть быдло, а есть я, мы разные
>но, пообщавшись с одной девушкой, я знаю, что они все, ВСЕ поголовно идентичны, среди них нитакихкакфсе не бывает
океееей

Срд 29 Янв 2014 12:52:48
Вот только причём здесь педики?

Срд 29 Янв 2014 12:55:07
>>61718269
По сути можешь что сказать? Твой жирный/зелёный текст - лишь попытки домыслить или интерпритировать слова собеседника, что не могу засчитать как аргументированый ответ. Ты устал вести адекватную беседу уже несколько тредов назад, ОП-хуй. Большинство твоих постов сводится к одному: ты обосрался, ущербный, тебе от меня печёт.

Срд 29 Янв 2014 12:55:18
Хуею с опа. 2 высших получить может каждый дебил, то что твоя мамка насосала на красный не делает тебя илиткой из улиток. Тот факт что ты пытаешься хоть как то себя поднять в твоих глазах за счет скама на двачах уже показывает твою ничтожность. Мне будет сильно жалко хику послушовшего тебя. Если хочешь изменить себя, иди к професионалу, вонабипсихолог который не раз тестировал свои навыки в проплаченой родителями сессии "с будь мужиком качалка охота турник" поможет не больше чем эта пикча, зато себя позиционирует как мойша спаситель хиканов. ты не думал что те кто способны быть мужиком. уже им стали, а советы просят воспитаные мамками забитые и без нормальной помощи не способные не то что в мужественное поведения, а в объективное восприятие ситуации?


Срд 29 Янв 2014 13:03:29
>>61718360
Только пидорас, добровольно позволивший себя отпедрить, хуже хикки-омегана, добровольно ставшего опущенцем.

Срд 29 Янв 2014 13:04:53
>>61718402
>2 высших получить может каждый дебил



Срд 29 Янв 2014 13:05:23
"Ty ses hrabala v m?ch dopisech!" uhodil na ni. Nezap?rala a ?ekla: "Tak mne vy?e?!"

Ale nevyhnal ji. Vid?l ji p?ed o?ima, jak stoj? p?iti?t?na ke zdi Sabinina ateli?ru a vr??? si jehly pod nehty. Vzal do rukou jej? prsty, hladil je, dal si je ke rt?m a l?bal je, jako by na nich byly je?t? stopy krve. Ale od t? doby jako by se proti n?mu v?echno spiklo. Skoro ka?d? den se dov?d?la n?jak? nov? ?daj o jeho tajn?m milostn?m ?ivot?.

Nejd??v v?echno zap?ral. Kdy? byly d?kazy p??li? z?ejm?, dokazoval, ?e jeho polygamn? ?ivot nen? v ??dn?m rozporu s jeho l?skou k n?. Nebyl d?sledn?: chv?li sv? nev?ry pop?ral a chv?li je zase ospravedl?oval.

Jednou telefonoval n?jak? ?en?, aby si s n? smluvil sch?zku. Kdy? kon?il hovor, sly?el z vedlej??ho pokoje podivn? zvuk, jako kdy? nahlas drkotaj? zuby. N?jak? n?hoda zp?sobila, ?e k n?mu p?i?la a on o tom nev?d?l. Dr?ela v ruce lahvi?ku s ti??c? medic?nou, lila si ji do ?st a t??sla se j ? ruka, tak?e sklo sklenky nar??elo o zuby.

Vrhl se na ni, jako kdyby ji zachra?oval p?ed utopen?m. Lahvi?ka s valeri?nsk?mi kapkami vypadla na zem a zni?ila koberec. Br?nila se, cht?la se mu vytrhnout a on ji tiskl ?tvrt hodiny jak ve sv?rac? kazajce, ne? ji uti?il. V?d?l, ?e se octl v situaci, kter? je neospravedlniteln?, proto?e je zalo?ena na naprost? nerovnosti: Je?t? p?edt?m, ne? odhalila jeho korespondenci se Sabinou, byl s n? a s n?kolika p??teli v baru. Oslavovali Terezino nov? m?sto. Opustila laborato? a stala se fotografkou t?den?ku. Proto?e s?m nerad tan?il, ujal se Terezy jeho mlad? kolega. N?dhern? jim to na parketu slu?elo a Tereza se mu zd?la kr?sn?j?? ne? jindy. Pozoroval udiven?, s jakou p?esnost? a poslu?nost?

Tereza p?edch?z? je?t? o zlomek vte?iny v?li sv?ho partnera. Ten tanec se zd?l vypov?dat

o tom, ?e jej? ob?tavost, jak?si nad?en? touha ud?lat to, co vid?

Tom??ovi na o??ch, nebyla nijak nutn? v?z?na na Tom??ovu osobnost, ale byla p?ipravena odpov?d?t na vol?n? kter?hokoli mu?e, jeho? by potkala m?sto n?ho. Nebylo nic snadn?j ??ho ne? si p?edstavit, ?e Tereza a jeho kolega jsou milenci. Snadnost t? p?edstavy ho zra?ovala! Uv?domoval si, ?e Terezino t?lo je bez jak?chkoli pot??? mysliteln? v milostn?m spojen? s kter?mkoli mu?sk?m t?lem a upadl do ?patn? n?lady. Teprve pozd? v noci, a? se vr?tili dom?, p?iznal se j?, ?e ??rlil.

Ta absurdn? ??rlivost, kter? se t?kala jen teoretick? mo?nosti, byla d?kazem, ?e pova?oval jej ? v?rnost za bezpodm?ne?n? p?edpoklad. Jak j ? pak mohl m?t za zl?, ?e ??rlila na jeho naprosto skute?n? milenky?

—8. --Ve dne se sna?ila (i kdy? s ?sp?chem jen ??ste?n?m) v??it tomu, co Tom?? ??k? a b?t vesel?, jako byla a? dosud. ??rlivost ve dne krocen? projevovala se v?ak o to divo?eji v jej?ch snech, z nich? ka?d? kon?il n??kem, z kter?ho ji musil probouzet.

Sny se opakovaly jako t?mata s variacemi anebo jako televizn? seri?ly. ?asto se j? nap??klad vracely sny o ko?k?ch, kter? j ? sk?kaly do tv??e a zat?naly dr?py do k??e. M??eme m?t

pro n? celkem snadn? vysv?tlen?: ko?ka je v ?esk?m argotu ozna?en? pro hezkou ?enu. Tereza se vid?la ohro?ena ?enami, v?emi ?enami. V?echny ?eny byly potenci?ln? Tom??ovy milenky a ona se jich b?la. V jin?m cyklu sn? byla pos?l?na na smrt. Jednou uprost?ed noci, kdy? ji probudil k?i??c? hr?zou, vypr?v?la: "Byla to velk? kryt? plov?rna. Bylo n?s asi dvacet. Sam? ?eny.

V?echny jsme byly nah? a musily jsme pochodovat kolem baz?nu. Pod stropem byl zav??en ko? a v n?m st?l mu?. M?l klobouk se ?irokou st?echou, kter?

mu st?nil tv??, ale j? jsem v?d?la, ?e jsi to ty. D?val jsi n?m povely. K?i?el jsi. Musily jsme za pochodu zp?vat a d?lat d?epy. Kdy? n?kter? provedla d?ep ?patn?, tys po n? st?elil z pistole a ona padla mrtv? do baz?nu. A v t? chv?li se v?echny za?aly sm?t a zp?vat je?t? hlasit?ji.

A ty jsi z n?s nespou?t?l o?i a kdy? zase n?kter? n?co ?patn? ud?lala, zast?elil jsi ji. Baz?n byl pln? mrtvol, kter? se vzn??ely t?sn? pod hladinou. A j? jsem v?d?la, ?e u? nem?m s?lu ud?lat p???t? d?ep a ?e mne zast?el??!"

T?et? cyklus sn? vypr?v?l o tom, ?e je mrtv?. Le?ela v poh?ebn?m voze velik?m jako st?hovac? kami?n. Kolem n? byly sam? mrtv? ?eny. Bylo jich tolik, ?e zadn?

dve?e musily z?stat otev?eny a nohy n?kter?ch ?ouhaly ven. Tereza k?i?ela: "J? p?ece nejsem mrtv?! V?dy? j ? v?echno c?t?m!"

"My tak? v?echno c?t?me," sm?ly se mrtvoly. Sm?ly se ?pln? stejn?m sm?chem jako ?iv? ?eny, kter? j ? kdysi ??kaly s radost?, ?e je to p?ece ?pln? norm?ln?, ?e bude m?t ?patn? zuby, nemocn? vaje?n?ky a vr?sky, proto?e ony tak? maj? ?patn?

zuby, nemocn? vaje?n?ky a vr?sky. Se stejn?m sm?chem j? te? vysv?tlovaly, ?e je mrtv? a ?e je to ?pln? v po??dku!

Pak se j? najednou cht?lo ??rat. Vyk?ikla: "V?dy? se mi chce ??rat! To je d?kaz, ?e nejsem mrtv?!"

A ony se zase sm?ly: "To je norm?ln?, ?e se ti chce ??rat! V?echny ty pocity ti je?t? dlouho z?stanou. Jako kdy? n?komu amputuj? ruku a on ji je?t? dlouho c?t?. My u? nem?me mo? a p?ece se n?m chce po??d ??rat."

Tereza se tiskla v posteli k Tom??ovi: "A v?echny mi tykaly, jako kdyby se se mnou znaly odjak?iva, jako kdyby to byly moje kamar?dky a j ? m?la hr?zu, ?e u? s nimi mus?m z?stat nav?ky!"

—9. --V?echny jazyky vych?zej?c? z latiny utv??ej? slovo soucit z p?edpony sou-(com-) a ze slova, kter? znamenalo p?vodn? utrpen? (com-passion). Do jin?ch jazyk?, nap??klad do ?e?tiny, do pol?tiny, do n?m?iny, do ?v?d?tiny, se toto slovo p?ekl?d? substantivem slo?en?m z p?edpony stejn?ho v?znamu n?sledovan? slovem

"cit" (?esky: sou-cit; polsky: wspol-czucie; n?mecky: Mit-gefuhl; ?v?dsky: medkansla). V jazyc?ch vych?zej?c?ch z latiny slovo soucit (compassion) znamen?: nem??eme se s chladn?m srdcem d?vat na utrpen? druh?ho; nebo: m?me ??ast s t?m, kdo trp?. Z

jin?ho slova, z francouzsk?ho piti? (z anglick?ho pity, z italsk?ho piet? atd.), kter? m? p?ibli?n? stejn? v?znam, se oz?v? dokonce jak?si shov?vavost v??i tomu, kdo trp?. Avoir de la piti? pour une femme znamen?, ?e jsme na tom l?pe ne? ?ena, ?e se k n? skl?n?me, sni?ujeme.

To je d?vod, pro? slovo compassion nebo piti? vzbuzuje ned?v?ru; zd? se, ?e ozna?uje ?patn?, druho?ad? cit, kter? nem? mnoho co spole?n?ho s l?skou. Milovat n?koho ze soucitu znamen? nemilovat ho opravdu.

Vjazyc?ch, kter? utv??ej? slovo soucit nikoli z ko?ene utrpen? (passio) n?br? ze substantiva cit, slova se u??v? v p?ibli?n? stejn?m smyslu, ale p?ece jen nen? mo?no ??ci, ?e ozna?uje druho?ad?, ?patn? cit. Tajn? moc jeho etymologie zal?v? slovo jin?m sv?tlem a d?v? mu ?ir?? v?znam: m?t soucit znamen? um?t ??t s druh?m jeho ne?t?st? ale t?? c?tit spolu s

n?m kter?koli jin? cit: radost, ?zkost, ?t?st?, bolest. Tento soucit (ve smyslu wspolczucie, Mitgefuhl, madkansla) znamen? tedy maxim?ln? schopnost citov? p?edstavivosti, um?n? citov? telepatie; je to v hierarchii cit? nejvy??? cit.

Kdy? se Tereze zd?l sen, v n?m? si bodala pod nehty jehly, prozradila t?m na sebe, ?e prohl??ela Tom??ovi tajn? jeho z?suvky. Kdyby mu to byla ud?lala n?jak?

jin? ?ena, v ?ivot? by s n? u? nemluvil. Tereza to v?d?la a proto mu ?ekla:

"Vy?e? mne!" Ale nejenom ?e ji nevyhnal, ale chytil ji za ruku a l?bal j? ?pi?ky prst?, nebo? v t? chv?li c?til on s?m bolest pod jej?mi nehty, jako by nervy jej?ch prst? vedly p??mo do jeho mozkov? k?ry.

Nen?-li ?lov?k obda?en ??belsk?m darem zvan?m soucit, nem??e ne? chladn? odsoudit to, co Tereza ud?lala, proto?e soukrom? toho druh?ho je svat? a z?suvky s jeho intimn? korespondenc? se neotv?raj ?. Ale proto?e se soucit stal Tom??ov?m ?d?lem (?i proklet?m), zd?lo se mu, ?e to byl on s?m, kdo kle?el p?ed otev?enou z?suvkou psac?ho stolu a nemohl odtrhnout o?i od v?t, kter? Sabina napsala. Rozum?l j? a nejenom ?e nebyl s to se na ni zlobit, ale m?l ji je?t? rad?ji.

Срд 29 Янв 2014 13:05:38
>>61718511
Как там на зоне?


Срд 29 Янв 2014 13:11:34
---4. --Nejenom ?e byla matce fyzicky podobn?, ale zd? se mi chv?lemi, ?e jej? ?ivot byl jen prodlou?en?m mat?ina ?ivota, asi tak jako b?h koule na kule?n?ku je jen prodlou?en?m pohybu hr??ovy ruky.

Kde a kdy za?al ten pohyb, kter? se pozd?ji zm?nil v ?ivot Terezy?

Snad ve chv?li, kdy Terezin d?de?ek, pra?sk? obchodn?k, za?al zbo??ovat nahlas kr?su sv? dcery, Tereziny matky. Byly j? tehdy t?i nebo ?ty?i roky a on j?

vypr?v?l o tom, ?e se podob? obrazu Rafaelovy madony. ?ty?let? Terezina matka si to dob?e zapamatovala a kdy? sed?la pozd?ji v gymnasiu v lavici, m?sto aby poslouchala u?itele, myslila na to, kter?m obraz?m se podob?. Kdy? p?i?el ?as na vd?v?n?, m?la dev?t n?padn?k?. V?ichni kle?eli v kruhu kolem n?. Byla uprost?ed jako princezna a nev?d?la, kter?ho si m? vybrat: jeden byl hez??, druh? vtipn?j??, t?et? bohat??, ?tvrt? sportovn?j??, p?t? byl z lep??

rodiny, ?est? j ? recitoval ver?e, sedm? procestoval cel? sv?t, osm? hr?l na housle a dev?t? byl ze v?ech nejmu?n?j??. Ale v?ichni stejn? kle?eli a m?li ?pln? stejn? mozoly na kolenou.

?e si nakonec vybrala toho dev?t?ho, nebylo ani tak proto, ?e byl ze v?ech nejmu?n?j??, ale proto, ?e kdy? mu ?eptala do ucha p?i milov?n? "d?vej pozor, moc d?vej pozor!", on naschv?l

pozor ned?val a ona si ho musila honem vz?t za mu?e, proto?e se j ? nepoda?ilo v?as sehnat l?ka?e, kter? by j? ud?lal potrat. Tak se narodila Tereza. Nespo?etn? rodina se sjela ze v?ech kout? vlasti, skl?n?la se nad ko??rkem a ?i?lala. Terezina matka ne?i?lala. Ml?ela. Myslila na ostatn?ch osm n?padn?k? a v?ichni se j? zd?li b?t lep?? ne? ten dev?t?. Stejn? jako jej? dcera i Terezina matka se r?da d?vala do zrcadla. Jednoho dne zjistila, ?e m? kolem o?? plno vr?sek a ?ekla si, ?e jej ? man?elstv? je nesmysl. Potkala nemu?n?ho mu?e, kter? m?l za sebou n?kolik defraudac? a dv? rozveden?

man?elstv?. Nen?vid?la milence, kte?? maj? na kolenou mozoly. M?la zu?ivou chu? kleknout si sama. Padla na kolena p?ed defraudantem a ode?la od man?ela i od Terezy.

Z nejmu?n?j??ho mu?e se stal nejsmutn?j?? mu?. Byl tak smutn?, ?e mu bylo v?echno jedno. ??kal v?ude nahlas, co si mysl?, a komunistick? policie ?okov?na jeho nehor?zn?mi v?roky ho zatkla, odsoudila a uv?znila. Terezu vyhnali ze zape?et?n?ho bytu za matkou.

Nejsmutn?j?? mu? za kr?tk? ?as ve v?zen? zem?el a matka s defraudantem a Terezou ode?la do mal?ho bytu pod horami. Terezin ot??m pracoval v ??ad?, matka byla prodava?kou v obchod?. Porodila dal?? t?i d?ti. Pak se znovu pod?vala do zrcadla a zjistila, ?e je star? a o?kliv?.

—5. --Kdy? zkonstatovala, ?e v?echno ztratila, hledala vin?ka. Vinni byli v?ichni: vinen byl prvn? man?el, mu?n? a nemilovan?, kter? ji neposlechl, kdy? mu ?eptala do ucha, aby dal pozor; vinen byl druh? man?el, nemu?n? a milovan?, kter? ji zat?hl z Prahy do mal?ho m?sta a proh?n?l jednu ?enu za druhou, tak?e nevych?zela ze ??rlivosti. Proti ob?ma man?el?m byla bezmocn?. Jedin? ?lov?k, kter? j ? pat?il a nemohl uniknout, rukojm?, kter? mohl platit za v?echny ostatn?, byla Tereza.

Ostatn? mo?n? ?e opravdu pr?v? ona byla vina mat?in?m osudem. Ona, to jest to absurdn? setk?n? spermatu nejmu?n?j??ho s vaj??kem nejkr?sn?j??. V t? fat?ln?

vte?in?, kter? se jmenuje Tereza, byl odstartov?n b?h na dlouh? trati mat?ina zka?en?ho ?ivota. Matka vysv?tlovala Tereze neust?le, ?e b?t matkou znamen?

v?echno ob?tovat. Jej? slova zn?la p?esv?d?iv?, proto?e byl za nimi pro?itek ?eny, kter? ztratila v?echno kv?li sv?mu d?t?ti. Tereza poslouch? a v???, ?e nejv?t?? hodnotou ?ivota je mate?stv? a ?e mate?stv? je velik? ob??. Je-li mate?stv? zt?lesn?nou Ob?t?, pak ?d?l dcery znamen? Vinu, kterou nelze nikdy splatit.

—6. --Tereza ov?em neznala p??b?h noci, kdy matka ?eptala do ucha jej?mu otci, aby si dal pozor. Provin?n?, kter? c?tila, bylo nejasn? jak d?di?n? h??ch. D?lala v?echno, aby je od?inila. Matka ji vzala z gymnasia a ona pracovala od patn?cti let jako ???nice a v?echno, co vyd?lala, j ? odevzd?vala. Byla ochotn? ud?lat nev?mco, jen aby si vyslou?ila jej? l?sku. Spravovala dom?cnost, starala se o sourozence, celou ned?li ukl?zela a prala. Byla to ?koda, proto?e byla na gymnasiu nejnadan?j?? ze t??dy. Cht?la by n?kam v??, ale v tomto mal?m m?st?

??dn? v?? pro ni neexistovalo. Tereza prala pr?dlo a vedle vany m?la polo?enu kn??ku. Obracela listy a na knihu padaly kapky vody.

Doma neexistoval stud. Matka chodila v byt? jen v pr?dle, n?kdy bez podprsenky, n?kdy, za letn?ch dn?, nah?. Ot??m nechodil nah?, ale ve?el do koupelny v?dycky, kdy? byla Tereza ve van?. Jednou se kv?li tomu v koupeln? zamkla a matka ud?lala skand?l: "Za koho se pova?uje?? Kdo si mysl??, ?e jsi? Mysl??, ?e ti tvou kr?su ukousne?"

(Tato situace ukazuje n?zorn?, ?e nen?vist v??i dce?i byla v matce siln?j?? ne? ??rlivost na man?ela. Vina dcery byla nekone?n? a zahrnovala v sob? i man?elovy nev?ry. Jestli se dcera chce emancipovat a trvat na n?jak?ch pr?vech - t?eba zamknout se v koupeln? - je to pro matku nep?ijateln?j?? ne? eventu?ln? man?el?v sexu?ln? z?jem o Terezu.)

Jednou se matka proch?zela v zim? nah? p?i rozsv?cen?m sv?tle. Tereza b??ela honem zatahovat z?clony, aby matku nevid?li z prot?j??ho domu. Sly?ela za sebou jej? sm?ch. O den pozd?ji p?i?ly za matkou p??telkyn?: sousedka, kolegyn? z obchodu, m?stn? u?itelka a je?t? dv? nebo t?i ?eny, kter? m?ly ve zvyku se pravideln? sch?zet. Tereza spolu se ?estn?ctilet?m synem jedn? z nich ve?la za nimi na chv?li do m?stnosti. Matka toho hned vyu?ila, aby vypr?v?la, jak jej? dcera cht?la v?era chr?nit jej? stud. Sm?la se a v?echny ?eny se sm?ly s n?. Matka pak ?ekla: "Tereza se nechce sm??it s t?m, ?e lidsk? t?lo ??r? a prd?." Tereza byla rud?, ale matka pokra?ovala: "Je na tom n?co ?patn?ho?" a sama hned odpov?d?la na svou ot?zku: vypustila hlasit? v?try. V?echny ?eny se sm?ly.

—7. --Matka hlasit? smrk?, vypr?v? lidem nahlas o sv?m sexu?ln?m ?ivot?, p?edv?d? sv?j um?l? chrup. Um? ho s podivuhodnou obratnost? uvolnit jazykem v ?stech: tak?e j?

p?i ?irok?m ?sm?vu pad? horn? ?elist k doln?m zub?m a jej? tv?? m? n?hle hr?zn? v?raz.

Jej? po??n?n? nen? ne? jedno jedin? prudk? gesto, j?m? odhazuje svoji kr?su a ml?d?. V dob?, kdy dev?t n?padn?k? kle?elo v kruhu kolem n?, st?e?ila ?zkostiv?

svoji nahotu. Jako by m?rou studu cht?la vyj?d?it m?ru hodnoty, kterou m? jej? t?lo. Jestli?e se dnes nestyd?, ?in? to radik?ln?, jako by svou nestoudnost? cht?la ud?lat slavnostn? ?krt za ?ivotem a vyk?iknout, ?e ml?d? a kr?sa, kter? p?ece?ovala, nemaj? ve skute?nosti ??dnou cenu.

Zd? se mi, ?e Tereza je prodlou?en?m onoho gesta, j?m? matka odhodila daleko za sebe sv?j ?ivot krasavice.

(A m?-li Tereza sama nerv?zn? pohyby, nedostate?nou vl??nost gest, nem??eme se tomu divit: to velik? mat?ino gesto, divok? a sebeni?iv?, z?stalo v Tereze, stalo se Terezou!)

—8. --Matka si ??d? pro sebe spravedlnost a chce, aby byl vin?k potrest?n. Proto trv? na tom, aby dcera z?stala s n? ve sv?t? nestoudnosti, kde ml?d? a kr?sa nic neznamenaj?, kde cel? sv?t nen? ne? jeden obrovsk? koncentra?n? t?bor t?l, kter?

se podobaj? jedno druh?mu a du?e v nich jsou neviditeln?. Te? m??eme l?pe pochopit smysl tajn? Tereziny ne?esti, jej?ch ?ast?ch a dlouh?ch pohled? do zrcadla. Byl to z?pas s matkou. Byla to touha neb?t t?lem, jako jsou jin? t?la, ale uvid?t na povrchu vlastn? tv??e arm?du du?e, kter? se vy??tila z podpalub?. Nebylo to snadn?, proto?e du?e, smutn?, nesm?l?, zak?iknut?, byla schovan? v hloubi Terezin?ch ?trob a styd?la se uk?zat.

Tak tomu bylo pr?v? toho dne, kdy poprv? potkala Tom??e. Propl?tala se mezi opilci ve sv? restauraci, t?lo bylo nach?leno pod t?hou piv, kter? nesla na t?cu, a du?e byla a? n?kde v ?aludku nebo v pankreatu. A pr?v? tehdy ji Tom??

oslovil. To osloven? bylo v?znamn?, proto?e p?i?lo od n?koho, kdo neznal ani jej? matku ani opilce, kte?? j? denn? adresovali stereotypn? oplzl? pozn?mky. Statut cizince ho povy?oval nad ostatn?.

A je?t? n?co ho povy?ovalo: m?l na stole otev?enou knihu. V t?to hospod? je?t? nikdy nikdo na stole knihu neotev?el. Kniha byla pro Terezu pozn?vac?m znamen?m tajn?ho bratrstva. Proti sv?tu hrubosti, kter? ji obklopoval, m?la toti? jen jedinou zbra?: knihy, kter? si p?j ?ovala v m?stsk? knihovn?; zejm?na rom?ny: p?e?etla jich spoustu od Fieldinga a? po Thomase Manna. Poskytovaly j ? mo?nost imagin?rn?ho ?t?ku ze ?ivota, kter? ji neuspokojoval, ale m?ly pro ni v?znam i jako v?c: r?da se s nimi proch?zela po ulici dr??c je po pa??. M?ly pro ni stejn? v?znam jako elegantn? h?l pro dandyho z minul?ho stolet?. Odli?ovaly ji od jin?ch.

(P?irovn?n? knihy k elegantn? holi dandyho nen? ?pln? p?esn?. H?l dandyho nejen odli?ovala, ale ?inila ho modern?m a m?dn?m. Kniha Terezu odli?ovala, ale ?inila ji starom?dn?. Byla ov?em p??li? mlad?, ne? aby si mohla na sob? uv?domit vlastn? starom?dnost. Mlad?ci, kte?? se proch?zeli kolem n? s hlu??c?mi tranzistory v ruce, j ? p?ipadali hloup?. Unikalo j ?, ?e jsou modern?.) Ten, kdo ji oslovil, byl tedy z?rove? cizinec i ?len tajn?ho bratrstva. Oslovil ji vl?dn?m

hlasem a Tereza c?tila, jak se jej ? du?e dere na povrch v?emi tepnami c?vami i p?ry, aby se mu uk?zala.

—9. --Kdy? se Tom?? vr?til z Curychu do Prahy, p?epadl ho pocit nevolnosti z my?lenky, ?e jeho setk?n? s Terezou bylo zp?sobeno ?esti nepravd?podobn?mi n?hodami. Ale nen? ud?lost pr?v? naopak o to v?znamn?j?? a privilegovan?j??, o? v?ce n?hod je k n? zapot?eb?? Jen n?hoda se n?m m??e jevit jako poselstv?. To, co se d?je nutn?, co je o?ek?van?, co se opakuje ka?d? den, je n?m?. Jen n?hoda k n?m promlouv?. Sna??me se v n? ??st jako ?tou cik?nky z obrazc?, kter? vytvo??

sedlina k?vy na dn? ??lku.

Tom?? se zjevil Tereze v jej? restauraci jako absolutn? n?hoda. Sed?l u stolu nad otev?enou knihou. Zvedl o?i k Tereze a usm?l se: "Jeden ko?ak." V t? chv?li zn?la z r?dia hudba. Tereza ?la do v??epu pro ko?ak a oto?ila knofl?kem p?ij?ma?e, aby zn?la je?t? siln?ji. Poznala Beethovena. Znala ho od doby, co p?ijelo do jejich m?sta kvarteto z Prahy. Tereza (kter?, jak v?me, tou?ila po n??em "vy???m") ?la na koncert. S?l byl pr?zdn?. Spolu s n? v n?m byl jen m?stn? l?k?rn?k a jeho ?ena. Bylo tedy na p?diu kvarteto muzikant? a v s?le trio poslucha??, ale hudebn?ci byli tak mil?, ?e nezru?ili koncert a hr?li cel?

ve?er jen pro n? posledn? t?i Beethovenova kvarteta.

L?k?rn?k pak pozval hudebn?ky na ve?e?i a nezn?mou poslucha?ku po??dal, aby ?la s nimi. Beethoven se od t? doby stal obrazem sv?ta na druh? stran?, sv?ta, po n?m? tou?ila. Kdy? nesla z v??epu ko?ak pro Tom??e, sna?ila se ??st v t? n?hod?: jak je to mo?n?, ?e pr?v? te?, kdy? nese ko?ak tomu nezn?m?mu mu?i, kter? se j ? l?b?, sly?? Beethovena?

Nikoli nutnost, ale n?hoda je plna kouzel. M?-li b?t l?ska nezapomenuteln?, mus? se k n? od prvn? chv?le sl?tat n?hody jak pt?ci na ramena Franti?ka z Assissi.

—10. --Volal ji, ?e chce platit. Zav?ral knihu (pozn?vac? znamen? tajn?ho bratrstva) a ona se ho cht?la zeptat, co ?te.

"M??ete mi to napsat na m?j pokoj?" zeptal se. "Ano," ?ekla. "Jak? m?te ??slo pokoje?" Uk?zal j? kl??, k n?mu? byla uv?z?na d?ev?n? desti?ka a na n? nakreslen? ?erven? ?estka.

"To je zvl??tn?," ?ekla, "??slo ?est." "Co je na tom zvl??tn?ho?" zeptal se. Vzpomn?la si, ?e dokud bydlila v Praze u dosud nerozveden?ch rodi??, jejich d?m m?l ??slo ?est. Ale ?ekla n?co jin?ho (a my m??eme ocenit jej? lstivost): "Vy m?te pokoj ?est a mn? kon?? v ?est slu?ba."

Срд 29 Янв 2014 13:12:02
>>61716700
Зависть.

Срд 29 Янв 2014 13:12:46
>>61715667
>Не найдётся ни одного человека, полноценного человека, который сменял бы свою жизнь на ХЕКАВАНИЕ
Через три месяца планирую построить бункер со всеми технологическими и эстетическими удобствами.
>АПАЧИМУЯДОЛЖЫНПЕРВЫЙ
Потому что быдлу невдомек одна важная истина - в этом мире всегда найдется кто-то умнее, сильнее или хитрее тебя.
>адекваты
Только не говори мне что ты причислил себя к адекватам.


Срд 29 Янв 2014 13:14:24
Kde a kdy za?al ten pohyb, kter? se pozd?ji zm?nil v ?ivot Terezy?

Snad ve chv?li, kdy Terezin d?de?ek, pra?sk? obchodn?k, za?al zbo??ovat nahlas kr?su sv? dcery, Tereziny matky. Byly j? tehdy t?i nebo ?ty?i roky a on j?

vypr?v?l o tom, ?e se podob? obrazu Rafaelovy madony. ?ty?let? Terezina matka si to dob?e zapamatovala a kdy? sed?la pozd?ji v gymnasiu v lavici, m?sto aby poslouchala u?itele, myslila na to, kter?m obraz?m se podob?. Kdy? p?i?el ?as na vd?v?n?, m?la dev?t n?padn?k?. V?ichni kle?eli v kruhu kolem n?. Byla uprost?ed jako princezna a nev?d?la, kter?ho si m? vybrat: jeden byl hez??, druh? vtipn?j??, t?et? bohat??, ?tvrt? sportovn?j??, p?t? byl z lep??

rodiny, ?est? j ? recitoval ver?e, sedm? procestoval cel? sv?t, osm? hr?l na housle a dev?t? byl ze v?ech nejmu?n?j??. Ale v?ichni stejn? kle?eli a m?li ?pln? stejn? mozoly na kolenou.

?e si nakonec vybrala toho dev?t?ho, nebylo ani tak proto, ?e byl ze v?ech nejmu?n?j??, ale proto, ?e kdy? mu ?eptala do ucha p?i milov?n? "d?vej pozor, moc d?vej pozor!", on naschv?l

pozor ned?val a ona si ho musila honem vz?t za mu?e, proto?e se j ? nepoda?ilo v?as sehnat l?ka?e, kter? by j? ud?lal potrat. Tak se narodila Tereza. Nespo?etn? rodina se sjela ze v?ech kout? vlasti, skl?n?la se nad ko??rkem a ?i?lala. Terezina matka ne?i?lala. Ml?ela. Myslila na ostatn?ch osm n?padn?k? a v?ichni se j? zd?li b?t lep?? ne? ten dev?t?. Stejn? jako jej? dcera i Terezina matka se r?da d?vala do zrcadla. Jednoho dne zjistila, ?e m? kolem o?? plno vr?sek a ?ekla si, ?e jej ? man?elstv? je nesmysl. Potkala nemu?n?ho mu?e, kter? m?l za sebou n?kolik defraudac? a dv? rozveden?

man?elstv?. Nen?vid?la milence, kte?? maj? na kolenou mozoly. M?la zu?ivou chu? kleknout si sama. Padla na kolena p?ed defraudantem a ode?la od man?ela i od Terezy.

Z nejmu?n?j??ho mu?e se stal nejsmutn?j?? mu?. Byl tak smutn?, ?e mu bylo v?echno jedno. ??kal v?ude nahlas, co si mysl?, a komunistick? policie ?okov?na jeho nehor?zn?mi v?roky ho zatkla, odsoudila a uv?znila. Terezu vyhnali ze zape?et?n?ho bytu za matkou.

Nejsmutn?j?? mu? za kr?tk? ?as ve v?zen? zem?el a matka s defraudantem a Terezou ode?la do mal?ho bytu pod horami. Terezin ot??m pracoval v ??ad?, matka byla prodava?kou v obchod?. Porodila dal?? t?i d?ti. Pak se znovu pod?vala do zrcadla a zjistila, ?e je star? a o?kliv?.

—5. --Kdy? zkonstatovala, ?e v?echno ztratila, hledala vin?ka. Vinni byli v?ichni: vinen byl prvn? man?el, mu?n? a nemilovan?, kter? ji neposlechl, kdy? mu ?eptala do ucha, aby dal pozor; vinen byl druh? man?el, nemu?n? a milovan?, kter? ji zat?hl z Prahy do mal?ho m?sta a proh?n?l jednu ?enu za druhou, tak?e nevych?zela ze ??rlivosti. Proti ob?ma man?el?m byla bezmocn?. Jedin? ?lov?k, kter? j ? pat?il a nemohl uniknout, rukojm?, kter? mohl platit za v?echny ostatn?, byla Tereza.

Ostatn? mo?n? ?e opravdu pr?v? ona byla vina mat?in?m osudem. Ona, to jest to absurdn? setk?n? spermatu nejmu?n?j??ho s vaj??kem nejkr?sn?j??. V t? fat?ln?

vte?in?, kter? se jmenuje Tereza, byl odstartov?n b?h na dlouh? trati mat?ina zka?en?ho ?ivota. Matka vysv?tlovala Tereze neust?le, ?e b?t matkou znamen?

v?echno ob?tovat. Jej? slova zn?la p?esv?d?iv?, proto?e byl za nimi pro?itek ?eny, kter? ztratila v?echno kv?li sv?mu d?t?ti. Tereza poslouch? a v???, ?e nejv?t?? hodnotou ?ivota je mate?stv? a ?e mate?stv? je velik? ob??. Je-li mate?stv? zt?lesn?nou Ob?t?, pak ?d?l dcery znamen? Vinu, kterou nelze nikdy splatit.

—6. --Tereza ov?em neznala p??b?h noci, kdy matka ?eptala do ucha jej?mu otci, aby si dal pozor. Provin?n?, kter? c?tila, bylo nejasn? jak d?di?n? h??ch. D?lala v?echno, aby je od?inila. Matka ji vzala z gymnasia a ona pracovala od patn?cti let jako ???nice a v?echno, co vyd?lala, j ? odevzd?vala. Byla ochotn? ud?lat nev?mco, jen aby si vyslou?ila jej? l?sku. Spravovala dom?cnost, starala se o sourozence, celou ned?li ukl?zela a prala. Byla to ?koda, proto?e byla na gymnasiu nejnadan?j?? ze t??dy. Cht?la by n?kam v??, ale v tomto mal?m m?st?

??dn? v?? pro ni neexistovalo. Tereza prala pr?dlo a vedle vany m?la polo?enu kn??ku. Obracela listy a na knihu padaly kapky vody.

Doma neexistoval stud. Matka chodila v byt? jen v pr?dle, n?kdy bez podprsenky, n?kdy, za letn?ch dn?, nah?. Ot??m nechodil nah?, ale ve?el do koupelny v?dycky, kdy? byla Tereza ve van?. Jednou se kv?li tomu v koupeln? zamkla a matka ud?lala skand?l: "Za koho se pova?uje?? Kdo si mysl??, ?e jsi? Mysl??, ?e ti tvou kr?su ukousne?"

(Tato situace ukazuje n?zorn?, ?e nen?vist v??i dce?i byla v matce siln?j?? ne? ??rlivost na man?ela. Vina dcery byla nekone?n? a zahrnovala v sob? i man?elovy nev?ry. Jestli se dcera chce emancipovat a trvat na n?jak?ch pr?vech - t?eba zamknout se v koupeln? - je to pro matku nep?ijateln?j?? ne? eventu?ln? man?el?v sexu?ln? z?jem o Terezu.)

Jednou se matka proch?zela v zim? nah? p?i rozsv?cen?m sv?tle. Tereza b??ela honem zatahovat z?clony, aby matku nevid?li z prot?j??ho domu. Sly?ela za sebou jej? sm?ch. O den pozd?ji p?i?ly za matkou p??telkyn?: sousedka, kolegyn? z obchodu, m?stn? u?itelka a je?t? dv? nebo t?i ?eny, kter? m?ly ve zvyku se pravideln? sch?zet. Tereza spolu se ?estn?ctilet?m synem jedn? z nich ve?la za nimi na chv?li do m?stnosti. Matka toho hned vyu?ila, aby vypr?v?la, jak jej? dcera cht?la v?era chr?nit jej? stud. Sm?la se a v?echny ?eny se sm?ly s n?. Matka pak ?ekla: "Tereza se nechce sm??it s t?m, ?e lidsk? t?lo ??r? a prd?." Tereza byla rud?, ale matka pokra?ovala: "Je na tom n?co ?patn?ho?" a sama hned odpov?d?la na svou ot?zku: vypustila hlasit? v?try. V?echny ?eny se sm?ly.

—7. --Matka hlasit? smrk?, vypr?v? lidem nahlas o sv?m sexu?ln?m ?ivot?, p?edv?d? sv?j um?l? chrup. Um? ho s podivuhodnou obratnost? uvolnit jazykem v ?stech: tak?e j?

p?i ?irok?m ?sm?vu pad? horn? ?elist k doln?m zub?m a jej? tv?? m? n?hle hr?zn? v?raz.

Jej? po??n?n? nen? ne? jedno jedin? prudk? gesto, j?m? odhazuje svoji kr?su a ml?d?. V dob?, kdy dev?t n?padn?k? kle?elo v kruhu kolem n?, st?e?ila ?zkostiv?

svoji nahotu. Jako by m?rou studu cht?la vyj?d?it m?ru hodnoty, kterou m? jej? t?lo. Jestli?e se dnes nestyd?, ?in? to radik?ln?, jako by svou nestoudnost? cht?la ud?lat slavnostn? ?krt za ?ivotem a vyk?iknout, ?e ml?d? a kr?sa, kter? p?ece?ovala, nemaj? ve skute?nosti ??dnou cenu.

Zd? se mi, ?e Tereza je prodlou?en?m onoho gesta, j?m? matka odhodila daleko za sebe sv?j ?ivot krasavice.

(A m?-li Tereza sama nerv?zn? pohyby, nedostate?nou vl??nost gest, nem??eme se tomu divit: to velik? mat?ino gesto, divok? a sebeni?iv?, z?stalo v Tereze, stalo se Terezou!)

—8. --Matka si ??d? pro sebe spravedlnost a chce, aby byl vin?k potrest?n. Proto trv? na tom, aby dcera z?stala s n? ve sv?t? nestoudnosti, kde ml?d? a kr?sa nic neznamenaj?, kde cel? sv?t nen? ne? jeden obrovsk? koncentra?n? t?bor t?l, kter?

se podobaj? jedno druh?mu a du?e v nich jsou neviditeln?. Te? m??eme l?pe pochopit smysl tajn? Tereziny ne?esti, jej?ch ?ast?ch a dlouh?ch pohled? do zrcadla. Byl to z?pas s matkou. Byla to touha neb?t t?lem, jako jsou jin? t?la, ale uvid?t na povrchu vlastn? tv??e arm?du du?e, kter? se vy??tila z podpalub?. Nebylo to snadn?, proto?e du?e, smutn?, nesm?l?, zak?iknut?, byla schovan? v hloubi Terezin?ch ?trob a styd?la se uk?zat.

Tak tomu bylo pr?v? toho dne, kdy poprv? potkala Tom??e. Propl?tala se mezi opilci ve sv? restauraci, t?lo bylo nach?leno pod t?hou piv, kter? nesla na t?cu, a du?e byla a? n?kde v ?aludku nebo v pankreatu. A pr?v? tehdy ji Tom??

oslovil. To osloven? bylo v?znamn?, proto?e p?i?lo od n?koho, kdo neznal ani jej? matku ani opilce, kte?? j? denn? adresovali stereotypn? oplzl? pozn?mky. Statut cizince ho povy?oval nad ostatn?.

A je?t? n?co ho povy?ovalo: m?l na stole otev?enou knihu. V t?to hospod? je?t? nikdy nikdo na stole knihu neotev?el. Kniha byla pro Terezu pozn?vac?m znamen?m tajn?ho bratrstva. Proti sv?tu hrubosti, kter? ji obklopoval, m?la toti? jen jedinou zbra?: knihy, kter? si p?j ?ovala v m?stsk? knihovn?; zejm?na rom?ny: p?e?etla jich spoustu od Fieldinga a? po Thomase Manna. Poskytovaly j ? mo?nost imagin?rn?ho ?t?ku ze ?ivota, kter? ji neuspokojoval, ale m?ly pro ni v?znam i jako v?c: r?da se s nimi proch?zela po ulici dr??c je po pa??. M?ly pro ni stejn? v?znam jako elegantn? h?l pro dandyho z minul?ho stolet?. Odli?ovaly ji od jin?ch.

(P?irovn?n? knihy k elegantn? holi dandyho nen? ?pln? p?esn?. H?l dandyho nejen odli?ovala, ale ?inila ho modern?m a m?dn?m. Kniha Terezu odli?ovala, ale ?inila ji starom?dn?. Byla ov?em p??li? mlad?, ne? aby si mohla na sob? uv?domit vlastn? starom?dnost. Mlad?ci, kte?? se proch?zeli kolem n? s hlu??c?mi tranzistory v ruce, j ? p?ipadali hloup?. Unikalo j ?, ?e jsou modern?.) Ten, kdo ji oslovil, byl tedy z?rove? cizinec i ?len tajn?ho bratrstva. Oslovil ji vl?dn?m

hlasem a Tereza c?tila, jak se jej ? du?e dere na povrch v?emi tepnami c?vami i p?ry, aby se mu uk?zala.

—9. --Kdy? se Tom?? vr?til z Curychu do Prahy, p?epadl ho pocit nevolnosti z my?lenky, ?e jeho setk?n? s Terezou bylo zp?sobeno ?esti nepravd?podobn?mi n?hodami. Ale nen? ud?lost pr?v? naopak o to v?znamn?j?? a privilegovan?j??, o? v?ce n?hod je k n? zapot?eb?? Jen n?hoda se n?m m??e jevit jako poselstv?. To, co se d?je nutn?, co je o?ek?van?, co se opakuje ka?d? den, je n?m?. Jen n?hoda k n?m promlouv?. Sna??me se v n? ??st jako ?tou cik?nky z obrazc?, kter? vytvo??

sedlina k?vy na dn? ??lku.

Tom?? se zjevil Tereze v jej? restauraci jako absolutn? n?hoda. Sed?l u stolu nad otev?enou knihou. Zvedl o?i k Tereze a usm?l se: "Jeden ko?ak." V t? chv?li zn?la z r?dia hudba. Tereza ?la do v??epu pro ko?ak a oto?ila knofl?kem p?ij?ma?e, aby zn?la je?t? siln?ji. Poznala Beethovena. Znala ho od doby, co p?ijelo do jejich m?sta kvarteto z Prahy. Tereza (kter?, jak v?me, tou?ila po n??em "vy???m") ?la na koncert. S?l byl pr?zdn?. Spolu s n? v n?m byl jen m?stn? l?k?rn?k a jeho ?ena. Bylo tedy na p?diu kvarteto muzikant? a v s?le trio poslucha??, ale hudebn?ci byli tak mil?, ?e nezru?ili koncert a hr?li cel?

ve?er jen pro n? posledn? t?i Beethovenova kvarteta.

L?k?rn?k pak pozval hudebn?ky na ve?e?i a nezn?mou poslucha?ku po??dal, aby ?la s nimi. Beethoven se od t? doby stal obrazem sv?ta na druh? stran?, sv?ta, po n?m? tou?ila. Kdy? nesla z v??epu ko?ak pro Tom??e, sna?ila se ??st v t? n?hod?: jak je to mo?n?, ?e pr?v? te?, kdy? nese ko?ak tomu nezn?m?mu mu?i, kter? se j ? l?b?, sly?? Beethovena?

Nikoli nutnost, ale n?hoda je plna kouzel. M?-li b?t l?ska nezapomenuteln?, mus? se k n? od prvn? chv?le sl?tat n?hody jak pt?ci na ramena Franti?ka z Assissi.

—10. --Volal ji, ?e chce platit. Zav?ral knihu (pozn?vac? znamen? tajn?ho bratrstva) a ona se ho cht?la zeptat, co ?te.

"M??ete mi to napsat na m?j pokoj?" zeptal se. "Ano," ?ekla. "Jak? m?te ??slo pokoje?" Uk?zal j? kl??, k n?mu? byla uv?z?na d?ev?n? desti?ka a na n? nakreslen? ?erven? ?estka.

"To je zvl??tn?," ?ekla, "??slo ?est." "Co je na tom zvl??tn?ho?" zeptal se. Vzpomn?la si, ?e dokud bydlila v Praze u dosud nerozveden?ch rodi??, jejich d?m m?l ??slo ?est. Ale ?ekla n?co jin?ho (a my m??eme ocenit jej? lstivost): "Vy m?te pokoj ?est a mn? kon?? v ?est slu?ba."

Срд 29 Янв 2014 13:18:38
Ale nebylo u? cesty zp?tky. Zatelefonovala mu z n?dra?? a kdy? otev?el dve?e, za?alo j? stra?n? kru?et v b?i?e. Styd?la se. Bylo to, jako kdyby m?la v b?i?e svou matku, kter? se tam chechtala, aby j ? zkazila setk?n? s Tom??em. M?la v prvn? chv?li pocit, ?e ji kv?li t?mto nevkusn?m zvuk?m mus? vyhnat, ale on ji objal. Byla vd??n?, ?e nedb? jej?ho kru?en?, a proto ho l?bala v??niv? a m?la mlhu p?ed o?ima. Neuplynula ani minuta a milovali se. P?i milov?n? k?i?ela. To u? m?la hore?ku. Dostala ch?ipku. Vy?st?n? hadice vedouc? kysl?k do plic bylo ucpan? a ?erven?.

Pak p?ijela podruh? s t??k?m kufrem, do n?ho? sbalila v?echny sv? v?ci, rozhodnuta nikdy se u? nevr?tit do mal?ho m?sta. Pozval ji k sob? a? na druh?

ve?er. P?espala v lacin?m hotelu a p???t? den zanesla kufr do ?schovny na n?dra?? a cel? den se pak toulala po Praze s Annou Kareninou pod pa??. Ve?er zazvonila, on otev?el dve?e a ona nepou?t?la knihu z ruky, jako by to byla vstupenka do Tom??ova sv?ta. Uv?domovala si, ?e nem? ne? tuto jedinou ubohou vstupenku a cht?lo se j ? nad t?m plakat. Aby neplakala, byla hovorn?,

mluvila hlasit? a sm?la se. A zase ji vzal velmi brzy po jej ?m p??chodu do n?ru?e a milovali se. Vstoupila do mlhy, v n?? nebylo nic vid?t, jen sly?et jej? k?ik.

—13. --To nebylo vzdych?n?, ?p?n?, to byl opravdu k?ik. K?i?ela tolik, ?e Tom?? oddaloval hlavu od jej? tv??e. Zd?lo se mu, ?e jej? hlas zn?j?c? t?sn? u jeho ucha mu roztrhne bub?nek. Ten k?ik nebyl v?razem smyslnosti. Smyslnost je maxim?ln? mobilizace smysl?: ?lov?k pozoruje napjat? toho druh?ho a poslouch?

ka?d? jeho zvuk. Jej? k?ik cht?l naopak omr??it smysly, aby nevid?ly a nesly?ely. To k?i?el s?m naivn? idealismus jej ? l?sky, kter? cht?la b?t zru?en?m v?ech protiklad?, zru?en?m duality t?la a du?e a snad i zru?en?m ?asu. M?la zav?en? o?i? Ne, ale nikam se jimi ned?vala, m?la je up?eny do pr?zdna stropu. Chv?lemi vrt?la prudce hlavou ze strany na stranu. Kdy? k?ik skon?il, usnula po jeho boku a celou noc ho dr?ela za ruku. U? kdy? j? bylo osm let, us?nala tak, ?e si tiskla jednu ruku druhou a p?edstavovala si, ?e dr?? mu?e, kter?ho miluje, mu?e sv?ho ?ivota. Jestli?e tedy tiskla ve sp?nku Tom??ovu ruku s takovou um?n?nost?, m??eme to pochopit: od d?tstv? se na to p?ipravovala a tr?novala.

—14. --D?vka, kter? m?sto aby sp?la "za n???m vy???m", mus? nosit opilc?m pivo a v ned?li pr?t ?pinav? pr?dlo sourozenc?, vytvo?? si v sob? velikou z?sobu vitality, o n?? se nesn? lidem, kte?? studuj? univerzitu a z?vaj? nad knihami. Tereza toho p?e?etla v?ce ne? oni, dov?d?la se o ?ivot? v?c ne? oni, ale nikdy si toho nebude v?doma. To, co odli?uje ?lov?ka, kter? studoval, od samouka, nen?

m?ra v?d?n?, ale jin? stupe? vitality a sebev?dom?. El?n, se kter?m se Tereza vrhla v Praze do ?ivota, byl z?rove? drav? i vratk?. Jako by ?ekala, ?e j?

jednoho dne n?kdo ?ekne: "Ty sem nepat???! Vra? se, odkud jsi p?i?la!" V?echna jej? chu? do ?ivota visela na jedin?m vl?sku: na Tom??ov? hlase, kter? kdysi vyvolal nahoru jej ? du?i schovanou pla?e v ?trob?ch.

Tereza obdr?ela m?sto ve fotografick? laborato?i, ale to j? nesta?ilo. Cht?la fotografovat sama. Tom??ova p??telkyn? Sabina j? p?j?ila t?i ?ty?i monografie slavn?ch fotograf?, se?la se s n? v kav?rn? a nad rozev?en?mi knihami j ?

vysv?tlovala, co je na t?ch fotografi?ch zaj?mav?. Tereza ji poslouchala s ml?enlivou soust?ed?nost?, kterou m?lokter? profesor kdy vid?l na tv???ch sv?ch ??k?.

D?ky Sabin? pochopila p??buznost fotografie a mal??stv? a nutila Tom??e, aby spolu chodili na v?echny v?stavy, kter? se v Praze konaly. Brzy se j ? poda?ilo uplatnit v obr?zkov?m t?den?ku vlastn? sn?mky a jednoho dne p?e?la z laborato?e mezi profesion?ln? fotografy magaz?nu. T?ho? ve?era ?li oslavit jej? pov??en? s p??teli do baru, kde tan?ili. Tom?? upadl do ?patn? n?lady a kdy? nal?hala, aby j? ?ekl, co se mu stalo, p?iznal se j? kone?n? doma, ?e na ni ??rlil, kdy? ji vid?l tan?it se sv?m kolegou.

"Opravdu, tys na mne ??rlil?" ptala se ho asi desetkr?t, jako kdyby j? oznamoval, ?e j ? byla ud?lena Nobelova cena a nemohla tomu uv??it. Pak ho vzala kolem pasu a za?ala s n?m tan?it po pokoji. To nebyl spole?ensk?

tanec, kter? p?ed hodinou p?edv?d?la v baru. Byla to jak?si vesnick? sko?n?, bl?zniv? poskakov?n?, p?i kter?m vyhazovala nohy vysoko do vzduchu, d?lala neobratn? velk? skoky a vl??ela ho pokojem sem a tam.

Poh??chu nedlouho potom za?ala ??rlit sama a jej? ??rlivost nebyla pro Tom??e Nobelovou cenou, n?br? b?emenem, kter?ho se zbav? teprve kr?tk? ?as p?ed smrt?.

—15. --Pochodovala kolem baz?nu nah? se spoustou jin?ch nah?ch ?en, Tom?? byl naho?e v ko?i zav??en?m pod klenbou plov?rny, k?i?el na n?, nutil je zp?vat a d?lat d?epy. Kdy? n?kter? provedla cvik ?patn?, zast?elil ji.

Chci se k tomu snu je?t? vr?tit: Jeho hr?za neza?ala ve chv?li, kdy Tom??

vyp?lil prvn? r?nu. Sen byl hr?zn? od sam?ho po??tku. J?t nah? s ostatn?mi nah?mi ?enami pochodov?m krokem byl pro Terezu nejz?kladn?j?? obraz hr?zy. Kdy?

byla u matky, nesm?la se zamknout v koupeln?. Matka j? t?m cht?la ??ci: tvoje t?lo je jako ostatn? t?la; nem?? ??dn? pr?vo na stud; nem?? ??dn? d?vod zakr?vat n?co, co existuje stejn? v miliard?ch jin?ch exempl???. V mat?in? sv?t? byla v?echna t?la stejn? a pochodovala v ?ad? za sebou. Nahota byla od d?tstv? pro Terezu znamen?m povinn? uniformity koncentra?n?ho t?bora; znamen?m pon??en?. A byla je?t? jin? hr?za hned na po??tku toho snu: v?echny ?eny musily zp?vat!

Nejenom ?e jejich t?la byla stejn?, stejn? bezcenn?, nejenom ?e byla pouh?mi zvu??c?mi mechanismy bez du?e, ale ?eny se nad t?m radovaly! Byla to radostn?

solidarita bezduch?ch! ?eny byly ??astny, ?e odhodily p??t?? du?e, tuto sm??nou p?chu, iluzi jedine?nosti, a ?e jsou jedna jako druh?. Tereza zp?vala s nimi, ale neradovala se. Zp?vala ze strachu, ?e kdy? nebude zp?vat, ?eny ji zabij ?. Ale co znamenalo, ?e po nich Tom?? st??lel a ?e padaly jedna po druh? mrtv? do baz?nu?

?eny, kter? se raduj? nad svou stejnost? a nerozli?enost?, oslavuj? vlastn? svou budouc? smrt, kter? u?in? jejich stejnost absolutn?. V?st?el byl tedy jen ??astn?m napln?n?m jejich makabr?ln?ho pochodu. Proto po ka?d? r?n? z pistole se za?aly radostn? sm?t a zat?mco mrtvola klesala pod hladinu, ony je?t? zes?lily sv?j zp?v.

A pro? to byl pr?v? Tom??, kdo st??lel, a pro? cht?l zast?elit i Terezu?

Proto?e pr?v? on mezi n? Terezu poslal. To je to, co chce sen Tom??ovi sd?lit, kdy? mu to Tereza neum? ??ct sama. P?i?la za n?m, aby unikla z mat?ina sv?ta, kde v?echna t?la si byla rovna. P?i?la za n?m, aby se jej ? t?lo stalo jedine?n?m a nezam?niteln?m. A on te? znovu nakreslil znamen? rovnosti mezi n? a jin?: l?b?

je v?echny stejn?, hlad? je stejn?; ned?l? ??dn?, ??dn?, ??dn? rozd?l mezi t?lem Terezy a jin?mi t?ly. Poslal ji takto zp?tky do sv?ta, z n?ho? cht?la uniknout. Poslal ji pochodovat nahou s jin?mi nah?mi ?enami.

—16. --Zd?ly se j? st??dav? t?i seri?ly sn?: prvn?, v n?m? ??dily ko?ky, vypr?v?l o jej?m utrpen? ze ?ivota; druh? seri?l ukazoval v nes?etn?ch variac?ch obrazy jej ? popravy; t?et? mluvil o jej?m ?ivot? po smrti, kdy se jej? pon??en? stalo nikdy nekon??c?m stavem.

Vt?chto snech nebylo co de?ifrovat. Obvin?n?, kter? adresovaly Tom??ovi, bylo tak jasn?, ?e mohl jen ml?et a se sklopenou hlavou hladit Terezu po ruce. Krom? toho, ?e byly v?mluvn?, ty sny byly t?? kr?sn?. To je okolnost, kter?

unikla Freudovi v jeho teorii sn?. Sen nen? jen sd?len? (eventueln? ?ifrovan? sd?len?), n?br? tak? estetick? aktivita, hra imaginace, kter? je sama o sob? hodnotou. Sen je d?kazem toho, ?e fantazie, sn?n? o tom, co se nestalo, pat?? k nejhlub??m pot?eb?m ?lov?ka. Zde je ko?en zr?dn? nebezpe?nosti snu. Kdyby sen nebyl kr?sn?, bylo by mo?no na n?j rychle zapomenout. Ale ona se ke sv?m sn?m st?le vracela, opakovala si je v duchu, prom??ovala je v legendy: Tom?? ?il pod hypnotick?m kouzlem mu?iv? kr?sy Terezin?ch sn?.

"Terezo, Terezi?ko, kam se mi to ztr?c??? V?dy? tob? se zd? ka?d? den o smrti, jako bys opravdu cht?la odej?t..." ??kal j?, kdy? sed?li proti sob? ve vin?rn?. Byl den, rozum a v?le byly op?t u moci. Kapka ?erven?ho v?na st?kala pomalu po skle ???e a Tereza ??kala: "Tom??i, j? za to nem??u. V?dy? j ? v?emu rozum?m. J?

v?m, ?e mne m?? r?d. J? v?m, ?e ty nev?ry, ?e to nen? ??dn? trag?die..." D?vala se na n?ho s l?skou, ale b?la se noci, kter? p?ijde, b?la se sv?ch sn?. Jej? ?ivot byl rozpolcen. Z?pasily o ni noc a den.

—17. --Ten, kdo chce st?le "n?kam v??", mus? po??tat s t?m, ?e se mu jednoho dne

dostav? z?vra?. Co je to z?vra?? Strach z p?du? Ale pro? se n?m dostav? z?vra? i na rozhledn? opat?en? bezpe?n?m z?bradl?m? Z?vra? je n?co jin?ho ne? strach z p?du. Z?vra? znamen?, ?e n?s hloubka pod n?mi p?itahuje, v?b?, probouz? v n?s touhu po p?du, kter? se pak vyd??eni br?n?me.

Pr?vod nah?ch ?en kolem baz?nu, mrtvoly v poh?ebn?m voze, kter? m?ly radost, ?e je Tereza mrtv? jako ony, to bylo "dole", kter?ho se d?sila, odkud u? jednou utekla, ale kter? ji k sob? tajemn? v?bilo. To byla jej? z?vra?: volala ji k sob? sladk? (skoro vesel?) rezignace na osud a na du?i. Volala ji k sob?

solidarita bezduch?ch a j? se cht?lo ve chv?l?ch slabosti uposlechnout toho vol?n? a vr?tit se k matce. Cht?lo se j ? odvolat arm?du du?e z paluby t?la; sednout si mezi mat?iny p??telkyn? a sm?t se tomu, ?e jedna z nich pustila hlasit? v?try; pochodovat s nimi nah? kolem baz?nu a zp?vat.

—18. --Je pravda, ?e a? do odchodu z domova Tereza bojovala s matkou, ale nezapome?me, ?e ji p?itom ne??astn? milovala. Byla by pro ni s to ud?lat cokoli, kdyby ji o to matka po??dala hlasem l?sky. Jen proto, ?e ten hlas nikdy neusly?ela, na?la s?lu odej?t.

Срд 29 Янв 2014 13:21:14
Kdy? matka pochopila, ?e jej? agresivita ztratila nad dcerou moc, psala j? do Prahy dopisy pln? n??k?. St??ovala si na man?ela, na zam?stnavatele, na zdrav?, na d?ti a naz?vala Terezu jedin?m ?lov?kem, kter?ho m? v ?ivot?. Tereze se zd?lo, ?e kone?n? sly?? hlas mat?iny l?sky, po kter? tou?ila dvacet let, a cht?lo se j? zp?tky. Cht?lo se j? zp?tky o to v?c, ?e se c?tila slab?. Tom??ovy nev?ry j ? n?hle odhalily jej ? bezmocnost a z pocitu bezmoci se rodila z?vra?, nesm?rn? touha po p?du.

Jednou j? matka telefonovala. Pr? m? rakovinu. Jej? ?ivot se m??e po??tat u? sotva na n?kolik m?s?c?. Ta zpr?va prom?nila Terezino zoufalstv? z Tom??ov?ch nev?r ve vzpouru a vy??tala si, ?e matku zradila pro mu?e, kter? ji nemiluje. Byla ochotna zapomenout v?echno, ??m ji kdy matka tr?pila. Byla ji s to dnes ch?pat. V?dy? jsou ob? ve stejn? situaci: matka miluje ot??ma jako Tereza miluje Tom??e a ot??m tr?p? matku nev?rami stejn? jako Tom?? mu?? Terezu. Byla-li matka na Terezu zl?, bylo to jen proto, ?e p??li? trp?la.

?ekla Tom??ovi o mat?in? nemoci a ozn?mila mu, ?e si vezme na t?den dovolenou, aby za n? odjela. Jej? hlas byl pln? vzdoru.

Jako by vytu?il, ?e to, co ji p?itahuje k matce, je z?vra?, Tom?? jej? cest? nep??l. Telefonoval do nemocnice mal?ho m?sta. Evidence o rakovinov?ch vy?et?en?ch je v ?ech?ch velice d?kladn?, tak?e mohl snadno zjistit, ?e u Tereziny matky nebylo zji?t?no nikdy ??dn? podez?en? na rakovinu a ?e dokonce v posledn?m roce nenav?t?vila l?ka?e.

Poslechla Tom??e a za matkou nejela. Je?t? t?ho? dne si v?ak od?ela koleno, kdy? spadla na ulici. Jej? ch?ze se stala vratk? a skoro denn? n?kde spadla, n?kde se o n?co zranila anebo p?inejmen??m sama upustila n?jak? p?edm?t, kter? m?la v rukou.

Byla v n? nep?ekonateln? touha po p?du. ?ila v ustavi?n? z?vrati. Ten, kdo pad?, ??k?: "Zvedni mne!". Tom?? ji trp?liv? zvedal.

—19. --"Cht?la bych t? milovat ve sv?m ateli?ru, jako by to bylo jevi?t?. Kolem by byli lid? a nesm?li by se p?ibl??it ani na krok. Ale nemohli by z n?s spustit o?i..." Tak jak ?as m?jel, ten obraz ztr?cel na sv? p?vodn? krutosti a za?al ji vzru?ovat. N?kolikr?t tu situaci vyvolala ?eptem Tom??ovi, kdy? se milovali. Napadlo ji, ?e existuje zp?sob, jak uniknout odsouzen?, kter? vid?la v Tom??ov?ch nev?r?ch: a? ji bere s sebou! a? ji bere za sv?mi milenkami! Snad by to byl zp?sob, jak u?init jej ? t?lo zase prvn? a jedin? ze v?ech. Jej ? t?lo by se stalo jeho alter ego, jeho pobo?n?kem a asistentem.

"Budu ti je svl?kat, umyju ti je ve van? a pak ti je p?ivedu..." ?eptala mu, kdy? byli k sob? p?iti?t?ni. Tou?ila, aby se stali jednou hermafroditn? bytost? a t?la jin?ch ?en byla jejich spole?nou hra?kou.

—20. --St?t se alter ego jeho polygamn?ho ?ivota. Tom?? tomu nechce rozum?t, ale ona se nemohla zbavit t? p?edstavy a sna?ila se sbl??it se Sabinou. Navrhla j?, ?e j? ud?l? fotografick? portr?ty.

Sabina ji pozvala do ateli?ru a ona kone?n? uvid?la rozlehlou m?stnost, uprost?ed n?? st?l ?irok? gau? ve tvaru ?tverce jako p?dium.

"To je ostuda, ?e jsi u mne je?t? nebyla," ??kala Sabina a ukazovala j? obrazy, kter? byly op?eny o ze?. Vyt?hla dokonce odn?kud star? pl?tno, kter? d?lala je?t? ve ?kole. Bylo na n?m staveni?t? hut?. Malovala ho v dob?, kdy ?kola vy?adovala nejp??sn?j?? realismus (nerealistick? um?n? bylo tehdy pova?ov?no za podvracen? socialismu) a Sabina, vedena sportovn?m duchem s?zky, se sna?ila b?t je?t? p??sn?j?? ne? profeso?i a malovala obrazy tak, aby na nich nebylo zn?t tah ?t?tce a podobaly se barevn? fotografii.

"Tenhle obraz jsem zkazila. Sk?pla mi na n?j ?erven? barva. Byla jsem nejd??v ne??astn?, ale pak se mi za?ala ta skvrna l?bit, proto?e vypadala jako prasklina. Jako by staveni?t? nebylo skute?n?m staveni?t?m, n?br? puklou divadeln? dekorac?, na n?? je staveni?t? pouze namalovan?. Za?ala jsem si s tou prasklinou hr?t, roz?i?ovat ji, vym??let si, co by bylo mo?no za n? vid?t. Tak jsem namalovala sv?j prvn? cyklus obraz?, kter? jsem nazvala Kulisy. Nesm?l je samoz?ejm? nikdo vid?t. Byli by m? vyhodili ze ?koly. V?dycky byl vp?edu perfektn? realistick? sv?t a za n?m, jako za roztr?en?m pl?tnem dekorace, bylo vid?t n?co jin?ho, tajemn?ho nebo abstraktn?ho."

Odml?ela se a je?t? dodala: "Vp?edu byla srozumiteln? le? a vzadu byla nesrozumiteln? pravda."

Tereza poslouchala zase s t?m neuv??iteln?m soust?ed?n?m, kter? poznal m?lokter? profesor na tv??i ??ka, a zji??ovala, ?e opravdu v?echny Sabininy obrazy, minul?

1)sou?asn?, mluv? st?le o tomt??, ?e jsou v?echny sou?asn?m setk?n?m dvou t?mat, dvou sv?t?, ?e jsou jako fotografie vznikl? dvojexpozic?. Krajina, za kterou prosv?t? stoln? lampa.

Ruka, kter? protrh?v? zezadu pl?tno idylick?ho z?ti?? s jablky, o?echy a roz?at?m v?no?n?m stromkem.

Poc?tila k Sabin? obdiv a proto?e se mal??ka chovala velice p??telsky, ten obdiv nebyl doprov?zen strachem ?i ned?v?rou a m?nil se v sympatii. Skoro zapomn?la na to, ?e ji p?i?la fotografovat. Sabina j? to musila sama p?ipomenout. Odtrhla o?i od obraz? a znovu uvid?la gau?, kter? st?l uprost?ed pokoje jako p?dium.

—21. --U gau?e byl no?n? stolek a na n?m podstavec ve form? lidsk? hlavy. P?esn?

takov?

m?vaj? holi?i a d?vaj? na n?j paruky. Na Sabinin? podstavci nebyla paruka n?br? bu?inka. Sabina se usm?la: "To je bu?inka po m?m d?de?kovi." Takov? klobouk, ?ern?, tvrd?, kulat?, vid?la Tereza jen ve filmu. Chaplin nosil takov? klobouk. Usm?la se, vzala bu?inku do ruky a dlouho si ji prohl??ela. Pak ?ekla: "Chce?, abych t? v n? vyfotografovala?"

Sabina se t? ot?zce dlouho sm?la. Tereza odlo?ila bu?inku, vzala do ruky apar?t a za?ala fotografovat.

Kdy? u? to trvalo m?lem hodinu, ?ekla najednou:

"Nechce?, abych t? vyfotografovala nahou?"

"Nahou?" zasm?la se Sabina.

"Ano," opakovala Tereza state?n? sv?j n?vrh.

"Na to se mus?me nap?t," ?ekla Sabina a otev?ela l?hev v?na. Tereza c?tila slabost v t?le, byla zamlkl?, zat?mco Sabina kr??ela po pokoji se sklenkou v?na a rozhovo?ila se o d?de?kovi, kter? byl starostou mal?ho m?sta; Sabina ho nikdy nepoznala; jedin?, co po n?m zbylo, je tenhle klobouk a pak jedna fotografie, na n?? je tribuna, kde stoj? vedle sebe n?kolik malom?stsk?ch hodnost???; jeden z nich je d?de?ek; nen? v?bec jasn?, co na t? tribun? d?laj ?, snad jsou p??tomni

n?jak? slavnosti, snad odhaluj ? pomn?k n?jak?mu jin?mu hodnost??i, kter? tak? nosil bu?inku p?i slavnostn?ch p??le?itostech. Sabina vypr?v?la dlouze o bu?ince a d?de?kovi a kdy? dopila t?et? sklenku, ?ekla: "Po?kej," a ode?la do koupelny.

Vr?tila se v koupac?m pl??ti. Tereza vzala do ruky apar?t a p?ilo?ila si ho k oku. Sabina p?ed n? rozhrnula pl???.

—22. --Apar?t slou?il Tereze z?rove? jako mechanick? oko, j?m? pozorovala Tom??ovu milenku, i jako z?voj, kter?m si p?ed n? kryla tv??.

Sabina pot?ebovala ur?it? ?as, ne? se odhodlala odhodit pl??? docela. Situace, v n?? se octla, byla p?ece jen o n?co obt??n?j ??, ne? p?edpokl?dala. Kdy?

fotografov?n? trvalo n?kolik minut, p?istoupila k Tereze a ?ekla: "Te? budu fotografovat j? tebe. Svl?kni se."

Slova "svl?kni se" sly?ela Sabina mnohokr?t od Tom??e a utkv?la j? v mysli. Byl to tedy Tom???v rozkaz, kter? te? Tom??ova milenka adresovala Tom??ov? ?en?. Spojil ob? ?eny stejnou magickou v?tou. Byl to jeho zp?sob, jak m?nit ne?ekan?

nevinnou konverzaci se ?enami v erotickou situaci: nikoli pohlazen?m, dotekem, lichocen?m, prosbami, ale rozkazem, kter? ?ekl n?hle, ne?ekan?, tich?m hlasem, ale p?ece d?razn? a autoritativn? a s fyzick?m odstupem: nikdy se v t? chv?li ?eny nedot?kal. I Tereze ?asto ?ekl ?pln? stejn?m t?nem "svl?kni se!" a i kdy?

to ?ekl ti?e, i kdy? to jen ?eptal, byl to rozkaz a ona poc?tila v?dycky vzru?en? z toho, ?e poslouch?. Te? usly?ela stejn? slovo a chu? uposlechnout byla snad je?t? v?t??, proto?e uposlechnout n?koho ciz?ho je zvl??tn? ??lenstv?, ??lenstv? v tomto p??pad? je?t? o to kr?sn?j ??, ?e rozkaz nevyslovuje mu?, ale ?ena.

Sabina si od n? vzala apar?t a Tereza se svl?kla. St?la p?ed Sabinou nah? a odzbrojen?. Doslova odzbrojen?, to jest bez apar?tu, kter?m si p?ed chv?l? kryla tv?? a z?rove? j ?m m??ila jako zbran? na Sabinu. Byla d?na Tom??ov? milence na pospas. Ta kr?sn? odevzdanost ji op?jela. Tou?ila, aby vte?iny, kdy stoj ? nah? proti n?, nikdy nekon?ily.

Mysl?m, ?e i Sabinu ovanulo zvl??tn? kouzlo situace, kdy p?ed n? st?la ?ena jej?ho milence, podivn? odevzdan? a plach?. Dvakr?t nebo t?ikr?t cvakla spou?t?

a pak, jako by se lekla toho okouzlen? a cht?la ho rychle zapla?it, hlasit? se rozesm?la. Tereza se rozesm?la t?? a ob? ?eny se obl?kly.

—23. --V?echny p?edchoz? zlo?iny rusk? ???e se d?ly p?ikryty diskr?tn?m st?nem. Deportace p?l mili?nu Litevc?, zavra?d?n? statis?c? Pol?k?, likvidace krymsk?ch Tatar?, to v?echno z?stalo v pam?ti bez fotografick?ch dokument? a tedy vlastn?

jako cosi nedokazateln?ho, co bude d??ve ?i pozd?ji prohl??eno za mystifikaci. Naproti tomu p?epaden? ?eskoslovenska v roce 1968 je cel? vyfotog

Срд 29 Янв 2014 13:28:13
?e?t? fotografov? a kameramani si uv?domili, ?e pr?v? oni mohou vykonat to jedin?, co se je?t? vykonat dalo: zachovat pro dalekou budoucnost obraz n?sil?. Tereza byla pln?ch sedm dn? na ulic?ch a fotografovala rusk? voj ?ky a d?stojn?ky ve v?ech situac?ch, kter? je kompromitovaly. Rusov? nev?d?li, co d?lat. Byli p?esn? instruov?ni, jak se maj? chovat, kdy? po nich bude n?kdo st??let nebo h?zet kameny, ale nikdo jim nedal pokyny, co d?lat, kdy? na n? n?kdo nam???

objektiv fotoapar?tu.

Vyfotografovala spoustu film?. Asi polovinu z nich rozdala v nevyvolan?m negativu zahrani?n?m ?urnalist?m (hranice byly st?le otev?eny, novin??i p?ij??d?li z ciziny alespo? na skok a byli vd??ni za ka?d? dokument). Mnoh? z nich se objevily v nejr?zn?j??ch zahrani?n?ch

novin?ch: byly na nich tanky, hroz?c? p?sti, pobo?en? domy, mrtv? p?ikryti zkrvavenou ?ervenomodrob?lou vlajkou, mlad?ci na motocyklech, kte?? ve zb?sil? rychlosti jezdili kolem tank?

a m?vali n?rodn?mi prapory na dlouh?ch ?erd?ch, a mlad? d?vky v neuv??iteln? kr?tk?ch sukn?ch, kter? provokovaly uboh? rusk? voj?ky, sexu?ln? vyhladov?l?, a l?baly se p?ed jejich o?ima s nezn?m?mi kolemjdouc?mi. ?ekl jsem ji?, ?e rusk?

invaze nebyla jen trag?die, ale t?? slavnost nen?visti pln? podivn? (a nikdy nikomu ji? nevysv?tliteln?) euforie.

—24. --Odvezla si s sebou do ?v?carska asi pades?t fotografi?, kter? sama vyvolala se v?? p??? a um?n?m. ?la je nab?dnout velk?mu obr?zkov?mu ?asopisu. Redaktor ji p?ijal vl?dn? (v?ichni ?e?i nosili je?t? kolem hlavy aureolu sv?ho ne?t?st?, kter? doj?malo dobr? ?v?cary), posadil ji do k?esla, prohl??el si sn?mky, chv?lil je a vysv?tlil j ?, ?e nyn?, kdy? u? od ud?lost? uplynul jist? ?as, nemaj? ("p?esto, ?e jsou velice kr?sn?!") ??dnou nad?ji na uve?ejn?n?.

"Ale v Praze nic neskon?ilo!" protestovala a sna?ila se mu vysv?tlit ?patnou n?m?inou, ?e pr?v? nyn? kdy? je zem? okupovan?, v tov?rn?ch se zakl?daj ?

navzdory v?emu d?lnick? samospr?vy, studenti st?vkuj ? na protest proti okupaci a cel? zem? si d?le ?ije po sv?m. V?dy? pr?v? to je neuv??iteln?! A nikoho to u? nezaj ?m?!

Redaktor byl r?d, kdy? do m?stnosti vstoupila energick? ?ena a p?eru?ila jejich konverzaci. Pod?vala mu slo?ku a ?ekla: "To je ta report?? o nudistick? pl??i." Redaktor byl jemn? ?lov?k a b?l se, ?e ?e?ka, kter? fotografovala tanky, bude pova?ovat obraz nah?ch lid? na pl??i za frivoln?. Polo?il proto slo?ku hodn?

daleko na kraj stolu a honem ?ekl p??choz? ?en?: "P?edstav?m ti tvou pra?skou kolegyni. P?inesla mi n?dhern? fotky."

?ena stiskla Tereze ruku a vzala si jej? sn?mky. "Pod?vejte se zat?m na ty moje," ?ekla. Tereza se nat?hla ke slo?ce a vy?ala z n? fotografie. Redaktor Tereze ?ekl skoro omluvn?m hlasem: "To je prav? opak toho, co jste fotografovala vy." Tereza ?ekla: "Ale kdepak. To je tot??." Nikdo t?to v?t? nerozum?l a i mn? d?l?

jist? pot??e vysv?tlit, co vlastn? cht?la Tereza ??ci, kdy? p?irovnala nudistickou pl?? k rusk? invazi. D?vala se na fotografie a dlouho z?stala u jedn?, kde st?la v krou?ku ?ty??lenn? rodina: nah? matka sklon?n? k d?tem, tak?e velik? cecky z n? visely dol?, jako visej? koze nebo kr?v?, a zezadu stejn?

sklon?n? mu?, jeho? pytl?k vypadal t?? jako jak?si miniaturn? vemeno.

"Nel?b? se v?m?" ptal se redaktor.

"Je to kr?sn? vyfotografovan?."

"Sp?? t?ma ji ?okuje," ?ekla fotografka. "Je na v?s hned vid?t, ?e byste na nudistickou pl??

ne?la."

"Ne," ?ekla Tereza.

Redaktor se usm?l: "P?ece jenom je poznat, odkud jste p?i?la. Komunistick? zem? jsou stra?n? purit?nsk?."

Fotografka ?ekla s mate?skou laskavost?: "Nah? t?la, na tom nic nen?! To je norm?ln?! V?echno, co je norm?ln?, je kr?sn?!"

Tereza si vzpomn?la na svou matku, jak chodila nah? po byt?. Sly?ela v duchu sm?ch, kter? se ozval za jej ?mi z?dy, kdy? ut?kala zatahovat z?clony, aby nahou matku nikdo nevid?l.

—25. --Fotografka pozvala Terezu na k?vu do kant?ny.

"Ty sn?mky, co jste ud?lala, jsou velice zaj?mav?. V?imla jsem si, ?e m?te ohromn? smysl pro ?ensk? t?lo. V?te, na co mysl?m! Ty mlad? ?eny v provokativn?ch postoj?ch!"

"Jak se l?baj? p?ed rusk?mi tanky?"

"Ano. Byla byste znamenit? fotografka m?d. Pot?ebovalo by to ov?em spojit se s n?jakou modelkou. Nejsp?? s n?k?m, kdo s?m teprve hled? uplatn?n? jako vy. Mohla byste potom ud?lat pro n?jakou firmu sn?mky na uk?zku. St?lo by v?s to ov?em ur?it? ?as, ne? byste prorazila. Mezit?m bych pro v?s mohla ud?lat jedinou v?c. P?edstavit v?s redaktorovi, kter? vede rubriku Na?e zahr?dka. Mo?n? ?e by tam pot?ebovali fotky kaktus?, r??? a tak."

"Moc v?m d?kuji," ?ekla Tereza up??mn?, proto?e vid?la, ?e ?ena naproti n? je plna

ochoty.

Ale pak si ?ekla: pro? bych m?la fotografovat kaktusy? A c?tila nechu? opakovat je?t? jednou to, co podstoupila v Praze: boj o zam?stn?n?, o kari?ru, ka?dou publikovanou fotografii. Nebyla nikdy cti??dostiv? z je?itnosti. To, co cht?la, bylo uniknout z mat?ina sv?ta. Ano, bylo j? to docela jasn?: d?lala fotografie s velkou horlivost?, ale mohla tu horlivost v?novat jak?koli jin? ?innosti, proto?e fotografov?n? byl jen prost?edek dostat se "d?l a v??" a ??t vedle Tom??e.

?ekla: "V?te, m?j mu? je l?ka? a u?iv? mne. Nemus?m fotografovat." Fotografka ?ekla: "Nech?pu, jak m??ete nechat fotografov?n?, kdy? jste ud?lala tak kr?sn? sn?mky!".

Ano, fotografie za dn? invaze, to bylo n?co jin?ho.

Ty ned?lala kv?li Tom??ovi. Ty d?lala z v??n?. Ale ne z v??n? pro fotografov?n?, n?br? z v??n? nen?visti. Takov? situace se u? nikdy opakovat nebude. Ostatn?

pr?v? ty fotografie, co d?lala z v??n?, u? nikdo nechce, proto?e nejsou aktu?ln?. Jen kaktus je aktu?ln? v??n?. A kaktusy ji nebav?. ?ekla: "Jste na mne moc hodn?. Ale z?stanu rad?ji doma. Nepot?ebuji b?t zam?stn?na."

Fotografka ?ekla: "To v?s uspokojuje, b?t doma?" Tereza ?ekla: "Sp?? ne? fotografovat kaktusy."

Fotografka ?ekla: "I kdy? fotografujete kaktusy je to v?? ?ivot. Kdy? ?ijete jen pro man?ela, nen? to v?? ?ivot."

Tereza se stala n?hle podr??d?n?: "M?j ?ivot je m?j mu? a ne kaktusy." Tak? fotografka mluvila podr??d?n?: "Chcete dokonce ??ci, ?e jste ??astn??" Tereza ?ekla (st?le stejn? podr??d?n?): "Ov?em ?e jsem ??astn?!" Fotografka ?ekla: "To m??e ??ci jenom velice..." necht?la do??ci, co si myslila. Tereza ji doplnila: "Chcete ??ci: velice omezen? ?ena." Fotografka se ovl?dla a ?ekla: "Ne omezen?. Anachronick?." Tereza ?ekla zamy?len?: "M?te pravdu. To je p?esn? to, co o mn? ??k? m?j mu?."

—26. --Ale Tom?? byl cel? dny v nemocnici a ona byla doma sama. Je?t? ?e m?la Karenina a mohla s n?m chodit na dlouh? proch?zky! Kdy? se vr?tila dom?, sed?la nad u?ebnic? n?m?iny a francouz?tiny. Ale bylo j? smutno a ?patn? se soust?edila. ?asto se j? vracel na mysl projev, kter? pronesl do r?dia Dub?ek po sv?m n?vratu z Moskvy. Zapomn?la u? docela na to, co ??kal,ale sly?ela po??d jeho t?esouc? se hlas. Myslila na n?ho: ciz? voj?ci ho zatkli, hlavu samostatn?ho st?tu, v jeho vlastn? zemi, odvlekli ho, dr?eli ?ty?i dny n?kde v ukrajinsk?ch hor?ch, nazna?ovali mu, ?e ho zast?el?, jako to ud?lali dvan?ct let p?edt?m jeho ma?arsk?mu p?edch?dci Imre Nagyovi, pak ho p?evezli do Moskvy, poru?ili, aby se vykoupal, oholil, obl?kl, uv?zal kravatu, ozn?mili, ?e u? nen? ur?en k poprav?, na??dili, ?e se mus? nad?le pokl?dat za hlavu st?tu, posadili za st?l proti Bre?n?vovi a donutili ho jednat.

Vr?til se pak pon??en a mluvil k pon??en?mu n?rodu. Byl tak pon??en, ?e nemohl mluvit. Tereza nikdy nezapomene na ty hrozn? pauzy uprost?ed jeho v?t. Byl tak vys?len? Nemocen? Otr?vili ho drogami? Anebo to nebylo ne? zoufalstv?? Jestli po Dub?ekovi nez?stane nic, ty dlouh? stra?n? pauzy, kdy nemohl d?chat, kdy p?ed cel?m n?rodem, kter? byl p?ilepen? na p?ij?ma??ch, lapal po dechu, ty pauzy po n?m z?stanou. V t?ch pauz?ch byla cel? hr?za, kter? dopadla na jejich zemi. Bylo to sedm?ho dne invaze, poslouchala ten projev v redakci jednoho

den?ku, kter? se v t?ch dnech prom?nil v noviny odboje. V?ichni, kdo tam Dub?eka poslouchali, ho v t? chv?li nen?vid?li. M?li mu za zl? kompromis, kter?

p?ipustil, c?tili se pon??eni jeho pon??en?m a jeho slabost je ur??ela. Kdy? si te? v Curychu vzpom?n? na tu chv?li, nec?t? u? k Dub?ekovi opovr?en?. Slovo slabost j? u? nezn? jako odsudek. Kdy? je ?lov?k konfrontov?n s p?esilou je v?dycky slab?, i kdy? m? atletick? t?lo jako Dub?ek. Ta slabost, kter? jim tehdy p?ipadala nesnesiteln?, odpudiv? a kter? je vyhnala ze zem?, ji n?hle p?itahovala. Uv?domovala si, ?e pat?? k slab?m, do t?bora slab?ch, do zem?

slab?ch a ?e jim m? b?t v?rna pr?v? proto, ?e jsou slab? a lapaj? po dechu uprost?ed v?ty. Byla p?itahov?na tou slabost? jako z?vrat?. Byla j? p?itahov?na, proto?e se sama c?tila slab?. Znovu za?ala ??rlit a znovu se j? t??sly ruce. Tom?? to vid?l a ud?lal gesto, kter? dob?e znala, vzal jej? ruce do sv?ch cht?l je uklidnit sv?m stiskem. Vytrhla se mu.

"Co je ti?" ?ekl.

"Nic."

"Co chce?, abych pro tebe ud?lal?"

"Chci, abys byl star?. O deset let star??. O dvacet let star??!" Cht?la t?m ??ci: Chci, abys byl slab?. Abys byl tak slab? jako j ?.

Срд 29 Янв 2014 13:30:48
>>61718639
>Через три месяца планирую построить бункер со всеми технологическими и эстетическими удобствами.

Обосрался в голос. Мамку не забудь построить электронную, чтобы жрать тебе готовила.

Срд 29 Янв 2014 13:32:12
—27. --Karenin si st?hov?n? do ?v?carska nikdy nep??l. Karenin nen?vid?l zm?ny. Pejsk?v ?as se ned?je ve sm?ru p??mky, nepohybuje se dop?edu po??d d?l, od jedn? v?ci k dal??. D?je se v kruhu podoben ?asu hodinov?ch ru?i?ek, kter? tak? neb???

bl?zniv? n?kam dop?edu, ale ot??ej? se dokola po cifern?ku, den ze dne po stejn? dr?ze. Sta?ilo, ?e si v Praze koupili novou ?idli nebo p?em?stili kv?tin?? a Karenin to zaznamenal s nevol?. Vyru?ilo ho to z jeho ?asu. Je to jako kdyby ru?i?k?m na cifern?ku po??d vym??ovali ??slice.

P?esto se mu poda?ilo brzy obnovit i v cury?sk?m byt? star? ??d a star? ceremonie. Stejn? jako v Praze vysko?il za nimi r?no na postel, aby je p?iv?tal do dne, doprov?zel pak Terezu na prvn? rann? n?kup a vy?adoval si jako v Praze pravidelnou proch?zku.

Byl orlojem jejich ?ivota. Kdy? na ni p?ich?zely chv?le beznad?je, ??kala si, ?e mus? vydr?et kv?li n?mu, proto?e on je je?t? slab?? ne? ona, snad je?t? slab?? ne? Dub?ek a jej? opu?t?n? vlast.

Vr?tili se z proch?zky a pr?v? zvonil telefon. Zvedla sluch?tko a ptala se, kdo vol?.

Byl to ?ensk? hlas, mluvil n?mecky a do?adoval se Tom??e. Ten hlas byl netrp?liv? a Tereze se zd?lo, ?e se z n?ho oz?v? opovr?en?. Kdy? ?ekla, ?e Tom??

nen? doma a ?e nev?, kdy se vr?t?, ?ena na druh? stran? se zasm?la a bez pozdravu polo?ila sluch?tko.

Tereza v?d?la, ?e se nestalo v?bec nic. Mohla to b?t sestra z nemocnice, pacientka, sekret??ka, kdokoli. Ale p?esto byla rozru?en? a nemohla se v?bec na nic soust?edit. Tehdy si uv?domila, ?e ztratila i ten zbytek s?ly, kter? m?la kdysi v ?ech?ch a ?e tento naprosto bezv?znamn? incident nen? v?bec s to un?st. Kdo je v cizin?, jde v pr?zdn?m prostoru vysoko nad zem? bez z?chrann? s?t?, kterou ?lov?ku poskytuje jeho vlastn? zem?, kde m? rodinu, kolegy, p??tele snadno se domluv? jazykem, kter? zn? od d?tstv?. V Praze byla na Tom??ovi z?visl? jen srdcem. Zde na n?m z?vis? v??m. Kdyby ji opustil, co by se tu s n?

stalo? M? tedy pro??t u? cel? sv?j ?ivot ve strachu, ?e ho ztrat??

??k? si: Jejich setk?n? bylo od po??tku zalo?eno na omylu. Anna Karenina, kterou tiskla pod pa??, byla fale?n? legitimace, kterou Tom??e oklamala. Vytvo?ili jeden pro druh?ho peklo, i kdy? se maj? r?di. To, ?e se maj? r?di, je d?kazem, ?e chyba nen? v nich sam?ch, v jejich jedn?n? nebo v jejich nest?l?m citu, ale v tom, ?e se k sob? nehod?, proto?e on je siln? a ona je slab?. Je jako Dub?ek, kter? d?l? uprost?ed jedin? v?ty p?l minutovou pauzu, je jako jej ? vlast, kter?

kokt?, lap? po dechu a nem??e mluvit.

Ale pr?v? ten slab? mus? um?t b?t siln? a odej?t, kdy? ten siln? je p??li? slab?, ne? aby um?l slab?m ubl??it.

Tak si to ??kala a tiskla tv?? ke Kareninov? chlupat? hlav?: "Nezlob se, Karenine. Je?t? jednou bude? muset zm?nit byt."

—28. --Sed?la p?iti?t?na v koutku kup?, t??k? kufr m?la nad hlavou. Karenin se j? tiskl u nohou. Myslila na kucha?e z restaurace, kde byla zam?stn?na, kdy? ?ila matky. Vyu??val ka?d? p??le?itosti, aby ji pl?cl po zadku a mnohokr?t p?ede v?emi vyz?val, aby se s n?m ?la vyspat. Bylo to zvl??tn?, ?e myslila pr?v? na n?ho. P?edstavoval pro ni p??mo p??klad v?eho, co se j? hnusilo. Ale te? nemyslila ne?

na to, ?e ho vyhled? a ?ekne mu: "??kal jsi, ?e se se mnou chce? vyspat. Jsem zde." Tou?ila, ud?lat n?co, aby u? nebylo cesty zp?tky. Tou?ila zni?it brut?ln? celou minulost sv?ch posledn?ch sedmi let. Byla to z?vra?. Omamuj?c?, nep?ekonateln? touha po p?du.

Mohli bychom z?vra? tak? nazvat opilstv?m slabosti. ?lov?k si uv?domuje svou slabost a nechce se j? br?nit, n?br? poddat. Je opil? svou slabost?, chce b?t je?t? slab??, chce upadnout uprost?ed n?m?st?, p?ede v?emi, chce b?t dole a je?t? n?? ne? dole.

P?esv?d?ovala se o tom, ?e nez?stane v Praze a nebude u? d?lat fotografku. Vr?t? se do mal?ho m?sta, z n?ho? ji kdysi odvolal hlas Tom??e. Ale kdy? p?ijela do Prahy, musila tam p?ece jen n?jak? ?as z?stat, aby za??dila mnoho praktick?ch v?c?. Za?ala sv?j odjezd odkl?dat.

Tak uplynulo p?t dn? a v byt? se n?hle objevil Tom??. Karenin mu dlouho vyskakoval k tv??i, tak?e je na dlouhou chv?li zbavil nutnosti n?co si ??ct. Bylo jim, jako by st?li uprost?ed sn?hov? pl?n? a t??sli se zimou. Pak k sob? p?istoupili jako milenci, kte?? se dosud nepol?bili. Zeptal se: "V?echno tu bylo v po??dku?"

"Ano," odpov?d?la.

"Byla jsi v t?den?ku?"

"Telefonovala jsem tam."

"A?"

"Nic. ?ekala jsem."

"Na co?"

Neodpov?d?la. Nemohla mu ??ci, ?e ?ekala na n?ho.

---29. --Vrac?me se k okam?iku, kter? u? zn?me. Tom?? byl zoufal? a bolel ho ?aludek. Usnul a? velmi pozd? v noci.

Brzy pot? se probudila Tereza. (Rusk? letadla krou?ila nad Prahou a v jejich hluku se nedalo sp?t.) Jej? prvn? my?lenka byla: Vr?til se kv?li n?. Kv?li n?

zm?nil sv?j osud. Te? u? to nen? on, kdo bude zodpov?dn? za ni, te? je ona zodpov?dn? za n?ho.

Ta odpov?dnost j? p?ipadala nad jej? s?ly.

Ale pak si najednou vzpomn?la, ?e v?era, chv?li pot? se objevil ve dve??ch bytu, bilo na pra?sk?m kostele ?est hodin. Kdy? se poprv? setkali, slu?ba j? kon?ila v ?est. Vid?la ho sed?t p?ed sebou na ?lut? lavi?ce sly?ela zn?t zvony na v??i. Ne, to nebyla pov?r?ivost, to byl smysl pro kr?su kter? ji zbavil t?sn? a naplnil touhou ??t. Pt?ci n?hod se j ? znovu sl?tali na ramena. M?la slzy v o??ch a byla nesm?rn? ??astna, ?e ho sly?? d?chat vedle sebe.

T?ET? ??ST - Nepochopen? slova

1. --?eneva je m?sto vodotrysk? a ka?en,

park?, v nich? stoj? kiosky, kde kdysi hr?vala hudba. I budova university se ztr?c? ve stromech. Franz p?ed chv?l?

skon?il dopoledn? p?edn??ku a vy?el z budovy. Z hadic tryskala rozpra?ovan? voda na tr?vn?k a on byl ve v?born? n?lad?. ?el z university p??mo za svou milenkou. Bydlila p?r ulic odtud.

Stavoval se u n? ?asto, ale v?dy jen jako pozorn? p??tel, nikdy jako milenec. Kdyby se s n? miloval v jej ?m ?enevsk?m ateli?ru, ?el by b?hem jedin?ho dne od jedn? ?eny ke druh?, od man?elky k milence a zp?t, a proto?e v ?enev? sp?j ?

man?el? po francouzsk?m zp?sobu na jedn? posteli, ?el by tedy b?hem n?kolika hodin z postele jedn? ?eny do postele druh? ?eny. Zd?lo se mu, ?e by t?m pon??il milenku i man?elku a konec konc? i s?m sebe.

Jeho l?ska k ?en?, do n?? se zamiloval p?ed n?kolika m?s?ci, mu byla tak vz?cn?, ?e se pro ni sna?il vytvo?it ve sv?m ?ivot? samostatn? prostor, nep??stupn?

?zem? ?istoty. Byl zv?n ?asto p?edn??et na r?zn? zahrani?n? university a p?ij?mal te? tedy horliv? v?echna pozv?n?. Proto?e jich nebylo dost, vym??lel si je?t? nav?c neskute?n? kongresy a symposia, aby mohl sv? odjezdy od?vodnit man?elce. Jeho milenka, kter? disponovala voln? sv?m ?asem, ho doprov?zela. Umo?nil j ? tak, aby poznala b?hem kr?tk? doby mnoho evropsk?ch a jedno americk? m?sto.

Срд 29 Янв 2014 13:34:37
>>61718895
>в тред почти никто не пишет, вследствие падения двача
>но вайпера, выполняющего свою священную миссию, это не отпугнёт


Срд 29 Янв 2014 13:34:59
"D?m p?ednost ?enev?," odpov?d?la. St?la p?ed ?taflemi s rozmalovan?m pl?tnem a pozorovala sv?j obraz.

"Jak chce? ??t a nepoznat Palermo?" sna?il se ?ertovat.

"J? Palermo zn?m," ?ekla.

"Jak to," ptal se skoro ??rliv?.

"Moje zn?m? mi odtud poslala pohlednici. P?ilepila jsem si ji lepic? p?skou na z?chod?. Copak sis j ? nev?iml?"

Potom dodala: "Byl jeden b?sn?k z po??tku stolet?. Byl u? velmi star? a jeho sekret?? ho vedl na proch?zku. 'Mist?e,' ??k? mu, 'pod?vejte se nahoru! Dnes let? nad m?stem prvn? letadlo!' 'Um?m si p?edstavit,' ?ekl mistr sv?mu sekret??i a nezvedl o?i ze zem?. Vid??, a j? si um?m p?edstavit Palermo. Jsou tam stejn?

hotely stejn? auta jako ve v?ech m?stech. V m?m ateli?ru jsou aspo? po??d jin? obrazy."

Franz zesmutn?l. Zvykl si na takov? spojen? milostn?ho ?ivota s cestov?n?m, ?e vkl?dal do v?zvy "pojedeme do Palerma!" jednozna?n? erotick? vzkaz. Prohl??en?

"d?m p?ednost ?enev?!" m?lo proto pro n?ho jasn? smysl: jeho milenka po n?m u? netou?? jako po milenci.

Jak je to mo?n?, ?e je p?ed n? tak nejist?? Nem?l k tomu p?ece nejmen?? d?vod!

Byla to ona, ne on, kdo projevil prvn? erotickou iniciativu kr?tce po jejich sezn?men?; byl hezk? mu?, byl na vrcholu v?deck? kari?ry, byl dokonce ob?v?n sv?mi kolegy, proto?e projevoval v odborn?ch diskus?ch p?chu a tvrdohlavost. Pro? tedy mysl? ka?d? den na to, ?e ho jeho milenka opust??

Nemohu to pochopit jinak, ne? ?e l?ska pro n?ho nebyla prodlou?en?m jeho ve?ejn?ho ?ivota n?br? jeho protip?lem. Znamenala pro n?ho touhu odevzdat se milovan? ?en? na milost a nemilost. Ten, kdo se vzd? tomu druh?mu jako voj ?k do zajet?, mus? p?edem odhodit jakoukoli zbra?. A nem?-li ??dnou obranu proti r?n?, nem??e se ubr?nit tomu, aby se ptal, kdy ta r?na p?ijde. Proto mohu ??ci: pro Franze znamenala l?ska ustavi?n? o?ek?v?n? r?ny.

Zat?mco se odevzd?val sv? ?zkosti, jeho milenka odlo?ila ?t?tec a ode?la do vedlej?? m?stnosti. Vr?tila se s lahv? v?na. Beze slova ji otev?ela a nalila v?no do dvou sklenic.

Spadl mu k?men ze srdce a byl si k sm?chu. Slova "d?m p?ednost ?enev?!" neznamenala, ?e se s n?m nechce milovat, ale pr?v? naopak, ?e ji u? nebav? omezovat chv?le l?sky jen na ciz? m?sta.

Zvedla sklenku a vypila ji do dna. Tak? Franz pozvedl sklenici a napil se. Byl ov?em hrozn? r?d, ?e odm?tnut? cesty do Palerma se uk?zalo b?t v?zvou k milov?n?, ale bylo mu toho vz?p?t? i trochu l?to: jeho milenka se rozhodla zru?it ?eholi ?istoty, kterou vnesl do jejich vztahu: nepochopila jeho ?zkostnou snahu uchr?nit l?sku p?ed banalitou a odd?lit ji radik?ln? od jeho man?elsk?ho domova.

Nemilovat se s mal??kou v ?enev? byl vlastn? trest, kter? ulo?il s?m sob? za to, ?e je ?enat? s jinou ?enou. Poci?oval to jako jakousi vinu ?i defekt. I kdy?

erotick? ?ivot s man?elkou nest?l za ?e?, p?ece jen spali na jedn? posteli, probouzeli se v noci hlasit?m dechem toho druh?ho a vdechovali navz?jem pachy sv?ch t?l. Spal by jist? rad?ji s?m, jenom?e spole?n? postel z?t?vala symbolem man?elstv? a symboly, jak v?me, jsou nedotknuteln?.

Poka?d?, kdy? ul?hal vedle man?elky do postele, myslil na to, ?e si ho jeho milenka p?edstavuje, jak l?h? vedle sv? man?elky do postele. Poka?d? se p?i t?

my?lence styd?l a pr?v? proto cht?l odd?lit v prostou co nejd?l postel, kde spal s man?elkou, od postele, kde se miloval s milenkou.

Mal??ka si znovu nalila v?no, upila, a potom ml?ky, s jakousi podivnou nev??mavost?, jako by tu Franz v?bec nebyl, si svl?kala pomalu halenku. Chovala se jako adept herectv?, kter? m? uk?zat v hodin? cvi?en? na konservato?i, jak si po??n?, kdy? je s?m v m?stnosti a nikdo ho nevid?.

Byla jen v sukni a v podprsence. Pak (jako by si teprve te? v?imla, ?e nen? v m?stnosti sama) se zad?vala na Franze dlouh?m pohledem.

Ten pohled ho uvedl do rozpak?, proto?e mu nerozum?l. Mezi v?emi milenci se rychle vytvo?? pravidla hry, jich? si nejsou v?domi, ale kter? plat? a nelze je poru?it. Pohled, kter? na n?ho v t? chv?li up?ela, se vymykal t?m pravidl?m; nem?l nic spole?n?ho s pohledy a gesty, kter? p?edch?zely obvykle jejich milov?n?. Nebyla v n?m ani v?zva ani koketnost, sp?? jak?si ot?zka. Jenom?e Franz nem?l nejmen?? tu?en?, na co se ten pohled pt?.

Potom svl?kla sukni. Vzala Franze za ruku a obr?tila ho k velk?mu zrcadlu, kter? st?lo krok od nich op?eno o ze?. Nepou?t?la jeho ruku a d?vala se do zrcadla po??d t?m dlouh?m, t?zav?m pohledem, chv?li na sebe, chv?li na n?ho. U zrcadla byl na zemi podstavec, na n?m? byla nasazena star? ?ern? p?nsk?

bu?inka. Sh?bla se pro ni a nasadila si ji na hlavu. Obraz v zrcadle se r?zem zm?nil: byla tam te? ?ena v pr?dle, kr?sn?, nep??stupn?, lhostejn?, a na hlav?

m?la nasazenu stra?liv? nepat?i?nou bu?inku. Dr?ela za ruku mu?e v ?ediv?m obleku s kravatou.

Znovu se musil usm?t tomu, jak nerozum? sv? milence. Nesvl?kla se proto, aby ho vyzvala k milov?n?, ale aby provedla jak?si podivn? ?pr?m, soukrom? happening pro n? dva. Ch?pav? a souhlasn? se usm?l.

?ekal, ?e mal??ka odpov? na jeho ?sm?v ?sm?vem, ale nedo?kal se. Nepou?t?la jeho ruku a d?vala se v zrcadle st??dav? na sebe a na n?ho.

Doba happenningu p?ekro?ila svou hranici. Franzovi se zd?lo, ?e ?pr?m (i kdy? byl ochoten ho pova?ovat za p?vabn?) trv? u? p??li? dlouho. Vzal proto bu?inku n??n? mezi dva prsty, s ?sm?vem ji sundal mal??ce z hlavy a polo?il zp?tky na podstavec. Bylo to, jak by vymaz?val gumou vousy, kter? nakreslilo nezbedn? d?t? na obr?zek Panny Marie.

Je?t? n?kolik vte?in z?stala bez hnut? a d?vala se na sebe do zrcadla. Pak ji Franz zahrnul

n??n?mi polibky. Znovu ji prosil, aby s n?m odjela na deset dn? do Palerma. Sl?bila mu to tentokr?t bez odmluv a on ode?el.

Byl zase ve v?born? n?lad?. ?eneva, kterou cel? ?ivot prokl?nal jako metropoli nudy, mu p?ipadala kr?sn? a pln? dobrodru?stv?. Byl u? na ulici a ohl??el se zp?tky vzh?ru k ?irok?mu oknu ateli?ru. Bylo pozdn? jaro, horko, nad v?emi okny byly napnuty pruhovan? rolety. Franz do?el k parku, nad n?m? v d?lce se vzn??ely zlat? kopule pravoslavn?ho chr?mu jako pozlacen? d?lov? koule, kter? neviditeln?

s?la zadr?ela t?sn? p?ed dopadem a nechala tkv?t ve vzduchu. Bylo to kr?sn?. Franz sch?zel dol? k n?b?e??, aby tam nasedl na ?lun m?stsk? dopravy a nechal se p?ev?zt na severn? b?eh jezera, kde bydlil.

—2. --Sabina z?stala sama. Vr?tila se p?ed zrcadlo. Byla st?le jen v pr?dle. Nasadila si op?t bu?inku a dlouze se pozorovala. Divila se sama sob?, ?e u? tolik let pron?sleduje jeden ztracen? okam?ik.

Kdysi p?ed mnoha lety k n? p?i?el Tom?? a bu?inka ho zaujala. Nasadil si ji a d?val se na sebe do velk?ho zrcadla, kter? stejn? jako zde st?lo tehdy op?eno o ze? v jej?m pra?sk?m ateli?ru. Cht?l vid?t, jak by mu slu?elo b?t starostou z minul?ho stolet?. Kdy? se pak Sabina za?ala pomalu svl?kat, posadil j? bu?inku na hlavu. St?li p?ed zrcadlem (v?dycky p?ed n?m st?li, kdy? se svl?kala) a pozorovali se v n?m. Byla jen v pr?dle a na hlav? m?la bu?inku. Pak n?hle pochopila, ?e jsou oba t?m pohledem vzru?eni.

Jak se to mohlo st?t? Je?t? p?ed chv?l? j? p?ipadala bu?inka na jej? hlav? jako ?ert. Co? je od sm??n?ho ke vzru?uj?c?mu jen kr??ek?

Ano. Kdy? se tehdy na sebe d?vala do zrcadla, nevid?la tam v prvn?ch vte?in?ch ne? rozmarnou situaci. Ale vz?p?t? bylo komick? p?ekryto vzru?uj?c?m: bu?inka neznamenala ?ert ale n?sil?; n?sil? na Sabin?, na jej? ?ensk? d?stojnosti. Vid?la se s obna?en?ma nohama, v tenk?ch kalhotk?ch, skrze n?? prosv?tal kl?n. Pr?dlo podtrhovalo p?vab jej?ho ?enstv? a tvrd? mu?sk? klobouk to ?enstv?

pop?ral, zn?sil?oval, zesm???oval. Tom?? st?l vedle n? oble?en, z ?eho? vypl?valo, ?e podstatou toho, co oba vid?, nen? legrace (to by p?ece i on musil b?t v pr?dle a v bu?ince), n?br? pon??en?. M?sto toho, aby to pon??en? odm?tla, ona ho py?n? a provokativn? p?edv?d?la, jako kdyby se nechala dobrovoln? a ve?ejn? zn?sil?ovat, a najednou u? nemohla d?l a strhla Tom??e na zem. Bu?inka se zakut?lela pod st?l a oni se zm?tali na koberci pod zrcadlem. Vra?me se je?t? k bu?ince:

Nejd??ve byla nejasnou vzpom?nkou na zapomenut?ho d?de?ka, starostu mal?ho ?esk?ho m?sta v minul?m stolet?.

Za druh? byla pam?tkou na tat?nka. Po poh?bu si jej? bratr p?ivlastnil v?echen majetek po rodi??ch a ona z py?n?ho vzdoru se odm?tla h?dat o sv? pr?va. Prohl?sila sarkasticky, ?e si bere bu?inku jako jedin? d?dictv? po otci. Za t?et? byla rekvizitou milostn?ch her s Tom??em.

Za ?tvrt? byla znakem jej? originality, kterou v?dom? p?stovala. Nemohla si s sebou vz?t do emigrace mnoho v?c? a vzala-li si tento objemn? a nepraktick?

p?edm?t, znamenalo to, ?e se musila vzd?t jin?ch prakti?t?j??ch. Za p?t?: v cizin? se bu?inka stala sentiment?ln?m objektem. Kdy? p?ijela za Tom??em do Curychu, vzala si bu?inku s sebou a m?la ji na hlav?, kdy? mu otv?rala dve?e hotelov?ho pokoje. Tehdy se stalo n?co, s ??m nepo??tala: bu?inka nebyla ani vesel? ani vzru?uj?c?, stala se pam?tkou na uplynul? ?as. Byli oba dojati. Milovali se jako nikdy p?edt?m: pro obsc?nn? hry nebylo m?sta, proto?e jejich setk?n? nebylo pokra?ov?n?m erotick?ch sch?zek, kdy poka?d? vym??leli n?jakou novou malou ne?est, ale rekapitulac? ?asu, zp?vem o jejich spole?n?

minulosti, sentiment?ln?m resum? nesentiment?ln?ho p??b?hu, kter? se ztr?cel v d?lce.

Bu?inka se stala motivem hudebn? skladby, j?? je Sabinin ?ivot. Ten motiv se znovu a znovu vracel a poka?d? m?l jin? v?znam; v?echny ty v?znamy pluly bu?inkou jako voda ?e?i?t?m. A mohu ??ci, ?e to bylo Herakleitovo ?e?i?t?:

"nikdy nevstoup?? dvakr?t do t??e ?eky!": bu?inka byla koryto, v n?m? Sabina vid?la t?ci poka?d? jinou ?eku, jinou s?mantickou ?eku: stejn? p?edm?t probouzel poka?d? jin? v?znam, ale spolu s t?m v?znamem se oz?valy (jako echo, jako pr?vod ech) v?echny v?znamy minul?. Ka?d? nov? z??itek zn?l st?le bohat??m souzvukem. Tom?? a Sabina byli v cury?sk?m hotelu dojati pohledem na bu?inku a milovali se skoro v pl??i, proto?e ta ?ern? v?c nebyla jen vzpom?nkou na jejich milostn?

hry, ale i pam?tkou na Sabinina otce a na d?de?ka, kter? ?il ve stolet? bez aut a letadel. Te? snad m??eme l?pe pochopit propast, kter? odd?lovala Sabinu a Franze: on naslouchal dychtiv? p??b?hu jej ?ho ?ivota a ona naslouchala stejn? dychtiv?

Срд 29 Янв 2014 13:37:19
>>61718922
>зелёный текст
>зелёный текст
Ты разговаривать-то будешь нормально? Детерминизм не опровергнут ещё.

Срд 29 Янв 2014 13:39:01
Proto, kdy? si p?ed n?m nasadila bu?inku, byl Franz v rozpac?ch, jako kdyby na n?ho n?kdo promluvil ciz?m jazykem. Neshled?val to ani obsc?nn?, ani sentiment?ln?, bylo to jen nesrozumiteln? gesto, kter? ho uv?d?lo do rozpak? absenc? v?znamu.

Dokud jsou lid? je?t? mlad? a hudebn? skladba jejich ?ivota je teprve u sv?ch prvn?ch takt?, mohou ji ps?t spole?n? a vym??ovat si motivy (tak jako si Tom?? a Sabina vym?nili motiv bu?inky), ale kdy? se setkaj ? a jsou u? star??, jejich hudebn? skladba je v?ce m?n? uzav?ena a ka?d? slovo, ka?d? p?edm?t znamen? n?co jin?ho ve skladb? jednoho i druh?ho.

Kdybych sledoval v?echny rozhovory mezi Sabinou a Franzem, mohl bych sestavit z jejich neporozum?n? velik? slovn?k. Spokojme se s mal?m slovn?kem.

—3. --Mal? slovn?k nepochopen?ch slov (prvn? ??st)

?ena

B?t ?enou je pro Sabinu ?d?l, kter? si nevybrala. To, co jsme si nevybrali, nem??eme pova?ovat ani za svou z?sluhu ani za sv?j nezdar. Sabina se domn?v?, ?e je t?eba m?t k p?id?len?mu ?d?lu korektn? vztah. Bou?it se proti tomu, ?e se narodila ?enou, j? p?ipad? stejn? po?etil? jako zakl?dat si na tom. Jednou b?hem jednoho z jejich prvn?ch setk?n? j? ?ekl Franz se zvl??tn?m d?razem: "Sabino, vy jste ?ena." Nech?pala, pro? j? to oznamuje se slavnostn?m v?razem Kry?tofa Kolumba, kter? pr?v? uvid?l b?eh Ameriky. Teprve pozd?ji pochopila, ?e slovo ?ena, na kter? polo?il zvl??tn? d?raz, neznamen? pro n?ho ozna?en? jednoho ze dvou lidsk?ch pohlav? n?br? hodnotu. Ne ka?d? ?ena je hodna b?t naz?v?na ?enou.

Ale je-li Sabina pro Franze ?enou, co je pro n?ho Marie-Claude, jeho skute?n? man?elka? P?ed v?ce ne? dvaceti lety, n?kolik m?s?c? po jejich sezn?men?, mu vyhro?ovala, ?e si vezme ?ivot, kdy? ji opust?. Franze ta hrozba okouzlila. Marie-Claude se mu p??li? nel?bila, zato jej ? l?ska mu p?ipadala n?dhern?. Zd?lo se mu, ?e tak velk? l?sky nen? hoden a ?e by se m?l p?ed n? hluboko poklonit. Poklonil se tedy a? k zemi a o?enil se s n?. I kdy? Marie-Claude u? nikdy neprojevila takovou intensitu citu jako ve chv?li, kdy mu hrozila sebevra?dou, z?stal hluboko v n?m ?iv? imperativ: nesm? j ? nikdy ubl??it a mus? si v n? v??it ?eny.

Ta v?ta je zaj?mav?. Ne??kal si: v??it si Marie-Claude, ale: v??it si ?eny v Marie-Claude. Je-li v?ak Marie-Claude sama ?enou, kdo je to ta druh? ?ena, kter? se v n? skr?v? a kter? si m? v??it? Je to snad plat?nsk? idea ?eny?

Ne. Je to jeho maminka. Nikdy by ho nenapadlo ??ci, ?e si v mamince v??? ?eny. Zbo??oval maminku a ne n?jakou ?enu, kter? byla v n?. Plat?nsk? idea ?eny a maminka byla

jedno a tot??.

Bylo mu dvan?ct let, kdy? ji n?hle opustil Franz?v otec. Chlapec tu?il, ?e se n?co v??n?ho stalo, ale maminka zahalila drama do neutr?ln?ch a m?rn?ch slov, aby ho nerozru?ila. ?li toho dne spolu do m?sta a Franz si na odchodu z bytu v?iml, ?e maminka m? na ka?d? noze jinou botu. Upadl do zmatku, cht?l ji na to upozornit, ale z?rove? se b?l, ?e by ji takov? upozorn?ni mohlo zranit. A tak s n? str?vil ve m?st? dv? hodiny a celou dobu nemohl spustit o?i z jejich nohou. Tehdy poprv? za?al ch?pat, co je to utrpen?.

V?rnost a zrada

Miloval ji od d?tstv? a? do chv?le, kdy ji doprovodil na h?bitov, a miloval ji i ve vzpom?nk?ch. Odtud v n?m vznikl pocit, ?e v?rnost je prvn? ze v?ech ctnost?; v?rnost d?v? jednotu na?emu ?ivotu, kter? by se jinak rozt???til na tis?c chvilkov?ch dojm? jako na tis?ce st?epin.

Franz vypr?v?l Sabin? ?asto o matce, snad dokonce s jakousi podv?domou vypo??tavost?: p?edpokl?dal, ?e Sabina bude okouzlena jeho schopnost? b?t v?rn? a ?e si ji t?m z?sk?.

Nev?d?l, ?e Sabinu okouzlovala zrada a ne v?rnost. Slovo v?rnost j? p?ipom?nalo otce, malom?stsk?ho purit?na, kter? maloval v ned?li pro sv? pot??en? z?pady slunce nad lesem a r??e ve v?ze. D?ky jemu za?ala kreslit u? jako d?t?. Kdy? j ?

bylo ?trn?ct, zamilovala se do stejn? star?ho chlapce. Tat?nek se zd?sil a cel? rok nesm?la vych?zet sama z domu. Jednoho dne j? uk?zal reprodukce n?kolika Picassov?ch obraz? a vysm?val se jim. Kdy? nesm?la milovat ?trn?ctilet?ho spolu??ka, milovala aspo? kubismus. Ode?la po maturit? do Prahy s vesel?m pocitem, ?e m??e kone?n? zradit sv?j domov.

Zrada. Od mali?ka n?m ??k?val tat?nek a pan u?itel, ?e je to to nejhor??, co si v?bec m??eme p?edstavit. Ale co je to zrada? Zrada znamen? opustit ?adu. Zrada znamen? opustit ?adu a j?t do nezn?ma. Sabina nezn? nic kr?sn?j??ho ne? j?t do nezn?ma.

Studovala mal??skou akademii, ale nesm?la malovat jako Picasso. Byla to doba, kdy se povinn? p?stoval tak zvan? socialistick? realismus, a ve ?kole se vyr?b?ly portr?ty komunistick?ch st?tn?k?. Jej? touha zradit otce z?stala neukojena, proto?e komunismus byl jen jin? otec, stejn? p??sn? a omezen?, kter?

zakazoval l?sku (doba byla purit?nsk?) i Picassa. Vdala se za ?patn?ho herce pra?sk?ho divadla jen proto, ?e m?l pov?st v?tr?n?ka a byl pro oba otce nep?ijateln?.

Pak um?ela maminka. Den pot?, co se vr?tila z poh?bu do Prahy, dostala telegram: tat?nek si vzal ze ?alu ?ivot.

Zachv?tily ji v??itky: Co? to bylo tak ?patn?, ?e tat?nek maloval v?zy s r??emi a nem?l r?d Picassa? Bylo to tak odsouzen?hodn?, ?e se b?l, aby mu ?trn?ctilet?

dcera nep?i?la dom? t?hotn?? Bylo to tak sm??n?, ?e nemohl z?stat ??t bez sv? ?eny?

Popadla ji znovu touha zradit: zradit svou vlastn? zradu. Ozn?mila man?elovi (nevid?la v n?m u? v?tr?n?ka n?br? jen obt??n?ho opilce), ?e ho opust?. Ale zrad?me-li B, pro kter? jsme zradili A, nevypl?v? z toho, ?e si t?m A usm???me. ?ivot rozveden? mal??ky se nepodobal ?ivotu zrazen?ch rodi??. Prvn?

zrada je nenapraviteln?. Vyvol? ?et?zovou, reakci dal??ch zrad, z nich? ka?d? n?s vzdaluje je?t? v?c a v?c od m?sta p?vodn? zrady.

Hudba

Pro Franze je to um?n?, kter? se nejv?c p?ibli?uje dion?ssk? kr?se ch?pan? jako opilstv?. ?lov?k nem??e b?t dost dob?e opil? rom?nem nebo obrazem, ale m??e se op?t Beethovenovou

Dev?tou, Bart?kovou son?tou pro dva klav?ry a bic? n?stroje anebo zp?vem Beatles. Franz nerozli?uje mezi takovou v??nou hudbou a hudbou pro z?bavu. To rozli?en? mu p?ipad? starom?dn? a pokryteck?. Miluje stejn? rock jako Mozarta.

Pova?uje hudbu za osvoboditelku: osvobozuje ho od samoty, uzav?enosti, prachu knihovny, otv?r? v jeho t?le dve?e, jimi? du?e vystupuje do sv?ta, aby se brat?ila. R?d tan?? a lituje, ?e Sabina s n?m tuto v??e? nesd?l?. Sed? spolu v restauraci a z tlampa?e jim hraje k j?dlu hlu?n? rytmick? hudba. Sabina ??k?: "Je to bludn? kruh. Lid? hluchnou, proto?e si pou?t? hudbu ??m d?l hlasit?ji. Ale proto?e hluchnou, nezb?v? jim, ne? si ji pou?t?t je?t? hlasit?ji."

"Ty nem?? r?da hudbu?" pt? se Franz.

"Ne," ??k? Sabina. Pak dod?v?: "Mo?n? ?e kdybych ?ila jindy..." a mysl? na dobu, kdy ?il Johann Sebastian Bach a kdy se hudba podobala r??i rozkvetl? na obrovsk? sn?hov? pl?ni ticha.

Hluk v masce hudby ji pron?sleduje u? od ran?ho ml?d?. Musila str?vit jako studentka mal??sk? akademie cel? pr?zdniny na tak zvan? stavb? ml?de?e. Bydlili na spole?n?ch ubikac?ch a chodili pracovat na staveni?t? huti. Hudba ?vala z tlampa?? od p?ti r?no do dev?ti ve?er. Cht?lo se j ? plakat, ale hudba byla vesel? a nebylo mo?no se p?ed n? nikde skr?t, ani na z?chod? ani v posteli pod p?ikr?vkou, tlampa?e byly v?ude. Hudba byla jak sme?ka honic?ch ps?, kterou na n? po?tvali.

Myslila si tehdy, ?e jen v komunistick?m sv?t? vl?dne toto barbarstv? hudby. V cizin? zjistila, ?e prom?na hudby v hluk je planet?rn? proces, j?m? lidstvo vstupuje do d?jinn? f?ze tot?ln? o?klivosti. Tot?ln? r?z o?klivosti se projevil nejd??ve jako v?udyp??tomn? o?klivost akustick?: auta, motocykly, elektrick?

kytary, vrta?ky, tlampa?e, sir?ny. V?udyp??tomnost o?klivosti vizu?ln? bude rychle n?sledovat.

Pove?e?eli, ?li nahoru do pokoje, milovali se a Franzovi se pak pletly my?lenky na prahu us?n?n?. Vzpomn?l si na hlu?nou hudbu u ve?e?e a napadlo ho: "Hluk m?

jednu v?hodu. Nejsou v n?m sly?et slova." Uv?domil si, ?e od ml?d? ned?l? nic jin?ho, ne? ?e mluv?, p??e, p?edn???, vym??l? v?ty, hled? formulace, opravuje je, tak?e nakonec ??dn? slova nejsou p?esn?, jejich smysl se rozmaz?v?, ztr?cej?

obsah a st?v? se z nich smet?, plevy, prach, p?sek, kter? mu bloud? mozkem, bol? ho v hlav?, je jeho nespavost?, jeho nemoc?. A v t? chv?li zatou?il, nejasn? a mocn?, po nesm?rn? hudb?, absolutn?m hluku, kr?sn?m a vesel?m r?musu, kter?

v?echno obejme, zalije a ohlu?? a v kter?m zanikne nav?dy bolest, marnost a nicotnost slov. Hudba, to je negace v?t, hudba, to je anti-slovo! Tou?il b?t v dlouh?m objet? se Sabinou, ml?et, ne??ci u? nikdy jednu jedinou v?tu a nechat splynout rozko? s orgiastick?m h?motem hudby. V tom ??astn?m imagin?rn?m hluku usnul.

Sv?tlo a tma

Срд 29 Янв 2014 13:41:45
??t znamen? pro Sabinu vid?t. Vid?n? je vymezeno dvoj? hranic?: siln?m sv?tlem, kter? oslepuje, a tot?ln? tmou. T?m je mo?n? ur?ena Sabinina nechu? k jak?mukoli extr?mismu. Extr?my znamenaj? hranici, za n?? kon?? ?ivot, a v??e? extremismu, v um?n? i v politice, je zast?en? touha po smrti.

Slovo "sv?tlo" nevyvol?v? ve Franzovi p?edstavu krajiny, na n?? spo??v? m?kk? z?? dne, ale pramen sv?tla s?m o sob?; slunce, ??rovka, reflektor. Franzovi se vybavuj? zn?m? metafory: slunce pravdy, oslepuj?c? z??e rozumu atd. Stejn? jako sv?tlo, p?itahuje ho i tma. V?, ?e se v na?? dob? pova?uje za sm??n?

zhas?nat p?i milov?n? lampu a proto nech?v? rozsv?ceno mal? sv?tlo nad postel?. Ve chv?li, kdy vnikne do Sabiny, zav?r? v?ak o?i. Slast, kter? ho napln?, ??d?

si tmy. Ta tma je ryz?, ?ist?, bez p?edstav a vidin, ta tma nem? konce, nem? hranic, ta tma je nekone?no, kter? si ka?d? nos?me v sob?. (Ano, kdo hled? nekone?no, a? zav?e o?i!)

Ve chv?li, kdy c?t?, jak se slast ???? jeho t?lem, Franz se roztahuje a rozpl?v? do nekone?na sv? tmy, st?v? se s?m nekone?nem. Ale ??m v?c se mu? st?v? v?t??m ve sv? vnit?n? tm?, t?m v?ce se zmen?uje ve sv? vn?j ?? podob?. Mu? se zav?en?ma o?ima je troskou mu?e. Sabin? je ten pohled nep??jemn?, nechce se na Franze d?vat a zav?r? proto o?i t??. Ale tato tma pro ni neznamen? nekone?no, n?br?

pouh? nesouhlas s vid?n?m, negaci vid?n?ho, odm?tnut? vid?t.

—4. --Sabina se dala p?emluvit, aby nav?t?vila spole?nost krajan?. Zase diskutovali o tom, zda se proti Rus?m m?lo ?i nem?lo bojovat se zbran? v ruce. Samoz?ejm?, ?e zde, v bezpe?? emigrace, v?ichni prohla?ovali, ?e se bojovat m?lo. Sabina ?ekla:

"Tak se tam vra?te a bojujte."

To nem?la ??ct. Mu? s pro?ediv?l?mi naondulovan?mi vlasy na ni nap??hl dlouh? ukazov?k: "Takhle nemluvte. V?ichni m?te odpov?dnost za to, co se tam stalo. I vy. Co jste doma ud?lala proti komunistick?mu re?imu? Malovala jste si obrazy, to bylo v?echno..."

Hodnocen? a prov??ov?n? ob?an? je hlavn? a nep?etr?it? soci?ln? ?innost v komunistick?ch zem?ch. M?-li m?t mal?? povolenu v?stavu, m?-li ob?an dostat v?za, aby mohl jet na pr?zdniny k mo?i, m?-li se fotbalista st?t ?lenem n?rodn?ho mu?stva, mus? b?t shrom??d?ny nejd??ve v?echny posudky a zpr?vy o n?m (od domovnice, od koleg?, od policie, od stranick? organizace, od odbor?) a tyto posudky jsou pak zvl??tn?mi, k tomu ur?en?mi ??edn?ky se?teny, zv??eny, zrezumov?ny. To, o ?em posudky mluv?, se v?ak nijak net?k? schopnosti ob?ana malovat, hr?t fotbal nebo jeho zdrav?, kter? vy?aduje, aby str?vil pr?zdniny u mo?e. T?kaj ? se jen a jen toho, ?emu se ??kalo "ob?an?v politick? profil" (tedy toho, co ob?an ??k?, co si mysl? jak se chov?, jak se z??ast?uje sch?z? ?i m?jov?ch pr?vod?). Proto?e v?echno (v?edn? ?ivot, pracovn? postup i pr?zdniny) z?vis? na tom, jak bude ob?an hodnocen, mus? se ka?d? (chce-li hr?t fotbal za n?rodn? mu?stvo, m?t v?stavu obraz? nebo str?vit pr?zdniny u mo?e) chovat tak, aby byl zhodnocen p??zniv?.

Na to te? myslila Sabina, kdy? sly?ela mluvit ?edovlas?ho mu?e. Nestaral se o to, zda jeho krajan? hraj? dob?e fotbal nebo dob?e maluj? (nikdo z ?ech? se nikdy nestaral o to, co Sabina maluje), ale zda se stav?li proti komunistick?mu re?imu aktivn? ?i jen pasivn?, doopravdy ?i jen naoko, od po??tku ?i a? dnes. Proto?e byla mal??ka, v??mala si dob?e lidsk?ch tv??? a znala z Prahy fyziognomii lid?, jejich? v??n? je prov??ovat a hodnotit druh?. V?ichni z nich m?li ukazov?k o n?co del?? ne? prost?edn? prst a m??ili j?m proti t?m, k nim?

mluvili. Ostatn? i prezident Novotn?, kter? vl?dl v ?ech?ch ?trn?ct let a? do roku 1968, m?l p?esn? takov? holi?em nakulmovan? vlasy a ukazov?k nejdel?? ze v?ech obyvatel st?edn? Evropy.

Kdy? zaslou?il? emigrant usly?el z ?st mal??ky, jej?? obrazy nikdy nevid?l, ?e se podob? komunistick?mu prezidentovi Novotn?mu, zbrun?tn?l, zbledl, je?t?

jednou zbrun?tn?l, je?t? jednou zbledl, ne?ekl nic a odml?el se. V?ichni ml?eli spolu s n?m, a? se Sabina kone?n? zvedla a ode?la.

Byla z toho ne??astn?, ale u? dole na chodn?ku ji napadlo: Pro? by se vlastn? m?la st?kat s ?echy? Co ji s nimi spojuje? Krajina? Kdyby m?l ka?d? z nich ??ci, co si p?edstavuje pod jm?nem ?echy, obrazy, kter? by jim vystupovaly p?ed o?ima by byly docela nestejnorod? a netvo?ily by ??dnou jednotu. Anebo kultura? Ale co to je? Dvo??k a Jan??ek?

Ano. Ale co kdy? ?ech nem? pro hudbu smysl? Podstata ?e?stv? se r?zem rozplyne.

Anebo velc? mu?ov?? Jan Hus? Nikdo z tamt?ch lid? ne?etl ani ??dku z jeho knih. Jedin?, ?emu byli s to svorn? rozum?t, byly plameny, sl?va plamen? v nich?

uho?el jako kac?? na hranici, sl?va popele, v kter? se prom?nil, tak?e podstata ?e?stv?, ??k? si Sabina, je pro n? pr?v? jen popel, nic v?c. Ty lidi spojuje jen jejich por??ka a v??itky, kter? adresuj ? jeden druh?mu.

?la rychle ulic?. V?c ne? rozchod s emigranty ji te? rozru?ily jej ? my?lenky. V?d?la, ?e jsou nespravedliv?. Mezi ?echy byli p?ece i jin? lid? ne? ten mu? s dlouh?m ukazov?kem. Ticho rozpak?, kter? n?sledovalo za jej?mi slovy, zdaleka neznamenalo, ?e by byli v?ichni proti n?. Sp?? byli zmateni tou n?hlou nen?vist?, t?m neporozum?n?m, jeho? se tu v emigraci v?ichni st?vaj ? ob?t?. Pro?

j? jich nen? sp?? l?to? Pro? je nevid? jako dojemn? a opu?t?n??

My ji? v?me, pro? ne: U? kdy? zradila otce, otev?el se p?ed n? ?ivot jako dlouh? cesta zrad a ka?d? nov? zrada ji p?itahovala jako ne?est a jako v?t?zstv?. Nechce a nebude st?t v ?ad?! Nebude st?t v ?ad? po??d se stejn?mi lidmi a stejn?mi ?e?mi! Proto je tak rozru?ena vlastn? nespravedlivost?. To rozru?en?

nen? nep??jemn?, naopak, Sabina m? pocit, jako by pr?v? nad n???m zv?t?zila a n?kdo neviditeln? j ? za to tleskal.

Vz?p?t? za t?m opojen?m se v?ak ozvala ?zkost: N?kde ta cesta p?ece mus? kon?it!

Jednou p?ece mus? p?estat zrazovat! Jednou se mus? zastavit!

Byl ve?er a sp?chala po n?stupi?ti. Vlak do Amsterodamu byl p?istaven. Hledala sv?j vag?n. Otev?ela dve?e kup?, k nim? ji dovedl laskav? pr?vod??, a uvid?la Franze sed?t na rozestlan?m l??ku. Vstal, aby ji p?iv?tal, a ona ho objala a pokryla polibky.

M?la stra?nou touhu mu ??ci jako nejban?ln?j?? ze v?ech ?en: Nepou?t?j mne, dr? mne u sebe, zkro? mne, zotro? mne, bu? siln?! Ale to byla slova, kter? nemohla a neum?la vyslovit.

Kdy? ho pustila z objet?, ?ekla jenom: "Jsem stra?n? r?da, ?e jsem s tebou." P?i jej? zdr?enliv? povaze to bylo nejv?c, co um?la ??ci.

—5. --Mal? slovn?k nepochopen?ch slov (pokra?ov?n?)

Pr?vody

Lid? v It?lii nebo ve Francii to maj? snadn?. Kdy? je rodi?e nut? chodit do kostela, pomst? se jim t?m, ?e vstoup? do strany (komunistick?, maoistick?, trockistick? a pod.). Jenom?e Sabinu otec pos?lal nejprve do kostela a pak ji on s?m ze strachu nutil, aby chodila do komunistick?ho Svazu ml?de?e. Kdy? ?la v pr?vodu na prvn?ho m?je, neum?la j?t do rytmu, tak?e d?vka, kter? ?la za n?, ji ok?ikovala a schv?ln? j? ?lapala na paty. Kdy? se zp?valo do pochodu, nikdy neznala text p?sn?, a otv?rala jen n?m? ?sta. Ale jej? kolegyn? si toho v?imly a ?alovaly na ni. Nen?vid?la od ml?d? v?echny pr?vody. Franz studoval v Pa???i a proto?e byl mimo??dn? nadan?, m?l zaji?t?nu v?deckou kari?ru vlastn? od sv?ch dvaceti let. U? tehdy v?d?l, ?e pro?ije cel? ?ivot v prosto?e universitn?ho kabinetu, ve?ejn?ch knihoven a dvou, t?? posluch?ren; ta p?edstava v n?m vzbuzovala pocit, ?e se udus?. M?l touhu vystoupit ven ze sv?ho ?ivota, jako se vystupuje z bytu na ulici.

Proto, dokud ?il v Pa???i, chodil tak r?d na manifestace. Bylo to kr?sn? j?t n?co oslavovat, n?co vy?adovat, proti n??emu protestovat, neb?t s?m, b?t pod oblohou a b?t s jin?mi. Pr?vody val?c? se po bulv?ru Saint Germain nebo od n?m?st? Republiky k Bastile ho fascinovaly. Pochoduj?c? a k?i??c? z?stup byl pro n?ho obrazem Evropy a jej?ch d?jin. Evropa, to je Velik? Pochod. Pochod od revoluce k revoluci, od boje k boji, st?le vp?ed.

Mohl bych to ??ci tak? jinak: Franzovi p?ipadal jeho ?ivot mezi knihami neskute?n?.

Tou?il po skute?n?m ?ivot?, po doteku druh?ch lid?, kte?? mu jdou bok po boku, po jejich k?iku. Neuv?domoval si, ?e pr?v? to, co pova?uje za neskute?n? (pr?ce v samot? kabinetu a knihoven) je jeho skute?n? ?ivot, kde?to pr?vody, kter? mu p?edstavovaly realitu, nejsou ne? divadlo, tanec, slavnost, jinak ?e?eno: sen.

Sabina bydlila v dob? studi? v koleji. Na prvn?ho m?je musili v?ichni u? brzo r?no odej?t na se?adi?t? pr?vodu. Aby tam nikdo nechyb?l, student?t? funkcion??i kontrolovali, zda je budova pr?zdn?. Schovala se proto na z?chod?, a kdy? u?

byli v?ichni d?vno pry?, ode?la do sv?ho pokoje. Bylo ticho, jak? nikdy neza?ita. Jenom z d?lky se oz?vala pochodov? hudba. Bylo to, jako by byla skryta uvnit? mu?le a z d?lky se oz?valo mo?e nep??telsk?ho sv?ta. Rok dva pot?, co ode?la z ?ech, ocitla se ?irou n?hodou v Pa???i, pr?v? na v?ro?? rusk? invaze. Konala se protestn? manifestace a ona nemohla odolat, aby se j ? t?? nez??astnila. Mlad? Francouzi zvedali p?sti a k?i?eli hesla proti sov?tsk?mu imperialismu. Ta hesla se j ? l?bila, ale najednou s p?ekvapen?m zjistila, ?e je nen? s to k?i?et spolu s ostatn?mi. Nevydr?ela v pr?vodu d?le ne? n?kolik minut.

Sv??ila se s t?m z??itkem francouzsk?m p??tel?m. Divili se: "Tak ty nechce? bojovat proti okupaci sv? zem??" Cht?la jim ??ci, ?e za komunismem, fa?ismem v?emi okupacemi a invazemi se skr?v? z?kladn?j ?? a obecn?j ?? zlo; obrazem toho zla se pro ni stal pochoduj?c? pr?vod lid?, kte?? vzty?uj? ruce a k?i?? unisono stejn? slabiky. Ale v?d?la, ?e by jim to neum?la vysv?tlit. V rozpac?ch p?evedla rozhovor na jin? t?ma.

Срд 29 Янв 2014 13:42:05
>>61718531
Ты видимо из пту вещаешь, или из мира утопических плакатов СССР, мы в рашке сынок, ходишь хотя бы на половину пар, показываешь преподу какой ты стремящейся или если быдломажор то платишь и все, без особого напряга имеешь минимум 4. Единственное что мешает это отсутствие денег или связей. Которые у тебя есть, так что на твоем месте даже микроцефал получит 2 высших, важно как ты распорядишься багажом теоретических и в основном бесполезных знаний.

Срд 29 Янв 2014 13:49:57

Slovo "sv?tlo" nevyvol?v? ve Franzovi p?edstavu krajiny, na n?? spo??v? m?kk? z?? dne, ale pramen sv?tla s?m o sob?; slunce, ??rovka, reflektor. Franzovi se vybavuj? zn?m? metafory: slunce pravdy, oslepuj?c? z??e rozumu atd. Stejn? jako sv?tlo, p?itahuje ho i tma. V?, ?e se v na?? dob? pova?uje za sm??n?

zhas?nat p?i milov?n? lampu a proto nech?v? rozsv?ceno mal? sv?tlo nad postel?. Ve chv?li, kdy vnikne do Sabiny, zav?r? v?ak o?i. Slast, kter? ho napln?, ??d?

si tmy. Ta tma je ryz?, ?ist?, bez p?edstav a vidin, ta tma nem? konce, nem? hranic, ta tma je nekone?no, kter? si ka?d? nos?me v sob?. (Ano, kdo hled? nekone?no, a? zav?e o?i!)

Ve chv?li, kdy c?t?, jak se slast ???? jeho t?lem, Franz se roztahuje a rozpl?v? do nekone?na sv? tmy, st?v? se s?m nekone?nem. Ale ??m v?c se mu? st?v? v?t??m ve sv? vnit?n? tm?, t?m v?ce se zmen?uje ve sv? vn?j ?? podob?. Mu? se zav?en?ma o?ima je troskou mu?e. Sabin? je ten pohled nep??jemn?, nechce se na Franze d?vat a zav?r? proto o?i t??. Ale tato tma pro ni neznamen? nekone?no, n?br?

pouh? nesouhlas s vid?n?m, negaci vid?n?ho, odm?tnut? vid?t.

—4. --Sabina se dala p?emluvit, aby nav?t?vila spole?nost krajan?. Zase diskutovali o tom, zda se proti Rus?m m?lo ?i nem?lo bojovat se zbran? v ruce. Samoz?ejm?, ?e zde, v bezpe?? emigrace, v?ichni prohla?ovali, ?e se bojovat m?lo. Sabina ?ekla:

"Tak se tam vra?te a bojujte."

To nem?la ??ct. Mu? s pro?ediv?l?mi naondulovan?mi vlasy na ni nap??hl dlouh? ukazov?k: "Takhle nemluvte. V?ichni m?te odpov?dnost za to, co se tam stalo. I vy. Co jste doma ud?lala proti komunistick?mu re?imu? Malovala jste si obrazy, to bylo v?echno..."

Hodnocen? a prov??ov?n? ob?an? je hlavn? a nep?etr?it? soci?ln? ?innost v komunistick?ch zem?ch. M?-li m?t mal?? povolenu v?stavu, m?-li ob?an dostat v?za, aby mohl jet na pr?zdniny k mo?i, m?-li se fotbalista st?t ?lenem n?rodn?ho mu?stva, mus? b?t shrom??d?ny nejd??ve v?echny posudky a zpr?vy o n?m (od domovnice, od koleg?, od policie, od stranick? organizace, od odbor?) a tyto posudky jsou pak zvl??tn?mi, k tomu ur?en?mi ??edn?ky se?teny, zv??eny, zrezumov?ny. To, o ?em posudky mluv?, se v?ak nijak net?k? schopnosti ob?ana malovat, hr?t fotbal nebo jeho zdrav?, kter? vy?aduje, aby str?vil pr?zdniny u mo?e. T?kaj ? se jen a jen toho, ?emu se ??kalo "ob?an?v politick? profil" (tedy toho, co ob?an ??k?, co si mysl? jak se chov?, jak se z??ast?uje sch?z? ?i m?jov?ch pr?vod?). Proto?e v?echno (v?edn? ?ivot, pracovn? postup i pr?zdniny) z?vis? na tom, jak bude ob?an hodnocen, mus? se ka?d? (chce-li hr?t fotbal za n?rodn? mu?stvo, m?t v?stavu obraz? nebo str?vit pr?zdniny u mo?e) chovat tak, aby byl zhodnocen p??zniv?.

Na to te? myslila Sabina, kdy? sly?ela mluvit ?edovlas?ho mu?e. Nestaral se o to, zda jeho krajan? hraj? dob?e fotbal nebo dob?e maluj? (nikdo z ?ech? se nikdy nestaral o to, co Sabina maluje), ale zda se stav?li proti komunistick?mu re?imu aktivn? ?i jen pasivn?, doopravdy ?i jen naoko, od po??tku ?i a? dnes. Proto?e byla mal??ka, v??mala si dob?e lidsk?ch tv??? a znala z Prahy fyziognomii lid?, jejich? v??n? je prov??ovat a hodnotit druh?. V?ichni z nich m?li ukazov?k o n?co del?? ne? prost?edn? prst a m??ili j?m proti t?m, k nim?

mluvili. Ostatn? i prezident Novotn?, kter? vl?dl v ?ech?ch ?trn?ct let a? do roku 1968, m?l p?esn? takov? holi?em nakulmovan? vlasy a ukazov?k nejdel?? ze v?ech obyvatel st?edn? Evropy.

Kdy? zaslou?il? emigrant usly?el z ?st mal??ky, jej?? obrazy nikdy nevid?l, ?e se podob? komunistick?mu prezidentovi Novotn?mu, zbrun?tn?l, zbledl, je?t?

jednou zbrun?tn?l, je?t? jednou zbledl, ne?ekl nic a odml?el se. V?ichni ml?eli spolu s n?m, a? se Sabina kone?n? zvedla a ode?la.

Byla z toho ne??astn?, ale u? dole na chodn?ku ji napadlo: Pro? by se vlastn? m?la st?kat s ?echy? Co ji s nimi spojuje? Krajina? Kdyby m?l ka?d? z nich ??ci, co si p?edstavuje pod jm?nem ?echy, obrazy, kter? by jim vystupovaly p?ed o?ima by byly docela nestejnorod? a netvo?ily by ??dnou jednotu. Anebo kultura? Ale co to je? Dvo??k a Jan??ek?

Ano. Ale co kdy? ?ech nem? pro hudbu smysl? Podstata ?e?stv? se r?zem rozplyne.

Anebo velc? mu?ov?? Jan Hus? Nikdo z tamt?ch lid? ne?etl ani ??dku z jeho knih. Jedin?, ?emu byli s to svorn? rozum?t, byly plameny, sl?va plamen? v nich?

uho?el jako kac?? na hranici, sl?va popele, v kter? se prom?nil, tak?e podstata ?e?stv?, ??k? si Sabina, je pro n? pr?v? jen popel, nic v?c. Ty lidi spojuje jen jejich por??ka a v??itky, kter? adresuj ? jeden druh?mu.

?la rychle ulic?. V?c ne? rozchod s emigranty ji te? rozru?ily jej ? my?lenky. V?d?la, ?e jsou nespravedliv?. Mezi ?echy byli p?ece i jin? lid? ne? ten mu? s dlouh?m ukazov?kem. Ticho rozpak?, kter? n?sledovalo za jej?mi slovy, zdaleka neznamenalo, ?e by byli v?ichni proti n?. Sp?? byli zmateni tou n?hlou nen?vist?, t?m neporozum?n?m, jeho? se tu v emigraci v?ichni st?vaj ? ob?t?. Pro?

j? jich nen? sp?? l?to? Pro? je nevid? jako dojemn? a opu?t?n??

My ji? v?me, pro? ne: U? kdy? zradila otce, otev?el se p?ed n? ?ivot jako dlouh? cesta zrad a ka?d? nov? zrada ji p?itahovala jako ne?est a jako v?t?zstv?. Nechce a nebude st?t v ?ad?! Nebude st?t v ?ad? po??d se stejn?mi lidmi a stejn?mi ?e?mi! Proto je tak rozru?ena vlastn? nespravedlivost?. To rozru?en?

nen? nep??jemn?, naopak, Sabina m? pocit, jako by pr?v? nad n???m zv?t?zila a n?kdo neviditeln? j ? za to tleskal.

Vz?p?t? za t?m opojen?m se v?ak ozvala ?zkost: N?kde ta cesta p?ece mus? kon?it!

Jednou p?ece mus? p?estat zrazovat! Jednou se mus? zastavit!

Byl ve?er a sp?chala po n?stupi?ti. Vlak do Amsterodamu byl p?istaven. Hledala sv?j vag?n. Otev?ela dve?e kup?, k nim? ji dovedl laskav? pr?vod??, a uvid?la Franze sed?t na rozestlan?m l??ku. Vstal, aby ji p?iv?tal, a ona ho objala a pokryla polibky.

M?la stra?nou touhu mu ??ci jako nejban?ln?j?? ze v?ech ?en: Nepou?t?j mne, dr? mne u sebe, zkro? mne, zotro? mne, bu? siln?! Ale to byla slova, kter? nemohla a neum?la vyslovit.

Kdy? ho pustila z objet?, ?ekla jenom: "Jsem stra?n? r?da, ?e jsem s tebou." P?i jej? zdr?enliv? povaze to bylo nejv?c, co um?la ??ci.

—5. --Mal? slovn?k nepochopen?ch slov (pokra?ov?n?)

Pr?vody

Lid? v It?lii nebo ve Francii to maj? snadn?. Kdy? je rodi?e nut? chodit do kostela, pomst? se jim t?m, ?e vstoup? do strany (komunistick?, maoistick?, trockistick? a pod.). Jenom?e Sabinu otec pos?lal nejprve do kostela a pak ji on s?m ze strachu nutil, aby chodila do komunistick?ho Svazu ml?de?e. Kdy? ?la v pr?vodu na prvn?ho m?je, neum?la j?t do rytmu, tak?e d?vka, kter? ?la za n?, ji ok?ikovala a schv?ln? j? ?lapala na paty. Kdy? se zp?valo do pochodu, nikdy neznala text p?sn?, a otv?rala jen n?m? ?sta. Ale jej? kolegyn? si toho v?imly a ?alovaly na ni. Nen?vid?la od ml?d? v?echny pr?vody. Franz studoval v Pa???i a proto?e byl mimo??dn? nadan?, m?l zaji?t?nu v?deckou kari?ru vlastn? od sv?ch dvaceti let. U? tehdy v?d?l, ?e pro?ije cel? ?ivot v prosto?e universitn?ho kabinetu, ve?ejn?ch knihoven a dvou, t?? posluch?ren; ta p?edstava v n?m vzbuzovala pocit, ?e se udus?. M?l touhu vystoupit ven ze sv?ho ?ivota, jako se vystupuje z bytu na ulici.

Proto, dokud ?il v Pa???i, chodil tak r?d na manifestace. Bylo to kr?sn? j?t n?co oslavovat, n?co vy?adovat, proti n??emu protestovat, neb?t s?m, b?t pod oblohou a b?t s jin?mi. Pr?vody val?c? se po bulv?ru Saint Germain nebo od n?m?st? Republiky k Bastile ho fascinovaly. Pochoduj?c? a k?i??c? z?stup byl pro n?ho obrazem Evropy a jej?ch d?jin. Evropa, to je Velik? Pochod. Pochod od revoluce k revoluci, od boje k boji, st?le vp?ed.

Mohl bych to ??ci tak? jinak: Franzovi p?ipadal jeho ?ivot mezi knihami neskute?n?.

Tou?il po skute?n?m ?ivot?, po doteku druh?ch lid?, kte?? mu jdou bok po boku, po jejich k?iku. Neuv?domoval si, ?e pr?v? to, co pova?uje za neskute?n? (pr?ce v samot? kabinetu a knihoven) je jeho skute?n? ?ivot, kde?to pr?vody, kter? mu p?edstavovaly realitu, nejsou ne? divadlo, tanec, slavnost, jinak ?e?eno: sen.

Sabina bydlila v dob? studi? v koleji. Na prvn?ho m?je musili v?ichni u? brzo r?no odej?t na se?adi?t? pr?vodu. Aby tam nikdo nechyb?l, student?t? funkcion??i kontrolovali, zda je budova pr?zdn?. Schovala se proto na z?chod?, a kdy? u?

byli v?ichni d?vno pry?, ode?la do sv?ho pokoje. Bylo ticho, jak? nikdy neza?ita. Jenom z d?lky se oz?vala pochodov? hudba. Bylo to, jako by byla skryta uvnit? mu?le a z d?lky se oz?valo mo?e nep??telsk?ho sv?ta. Rok dva pot?, co ode?la z ?ech, ocitla se ?irou n?hodou v Pa???i, pr?v? na v?ro?? rusk? invaze. Konala se protestn? manifestace a ona nemohla odolat, aby se j ? t?? nez??astnila. Mlad? Francouzi zvedali p?sti a k?i?eli hesla proti sov?tsk?mu imperialismu. Ta hesla se j ? l?bila, ale najednou s p?ekvapen?m zjistila, ?e je nen? s to k?i?et spolu s ostatn?mi. Nevydr?ela v pr?vodu d?le ne? n?kolik minut.

Sv??ila se s t?m z??itkem francouzsk?m p??tel?m. Divili se: "Tak ty nechce? bojovat proti okupaci sv? zem??" Cht?la jim ??ci, ?e za komunismem, fa?ismem v?emi okupacemi a invazemi se skr?v? z?kladn?j ?? a obecn?j ?? zlo; obrazem toho zla se pro ni stal pochoduj?c? pr?vod lid?, kte?? vzty?uj? ruce a k?i?? unisono stejn? slabiky. Ale v?d?la, ?e by jim to neum?la vysv?tlit. V rozpac?ch p?evedla rozhovor na jin? t?ma.

Срд 29 Янв 2014 13:52:56
Chodili po New Yorku cel? hodiny; pohled se m?nil ka?d?m krokem, jako by ?li klikat?m chodn?kem v ?chvatn? horsk? krajin?: uprost?ed chodn?ku kle?el mlad?k a modlil se, kus od n?ho, op?ena o strom, d??mala kr?sn? ?erno?ka, mu? v ?ern?m obleku kr??el p?es silnici a velik?mi gesty dirigoval neviditeln? orchestr, v ka?n? tryskala voda a kolem n? sed?li stavebn? d?ln?ci a ob?dvali. ?elezn?

?eb??ky ?plhaly po fas?d?ch o?kliv?ch dom? z ?erven?ch cihel, ale domy byly tak o?kliv?, ?e byly vlastn? kr?sn?, v jejich sousedstv? st?l velk? sklen?n?

mrakodrap a za n?m jin? mrakodrap, na jeho? st?e?e byl vystav?n mal? arabsk? pal?c s v??i?kami, galeriemi a zlacen?mi sloupy.

Vzpomn?la si na sv? obrazy: tak? na nich se setk?valy v?ci, kter? k sob? nepat?ily: staveni?t? hut? a za n?m petrolejov? lampa; anebo je?t? jin? lampa, jej? starod?vn? st?nidlo z malovan?ho skla je rozt???t?no na mal? st?epiny, kter? se vzn??ej? nad pustou krajinou ba?in.

Franz ?ekl: "Evropsk? kr?sa m?la v?dycky intencion?ln? r?z. Byl tu estick? z?m?r a dlouhodob? pl?n, podle n?ho? ?lov?k b?hem cel?ch desetilet? budoval gotickou katedr?lu anebo renesan?n? m?sto. Kr?sa New Yorku m? ?pln? jinou b?zi. Je to neintencion?ln? kr?sa. Vznikla bez lidsk?ho ?myslu asi jako kr?pn?kov? jeskyn?. Tvary, samy o sob? o?kliv?, se dost?vaj? n?hodou, bez pl?nu, do tak neuv??iteln?ch sousedstv?, ?e zaz??? z?zra?nou poesi?." Sabina ?ekla: "Neintencion?ln? kr?sa. Ano. Dalo by se tak? ??ci: kr?sa jako?to omyl. Ne? kr?sa zmiz? ?pln? ze sv?ta, bude je?t? chv?li existovat jako omyl. Kr?sa jako omyl je posledn? f?ze v d?jin?ch kr?sy."

A vzpomn?la si na sv?j prvn? zral? obraz; vznikl d?k tomu, ?e j ? na n?j omylem skanula ?erven? barva. Ano, jej? obrazy byly zalo?eny na kr?se omylu a New York byl tajnou a pravou vlast? jej ?ho malov?n?.

Franz ?ekl: "Mo?n? ?e neintencion?ln? kr?sa New Yorku je mnohem bohat?? a pest?ej?? ne? p??li? p??sn? a komponovan? kr?sa lidsk?ho projektu. Ale nen? to u? evropsk? kr?sa. Je to ciz? sv?t."

Co?pak je p?ece jen n?co, o ?em si mysl? oba tot??? Ne. Je tu rozd?l. Cizota newyorsk?

kr?sy Sabinu stra?liv? p?itahuje. Franze fascinuje, ale i d?s?; vzbuzuje v n?m stesk po Evrop?. Sabinina vlast

Sabina rozum? jeho nechuti k Americe. Franz je zt?lesn?n?m Evropy: jeho matka poch?zela z V?dn?, jeho otec byl Francouz, on s?m je ?v?car. Franz se zase obdivuje Sabinin? vlasti. Kdy? mu vypr?v? o sob? a o sv?ch p??tel?ch z ?ech, Franz sly?? slova v?zen?, pron?sledov?n?, tanky v ulic?ch, emigrace, let?ky, zak?zan? literatura, zak?zan? v?stavy, a c?t? podivnou z?vist spojenou s nostalgi?.

Sv??uje se Sabin?: "Jednoho dne o mn? napsal jeden filosof, ?e v?echno, co ??k?m, jsou nedokazateln? spekulace a nazval mne 'Sokratem t?m??

nepravd?pododobn?m'. C?til jsem se stra?n? pon??en a odpov?d?l jsem mu zu?iv?m t?nem. P?edstav si! Tahle sm??n? epizoda byl nejv?t?? konflikt, jak? jsem kdy za?il! Tam dos?hl m?j ?ivot maxima sv?ch dramatick?ch mo?nost?! ?ijeme oba dva v r?zn?ch m???tc?ch. Vstoupila jsi do m?ho ?ivota jako Gulliver do ???e trpasl?k?."

Sabina protestuje. ??k?, ?e konflikt, drama, trag?die neznamenaj? v?bec nic, ??dnou hodnotu, nic, co by zaslou?ilo ?cty ?i obdivu. To, co m??e ka?d? z?vid?t Franzovi, je pr?ce, kterou mohl v klidu vykonat.

Franz vrt? hlavou: "Kdy? je spole?nost bohat?, lid? nemus? pracovat rukama a v?nuj? se du?evn? ?innosti. Je ??m d?l v?ce universit a ??m d?l v?ce student?. Aby mohli studenti absolvovat, mus? si vymyslit t?mata diplomn?ch prac?. T?mat je nekone?n? mno?stv?, proto?e o v?em na sv?t? je mo?no napsat pojedn?n?. Popsan? listy pap?ru se vr?? do arch?v?, kter? jsou smutn?j?? ne? h?bitov, proto?e do nich nikdo nevstoup? ani na Sv?tek mrtv?ch. Kultura zanik? v mno?stv?

produkce, v lavin? p?smen, v ??lenstv? kvantity. To je d?vod, pro? ti ??k?m, ?e jedna zak?zan? kniha ve tv? b?val? vlasti znamen? nekone?n? v?c ne? miliardy slov, kter? chrl? na?e university."

Vtomto smyslu bychom mohli pochopit Franzovu slabost pro v?echny revoluce. Sympatizoval kdysi s Kubou, potom s ??nou a kdy? ho znechutila krutost jejich re?im?, sm??il se melancholicky s t?m, ?e u? mu zb?v? jen to mo?e p?smen, kter?

nic nev??? a nejsou ?ivotem. Stal se profesorem v ?enev? (kde se ??dn? Manifestace nekonaj?) a v jak?msi od??k?n? (v samot? bez ?en a bez pr?vod?) vydal se zna?n?m ?sp?chem n?kolik v?deck?ch knih. Pak jednoho dne p?i?la Sabina jako zjeven?; p?i?la ze zem?, kde u? d?vno ??dn? revolu?n? iluze nekvetly, ale kde z?stalo to, co na revoluc?ch nejv?c obdivoval: ?ivot odehr?vaj?c? se ve velk?m m???tku rizika, odvahy a nebezpe?? smrti. Sabina mu vr?tila v?ru ve velikost lidsk?ho osudu. Byla o to kr?sn?j??, ?e za jej? postavou prosv?talo bolestn? drama jej ? zem?.

Jenom?e Sabina to drama nemilovala. Slova v?zen?, pron?sledov?n?, zak?zan? knihy, okupace, tanky jsou pro ni o?kliv? slova bez nejmen?? romantick? v?n?. Jedin? slovo, kter? se v n? oz?v? sladce jako nostalgick? vzpom?nka na vlast je slovo h?bitov.

H?bitov

H?bitovy v ?ech?ch se podobaj? zahrad?m. Hroby jsou p?ikryty tr?vn?kem s barevn?mi kv?tinami. Skromn? pomn?ky se ztr?cej? v zeleni list?. Kdy? se setm?, je na h?bitov? plno mal?ch roz?at?ch sv??ek, tak?e se zd?, ?e mrtv? po??daj ?

d?tsk? b?l. Ano, d?tsk? b?l, proto?e mrtv? jsou nevinn? jako d?ti. I kdy? byl ?ivot pln? krutost?, na h?bitovech vl?dl v?dycky m?r. I za v?lky, za Hitlera, za Stalina, za v?ech okupac?. Kdy? j ? bylo smutno, sedla do auta a jela daleko za Prahu proch?zet se na n?kter? z venkovsk?ch h?bitov?, kter? m?la r?da. Ty h?bitovy na pozad? modr?ch kopc? byly kr?sn? jak ukol?bavka. Pro Franze byl h?bitov o?kliv?m skladi?t?m kost? a kamen?.

—6. —"Nikdy bych nejel autem. M?m hr?zu z hav?rie! I kdy? se ?lov?k nezabije, mus? to zanechat trauma na cel? ?ivot!" ?ekl socha? a chytil se bezd??n? za ukazov??ek, kter? si kdysi m?lem u??zl, kdy? otes?val d?ev?nou sochu. Zachovali mu ho na ruce jen z?zrakem.

"Ale v?bec ne!" hlaholila Marie-Claude, kter? byla ve vynikaj?c? form?: "za?ila jsem t??kou hav?rii a bylo to n?dhern?! A nikde to nebylo kr?sn?j ?? ne? v nemocnici! Nemohla jsem v?bec sp?t a tak jsem nep?etr?it? ?etla, ve dne i v noci."

V?ichni se na ni d?vali s ?divem, kter? ji viditeln? bla?il. Ve Franzovi se m?sil pocit nechuti (v?d?l, ?e po zm?n?n? hav?rii byla jeho ?ena velice deprimovan? a bez p?est?n? si st??ovala) s jak?msi obdivem (jej? schopnost p?etv??et v?echno, co za?ila, sv?d?ila o imponuj?c? vitalit?). Pokra?ovala: "Tam jsem za?ala d?lit knihy na denn? a no?n?. Opravdu, jsou knihy pro den a knihy, kter? m??ete ??st jen v noci."

V?ichni d?vali najevo obdivn? ?div, jen socha? se dr?el za prst a m?l svra?t?lou tv?? d?k nep??jemn? vzpom?nce.

Marie-Claude se na n?ho obr?tila: "Do kter? skupiny bys za?adil Stendhala?" Socha? neposlouchal a pokr?il v rozpac?ch rameny. V?tvarn? kritik, stoj?c? vedle n?ho prohl?sil, ?e Stendhal je podle n?ho denn? ?etbou.

Marie-Claude vrt?la hlavou a pronesla hlaholiv?: "M?l?? se. Ne, ne, ne, m?l?? se! Stendhal je no?n? autor!"

Franz se z??ast?oval diskuse o no?n?m a denn?m um?n? se zna?nou roztr?itost?, proto?e myslil jen na to, kdy se tu objev? Sabina. P?em??leli oba mnoho dn?, zda m? ?i nem? p?ijmout pozv?n? na tento koktejl. Marie-Claude ho po??dala pro v?echny mal??e a socha?e, kte?? kdy m?li v?stavu v jej? soukrom? galerii. Od doby, kdy se sezn?mila s Franzem, Sabina se jeho ?en? vyh?bala. Proto?e se v?ak b?li prozrazen?, usoudili nakonec, ?e bude p?irozen?j?? a m?n? podez?el?, kdy? p?ijde.

D?val se nen?padn? sm?rem k p?eds?ni a p?i t? p??le?itosti si uv?domil, ?e na druh?m konci salonu se ustavi?n? oz?v? hlas jeho osmn?ctilet? dcery Marie-Anne. Ode?el od skupiny, j ?? vl?dla jeho ?ena, ke krou?ku, jemu? dominovala jeho dcera. N?kdo sed?l v k?esle, jin? st?li, Marie-Anne sed?la na zemi. Franz si byl jist, ?e tak? Marie-Claude na opa?n? stran? salonu si brzy sedne na koberec. Sednout si p?ed hosty na zem bylo v t? dob? gestem znamenaj?c?m p?irozenost, nenucenost, pokrokovost, dru?nost a pa???skost. V??e?, s jakou si Marie-Anne sedala v?ude na zem, byla takov?, ?e se Franz ?asto ob?val, aby si nesedla na zem v obchod?, kam si chodila kupovat cigarety.

"Na ?em te? pracujete, Alane?" zeptala se Marie-Anne mu?e, u jeho? nohou sed?la. Alan byl naivn? poctivec a cht?l dce?i majitelky galerie up??mn? odpov?d?t. Za?al j ? vysv?tlovat sv?j nov? zp?sob malov?n?, kter? je spojen?m fotografie a olejomalby. Sta?il ??ci asi t?i v?ty, kdy? Marie-Anne za?ala p?skat. Mal??

mluvil pomalu a soust?ed?n?, tak?e p?sk?n? nesly?el.

Franz za?eptal: "M??e? mi ??ci, pro? si p?sk???"

"Proto?e nejsem r?da, kdy? se mluv? o politice," odpov?d?la nahlas. Opravdu, dva mu?i stoj?c? ve stejn?m krou?ku, mluvili o nast?vaj?c?ch volb?ch ve Francii. Marie-Anne, kter? se c?tila povinna ??dit z?bavu, se zeptala obou mu??, zda p?jdou p???t? t?den do divadla poslechnout si Rossiniho operu, kterou v ?enev? provede italsk? opern? soubor. Mal?? Alan hledal zat?m st?le p?esn?j ?? a p?esn?j ?? formulaci, aby vysv?tlil sv?j nov? zp?sob malby a Franz se styd?l za dceru. Aby ji uml?el, prohl?sil, ?e se p?i oper?ch nekone?n? nud?.

"Ty jsi stra?n?," ?ekla Marie-Anne a sna?ila se ze zem? ude?it otce do b?icha,

"hlavn? herec je kr?sn?. Ach, jak je kr?sn?! Vid?la jsem ho dvakr?t a zamilovala jsem se do n?ho."

Franz konstatoval, ?e se jeho dcera stra?n? podob? matce. Pro? se nepodob? sp?? jemu? Ned? se nic d?lat, nepodob? se mu. Sly?el o Marii-Claude nes?etn?kr?t prohl?sit, ?e je zamilov?na do toho ?i onoho mal??e, zp?v?ka, spisovatele, politika a jednou dokonce do jednoho cyklistick?ho z?vodn?ka. Samoz?ejm?, ?e to byla pouh? r?torika ve?e?? a koktejl?, ale on si p?itom p?ece jen ob?as vzpomn?l, ?e kdysi p?ed dvaceti lety prohla?ovala stejnou v?c o n?m a ?e mu p?itom hrozila sebevra?dou.

Vt? chv?li vstoupila do salonu Sabina. Marie-Claude ji uvid?la a ?la k n?. Jej? dcera vedla d?le konverzaci o Rossinim, ale Franz vn?mal jen to, co si ??kaj? ob? ?eny. Po n?kolika p??telsk?ch v?t?ch p?iv?t?n? vzala Marie-Claude do ruky keramick? ?perk, kter? visel Sabin? kolem krku, a ?ekla velice nahlas: "Co to m??? To je o?kliv?!"

Ta v?ta Franze upoutala. Nebyla ?e?ena ?to?n?, naopak, hlaholiv? sm?ch m?l okam?it? d?t najevo, ?e odm?tnut? ?perku nem?n? nic na p??telstv?, kter? MarieClaude c?t? pro mal??ku, ale p?ece jen to byla v?ta, kter? se vymykala zp?sobu, jak Marie-Claude mluvila s jin?mi.

"D?lala jsem si ho sama," ?ekla Sabina.

Срд 29 Янв 2014 13:58:16
>>61718969
>Детерминизм



Срд 29 Янв 2014 14:01:28
Chodili po New Yorku cel? hodiny; pohled se m?nil ka?d?m krokem, jako by ?li klikat?m chodn?kem v ?chvatn? horsk? krajin?: uprost?ed chodn?ku kle?el mlad?k a modlil se, kus od n?ho, op?ena o strom, d??mala kr?sn? ?erno?ka, mu? v ?ern?m obleku kr??el p?es silnici a velik?mi gesty dirigoval neviditeln? orchestr, v ka?n? tryskala voda a kolem n? sed?li stavebn? d?ln?ci a ob?dvali. ?elezn?

?eb??ky ?plhaly po fas?d?ch o?kliv?ch dom? z ?erven?ch cihel, ale domy byly tak o?kliv?, ?e byly vlastn? kr?sn?, v jejich sousedstv? st?l velk? sklen?n?

mrakodrap a za n?m jin? mrakodrap, na jeho? st?e?e byl vystav?n mal? arabsk? pal?c s v??i?kami, galeriemi a zlacen?mi sloupy.

Vzpomn?la si na sv? obrazy: tak? na nich se setk?valy v?ci, kter? k sob? nepat?ily: staveni?t? hut? a za n?m petrolejov? lampa; anebo je?t? jin? lampa, jej? starod?vn? st?nidlo z malovan?ho skla je rozt???t?no na mal? st?epiny, kter? se vzn??ej? nad pustou krajinou ba?in.

Franz ?ekl: "Evropsk? kr?sa m?la v?dycky intencion?ln? r?z. Byl tu estick? z?m?r a dlouhodob? pl?n, podle n?ho? ?lov?k b?hem cel?ch desetilet? budoval gotickou katedr?lu anebo renesan?n? m?sto. Kr?sa New Yorku m? ?pln? jinou b?zi. Je to neintencion?ln? kr?sa. Vznikla bez lidsk?ho ?myslu asi jako kr?pn?kov? jeskyn?. Tvary, samy o sob? o?kliv?, se dost?vaj? n?hodou, bez pl?nu, do tak neuv??iteln?ch sousedstv?, ?e zaz??? z?zra?nou poesi?." Sabina ?ekla: "Neintencion?ln? kr?sa. Ano. Dalo by se tak? ??ci: kr?sa jako?to omyl. Ne? kr?sa zmiz? ?pln? ze sv?ta, bude je?t? chv?li existovat jako omyl. Kr?sa jako omyl je posledn? f?ze v d?jin?ch kr?sy."

A vzpomn?la si na sv?j prvn? zral? obraz; vznikl d?k tomu, ?e j ? na n?j omylem skanula ?erven? barva. Ano, jej? obrazy byly zalo?eny na kr?se omylu a New York byl tajnou a pravou vlast? jej ?ho malov?n?.

Franz ?ekl: "Mo?n? ?e neintencion?ln? kr?sa New Yorku je mnohem bohat?? a pest?ej?? ne? p??li? p??sn? a komponovan? kr?sa lidsk?ho projektu. Ale nen? to u? evropsk? kr?sa. Je to ciz? sv?t."

Co?pak je p?ece jen n?co, o ?em si mysl? oba tot??? Ne. Je tu rozd?l. Cizota newyorsk?

kr?sy Sabinu stra?liv? p?itahuje. Franze fascinuje, ale i d?s?; vzbuzuje v n?m stesk po Evrop?. Sabinina vlast

Sabina rozum? jeho nechuti k Americe. Franz je zt?lesn?n?m Evropy: jeho matka poch?zela z V?dn?, jeho otec byl Francouz, on s?m je ?v?car. Franz se zase obdivuje Sabinin? vlasti. Kdy? mu vypr?v? o sob? a o sv?ch p??tel?ch z ?ech, Franz sly?? slova v?zen?, pron?sledov?n?, tanky v ulic?ch, emigrace, let?ky, zak?zan? literatura, zak?zan? v?stavy, a c?t? podivnou z?vist spojenou s nostalgi?.

Sv??uje se Sabin?: "Jednoho dne o mn? napsal jeden filosof, ?e v?echno, co ??k?m, jsou nedokazateln? spekulace a nazval mne 'Sokratem t?m??

nepravd?pododobn?m'. C?til jsem se stra?n? pon??en a odpov?d?l jsem mu zu?iv?m t?nem. P?edstav si! Tahle sm??n? epizoda byl nejv?t?? konflikt, jak? jsem kdy za?il! Tam dos?hl m?j ?ivot maxima sv?ch dramatick?ch mo?nost?! ?ijeme oba dva v r?zn?ch m???tc?ch. Vstoupila jsi do m?ho ?ivota jako Gulliver do ???e trpasl?k?."

Sabina protestuje. ??k?, ?e konflikt, drama, trag?die neznamenaj? v?bec nic, ??dnou hodnotu, nic, co by zaslou?ilo ?cty ?i obdivu. To, co m??e ka?d? z?vid?t Franzovi, je pr?ce, kterou mohl v klidu vykonat.

Franz vrt? hlavou: "Kdy? je spole?nost bohat?, lid? nemus? pracovat rukama a v?nuj? se du?evn? ?innosti. Je ??m d?l v?ce universit a ??m d?l v?ce student?. Aby mohli studenti absolvovat, mus? si vymyslit t?mata diplomn?ch prac?. T?mat je nekone?n? mno?stv?, proto?e o v?em na sv?t? je mo?no napsat pojedn?n?. Popsan? listy pap?ru se vr?? do arch?v?, kter? jsou smutn?j?? ne? h?bitov, proto?e do nich nikdo nevstoup? ani na Sv?tek mrtv?ch. Kultura zanik? v mno?stv?

produkce, v lavin? p?smen, v ??lenstv? kvantity. To je d?vod, pro? ti ??k?m, ?e jedna zak?zan? kniha ve tv? b?val? vlasti znamen? nekone?n? v?c ne? miliardy slov, kter? chrl? na?e university."

Vtomto smyslu bychom mohli pochopit Franzovu slabost pro v?echny revoluce. Sympatizoval kdysi s Kubou, potom s ??nou a kdy? ho znechutila krutost jejich re?im?, sm??il se melancholicky s t?m, ?e u? mu zb?v? jen to mo?e p?smen, kter?

nic nev??? a nejsou ?ivotem. Stal se profesorem v ?enev? (kde se ??dn? Manifestace nekonaj?) a v jak?msi od??k?n? (v samot? bez ?en a bez pr?vod?) vydal se zna?n?m ?sp?chem n?kolik v?deck?ch knih. Pak jednoho dne p?i?la Sabina jako zjeven?; p?i?la ze zem?, kde u? d?vno ??dn? revolu?n? iluze nekvetly, ale kde z?stalo to, co na revoluc?ch nejv?c obdivoval: ?ivot odehr?vaj?c? se ve velk?m m???tku rizika, odvahy a nebezpe?? smrti. Sabina mu vr?tila v?ru ve velikost lidsk?ho osudu. Byla o to kr?sn?j??, ?e za jej? postavou prosv?talo bolestn? drama jej ? zem?.

Jenom?e Sabina to drama nemilovala. Slova v?zen?, pron?sledov?n?, zak?zan? knihy, okupace, tanky jsou pro ni o?kliv? slova bez nejmen?? romantick? v?n?. Jedin? slovo, kter? se v n? oz?v? sladce jako nostalgick? vzpom?nka na vlast je slovo h?bitov.

H?bitov

H?bitovy v ?ech?ch se podobaj? zahrad?m. Hroby jsou p?ikryty tr?vn?kem s barevn?mi kv?tinami. Skromn? pomn?ky se ztr?cej? v zeleni list?. Kdy? se setm?, je na h?bitov? plno mal?ch roz?at?ch sv??ek, tak?e se zd?, ?e mrtv? po??daj ?

d?tsk? b?l. Ano, d?tsk? b?l, proto?e mrtv? jsou nevinn? jako d?ti. I kdy? byl ?ivot pln? krutost?, na h?bitovech vl?dl v?dycky m?r. I za v?lky, za Hitlera, za Stalina, za v?ech okupac?. Kdy? j ? bylo smutno, sedla do auta a jela daleko za Prahu proch?zet se na n?kter? z venkovsk?ch h?bitov?, kter? m?la r?da. Ty h?bitovy na pozad? modr?ch kopc? byly kr?sn? jak ukol?bavka. Pro Franze byl h?bitov o?kliv?m skladi?t?m kost? a kamen?.

—6. —"Nikdy bych nejel autem. M?m hr?zu z hav?rie! I kdy? se ?lov?k nezabije, mus? to zanechat trauma na cel? ?ivot!" ?ekl socha? a chytil se bezd??n? za ukazov??ek, kter? si kdysi m?lem u??zl, kdy? otes?val d?ev?nou sochu. Zachovali mu ho na ruce jen z?zrakem.

"Ale v?bec ne!" hlaholila Marie-Claude, kter? byla ve vynikaj?c? form?: "za?ila jsem t??kou hav?rii a bylo to n?dhern?! A nikde to nebylo kr?sn?j ?? ne? v nemocnici! Nemohla jsem v?bec sp?t a tak jsem nep?etr?it? ?etla, ve dne i v noci."

V?ichni se na ni d?vali s ?divem, kter? ji viditeln? bla?il. Ve Franzovi se m?sil pocit nechuti (v?d?l, ?e po zm?n?n? hav?rii byla jeho ?ena velice deprimovan? a bez p?est?n? si st??ovala) s jak?msi obdivem (jej? schopnost p?etv??et v?echno, co za?ila, sv?d?ila o imponuj?c? vitalit?). Pokra?ovala: "Tam jsem za?ala d?lit knihy na denn? a no?n?. Opravdu, jsou knihy pro den a knihy, kter? m??ete ??st jen v noci."

V?ichni d?vali najevo obdivn? ?div, jen socha? se dr?el za prst a m?l svra?t?lou tv?? d?k nep??jemn? vzpom?nce.

Marie-Claude se na n?ho obr?tila: "Do kter? skupiny bys za?adil Stendhala?" Socha? neposlouchal a pokr?il v rozpac?ch rameny. V?tvarn? kritik, stoj?c? vedle n?ho prohl?sil, ?e Stendhal je podle n?ho denn? ?etbou.

Marie-Claude vrt?la hlavou a pronesla hlaholiv?: "M?l?? se. Ne, ne, ne, m?l?? se! Stendhal je no?n? autor!"

Franz se z??ast?oval diskuse o no?n?m a denn?m um?n? se zna?nou roztr?itost?, proto?e myslil jen na to, kdy se tu objev? Sabina. P?em??leli oba mnoho dn?, zda m? ?i nem? p?ijmout pozv?n? na tento koktejl. Marie-Claude ho po??dala pro v?echny mal??e a socha?e, kte?? kdy m?li v?stavu v jej? soukrom? galerii. Od doby, kdy se sezn?mila s Franzem, Sabina se jeho ?en? vyh?bala. Proto?e se v?ak b?li prozrazen?, usoudili nakonec, ?e bude p?irozen?j?? a m?n? podez?el?, kdy? p?ijde.

D?val se nen?padn? sm?rem k p?eds?ni a p?i t? p??le?itosti si uv?domil, ?e na druh?m konci salonu se ustavi?n? oz?v? hlas jeho osmn?ctilet? dcery Marie-Anne. Ode?el od skupiny, j ?? vl?dla jeho ?ena, ke krou?ku, jemu? dominovala jeho dcera. N?kdo sed?l v k?esle, jin? st?li, Marie-Anne sed?la na zemi. Franz si byl jist, ?e tak? Marie-Claude na opa?n? stran? salonu si brzy sedne na koberec. Sednout si p?ed hosty na zem bylo v t? dob? gestem znamenaj?c?m p?irozenost, nenucenost, pokrokovost, dru?nost a pa???skost. V??e?, s jakou si Marie-Anne sedala v?ude na zem, byla takov?, ?e se Franz ?asto ob?val, aby si nesedla na zem v obchod?, kam si chodila kupovat cigarety.

"Na ?em te? pracujete, Alane?" zeptala se Marie-Anne mu?e, u jeho? nohou sed?la. Alan byl naivn? poctivec a cht?l dce?i majitelky galerie up??mn? odpov?d?t. Za?al j ? vysv?tlovat sv?j nov? zp?sob malov?n?, kter? je spojen?m fotografie a olejomalby. Sta?il ??ci asi t?i v?ty, kdy? Marie-Anne za?ala p?skat. Mal??

mluvil pomalu a soust?ed?n?, tak?e p?sk?n? nesly?el.

Franz za?eptal: "M??e? mi ??ci, pro? si p?sk???"

"Proto?e nejsem r?da, kdy? se mluv? o politice," odpov?d?la nahlas. Opravdu, dva mu?i stoj?c? ve stejn?m krou?ku, mluvili o nast?vaj?c?ch volb?ch ve Francii. Marie-Anne, kter? se c?tila povinna ??dit z?bavu, se zeptala obou mu??, zda p?jdou p???t? t?den do divadla poslechnout si Rossiniho operu, kterou v ?enev? provede italsk? opern? soubor. Mal?? Alan hledal zat?m st?le p?esn?j ?? a p?esn?j ?? formulaci, aby vysv?tlil sv?j nov? zp?sob malby a Franz se styd?l za dceru. Aby ji uml?el, prohl?sil, ?e se p?i oper?ch nekone?n? nud?.

"Ty jsi stra?n?," ?ekla Marie-Anne a sna?ila se ze zem? ude?it otce do b?icha,

"hlavn? herec je kr?sn?. Ach, jak je kr?sn?! Vid?la jsem ho dvakr?t a zamilovala jsem se do n?ho."

Franz konstatoval, ?e se jeho dcera stra?n? podob? matce. Pro? se nepodob? sp?? jemu? Ned? se nic d?lat, nepodob? se mu. Sly?el o Marii-Claude nes?etn?kr?t prohl?sit, ?e je zamilov?na do toho ?i onoho mal??e, zp?v?ka, spisovatele, politika a jednou dokonce do jednoho cyklistick?ho z?vodn?ka. Samoz?ejm?, ?e to byla pouh? r?torika ve?e?? a koktejl?, ale on si p?itom p?ece jen ob?as vzpomn?l, ?e kdysi p?ed dvaceti lety prohla?ovala stejnou v?c o n?m a ?e mu p?itom hrozila sebevra?dou.

Vt? chv?li vstoupila do salonu Sabina. Marie-Claude ji uvid?la a ?la k n?. Jej? dcera vedla d?le konverzaci o Rossinim, ale Franz vn?mal jen to, co si ??kaj? ob? ?eny. Po n?kolika p??telsk?ch v?t?ch p?iv?t?n? vzala Marie-Claude do ruky keramick? ?perk, kter? visel Sabin? kolem krku, a ?ekla velice nahlas: "Co to m??? To je o?kliv?!"

Ta v?ta Franze upoutala. Nebyla ?e?ena ?to?n?, naopak, hlaholiv? sm?ch m?l okam?it? d?t najevo, ?e odm?tnut? ?perku nem?n? nic na p??telstv?, kter? MarieClaude c?t? pro mal??ku, ale p?ece jen to byla v?ta, kter? se vymykala zp?sobu, jak Marie-Claude mluvila s jin?mi.

Срд 29 Янв 2014 14:06:41
"Je o?kliv?, opravdu," opakovala Marie-Claude velmi hlasit?. "Nem?la bys ho nosit!" Franz v?d?l, ?e jeho ?enu nijak nezaj ?malo, zda je ?perk o?kliv? ?i ne. O?kliv? bylo to, co cht?la vid?t o?kliv?, kr?sn? bylo, co cht?la vid?t kr?sn?. ?perky jej?ch p??tel byly apriori kr?sn?. A i kdyby je nakr?sn? shledala o?kliv?, zatajila by to, proto?e lichocen? se stalo d?vno jej? druhou p?irozenost?. Pro? se tedy rozhodla, ?e bude ?perk, kter? si Sabina sama ud?lala, pova?ovat za o?kliv??

Franzovi je to n?hle naprosto jasn?: Marie-Claude prohl?sila, ?e Sabinin ?perk je o?kliv?, proto?e si to mohla dovolit.

Je?t? p?esn?ji: Marie-Claude prohl?sila, ?e Sabinin ?perk je o?kliv?, aby dala najevo, ?e si m??e dovolit Sabin? ??ci, ?e je jej? ?perk o?kliv?. Sabinina v?stava p?ed rokem nem?la valn? ?sp?ch a Marie-Claude nest?la p??li? o p??ze? Sabiny. Naopak, Sabina m?la d?vod st?t o p??ze? Marie-Claude. Z jej?ho jedn?n? to v?ak nebylo poznat.

Ano, Franzovi je to zcela jasn?: Marie-Claude vyu?ila p??le?itosti, aby dala Sabin? (i jin?m) najevo, jak? je mezi nimi dv?ma skute?n? pom?r sil.

—7. --Mal? slovn?k nepochopen?ch slov (dokon?en?)

Star? kostel v Amsterodamu

Z jedn? strany jsou domy a v jejich velk?ch p??zemn?ch oknech, kter? se podobaj? v?klad?m obchod?, jsou mal? pokoj ??ky kurev, kter? svle?eny do pr?dla sed? t?sn? u skla v k?es?lc?ch vystlan?ch pol?t??i. Vypadaj? jako velk? znud?n? ko?ky. Druhou stranu ulice tvo?? obrovsk? gotick? chr?m ze ?trn?ct?ho stolet?. Mezi sv?tem kurev a sv?tem Bo??m jako ?eka mezi dv?ma ???emi se prost?r?

intenzivn? pach mo?e. Uvnit? zbyly ze star?ho gotick?ho slohu jen vysok? hol? b?l? zdi, sloupy, klenba a okna. Na zdech nen? jedin? obraz, nikde ??dn? socha. Kostel je vyklizen? jako t?locvi?na. Jen uprost?ed jsou nastaveny do velik?ho ?tverce ?ady ?idl? obklopuj?c? miniaturn? p?dium se stolkem pro kazatele. Za ?idlemi jsou d?ev?n? kabiny, l??e pro bohat? rodiny m???an?. Ty ?idle a l??e tu stoj? bez nejmen??ho ohledu k tvaru zd? a um?st?n? sloup?, jako by cht?ly vyj?d?it gotick? architektu?e svou lhostejnost a opovr?en?. Kalv?nsk? v?ra prom?nila u? p?ed stalet?mi kostel v pouh? hang?r, kter? nem?

jinou funkci ne? chr?nit modlitbu v???c?ch p?ed de?t?m a sn?hem. Franz byl fascinov?n: t?mto obrovsk?m s?lem pro?el Velik? Pochod d?jin. Sabina si vzpomn?la, jak po komunistick?m p?evratu byly v ?ech?ch v?echny z?mky zn?rodn?ny a prom?n?ny v u??ovsk? u?ili?t?, v domovy

d?chodc?,ale tak? v krav?ny. Jeden takov? krav?n nav?t?vila: do ?tukov?ch zd? byly p?ibity h?ky se ?elezn?mi kruhy a k nim uv?z?ny kr?vy d?vaj ?c? se zasn?n? z oken do z?meck?ho parku, kde pob?haly slepice.

Franz ?ekl: "Ta pr?zdnota mne fascinuje. Lid? nahromad? olt??e, sochy, obrazy, ?idle, k?esla, koberce, knihy a pak p?ijde ta chv?le radostn? ?levy, kdy to smetou v?echno jako smet? ze stolu. Um?? si p?edstavit to Herkulovo ko?t?, kter?

vymetlo tento chr?m?"

Sabina uk?zala na d?ev?nou l??i: "Chud? musili st?t a bohat? m?li l??e. Ale existovalo n?co, co spojovalo bank??e i chud?ka: nen?vist ke kr?se."

"Co je to kr?sa?" ?ekl Franz a p?ed o?ima se mu vybavila vernis?? v?stavy, kter?

se musil ned?vno ??astnit po boku sv? ?eny. Nekone?n? marnost ?e?? a slov, marnost kultury, marnost um?n?.

Kdy? pracovala jako studentka na stavb? ml?de?e a m?la v du?i jed z vesel?ch pochod?, kter? zn?ly bez p?est?n? z tlampa??, sedla si jednou v ned?li na motocykl a jela daleko do kopc?. Zastavila se v nezn?m? vesni?ce ztracen? v kopc?ch. Op?ela motocykl o ze? kostela a ve?la dovnit?. Slou?ili pr?v? m?i. N?bo?enstv? bylo tehdy pron?sledov?no re?imem a v?t?ina lid? se kostelu vyh?bala. V lavic?ch sed?li jen starci a sta?enky, proto?e ti se re?imu neb?li. Ti se b?li jen smrti.

Kn?z pronesl zp?vav?m hlasem v?tu a lid? ji po n?m opakovali sborem. Byly to litanie. St?le stejn? slova se vracela jako poutn?k, kter? nem??e odtrhnout o?i od krajiny anebo jako ?lov?k, kter? se nem??e rozlou?it se ?ivotem. Sed?la vzadu v lavici, chv?lemi zav?rala o?i, jen aby sly?ela tu hudbu slov, a pak je zase otv?rala: vid?la naho?e mod?e malovanou klenbu a na n? velk? zlat? hv?zdy. Byla okouzlena.

To, co v tom kostele nenad?le potkala, nebyl B?h, ale kr?sa. V?d?la p?itom dob?e, ?e ten kostel a ty litanie nebyly kr?sn? samy o sob? ale pr?v? ve spojen?

se stavbou ml?de?e, na kter? tr?vila dny v r?musu p?sn?. M?e byla kr?sn?, proto?e se j? zjevila n?hle a tajn? jako zrazen? sv?t.

Od t? doby v?d?la, ?e kr?sa je zrazen? sv?t. M??eme ji potkat jen kdy? ji pron?sledovatel? n?kde omylem zapomn?li. kr?sa je schov?na za kulisou prvom?jov?ho pr?vodu. Chceme-li ji naj?t, mus?me roztrhnout pl?tno dekorace.

"To je poprv?, co mne n?jak? kostel fascinuje," ?ekl Franz. Nebyl to ani protestantismus ani askeze, co v n?m probouzelo nad?en?. Bylo to n?co jin?ho, n?co velmi osobn?ho, o ?em si netroufal p?ed Sabinou mluvit. Zd?lo se mu, ?e sly?? hlas, kter? ho nab?d?, aby vzal do ruky Herkulovo ko?t? a vymetl ze sv?ho ?ivota vernis??e Marie-Claude, zp?v?ky Marie-Anne, kongresy a symposia, marn? ?e?i, marn? slova. Velk? pr?zdn? prostor amsterodamsk?ho chr?mu se mu zjevil jako obraz vlastn?ho osvobozen?.

S?la

Vposteli jednoho z moha hotel?, kde se milovali, si Sabina hr?la s Franzov?mi pa?emi: "To je neuv??iteln?," ?ekla, "jak? ty m?? svaly." Franz m?l z t? chv?ly radost. Vstal z postele, vzal t??kou dubovou ?idli za nohu dole p?i zemi a pomalu ji zvedal do v??e.

"Nemus?? se ni?eho b?t," ??kal, "ochr?nil bych t? ve v?ech situac?ch. D?lal jsem kdysi judo z?vodn?."

Poda?ilo se mu vzpa?it ruku i s t??kou ?idl? nad hlavu a Sabina ?ekla: "To je p??jemn? v?d?t, ?e jsi tak siln?."

Vhloubi du?e v?ak dodala je?t? toto: Franz je siln?, ale jeho s?la se obrac?

jen navenek. V??i lidem, s nimi? ?ije, kter? m? r?d, je slab?. Franzova slabost se jmenuje dobrota. Franz by Sabin? nikdy nic neporu?il. Nena??dil by j?, jako kdysi Tom??, aby polo?ila na zem zrcadlo a chodila po n?m nah?. Ne ?e by mu chyb?la smyslnost, ale chyb? mu s?la poru?it. Jsou v?ci, kter? se daj?

uskute?nit jen n?sil?m. T?lesn? l?ska nen? mysliteln? bez n?sil?. Sabina se d?vala na Franze, jak kr??el pokojem se ?idl? zvednutou do v??e, p?ipadalo j? to groteskn? a naplnil ji podivn? smutek.

Franz postavil ?idli na zem a usedl na ni tv??? k Sabin?.

"Ne ?e by mi to ned?lalo dob?e, ?e jsem siln?," ?ekl, "ale na? pot?ebuju v ?enev? tyhle svaly? Nos?m je jako ornament. Jako pav? p?ro. S nik?m jsem se v ?ivot? nepral."

Sabina pokra?ovala v melancholick? ?vaze: A kdyby m?la mu?e, kter? by j ? porou?el? Kter? by ji cht?l opanovat? Jak dlouho by ho snesla? Ani ne p?t minut!

Z ?eho? plyne, ?e se pro ni nehod? ??dn? mu?. Ani siln? ani slab?. ?ekla: "A pro? nepou?ije? s?ly n?kdy proti mn??"

"Proto?e l?ska znamen? z?eknout se s?ly," ?ekl Franz ti?e. Sabina si uv?domila dv? v?ci: za prv?, ?e ta v?ta je n?dhern? a pravdiv?. Za druh?, ?e se tou v?tou Franz diskvalifikuje v jej ?m erotick?m ?ivot?. ??t v pravd?

To je formule, kterou pou?il Kafka bu? ve sv?m den?ku nebo v n?jak?m dopise. Franz si u? nepamatuje kde. Ta formule ho zaujala. Co je to, ??t v pravd??

Negativn? definice je snadn?: znamen? to nelhat, neskr?vat se, nic netajit. Od t? doby, co poznal Sabinu, Franz ?ije ve l?i. Vypr?v? ?en? o kongresu v Amsterodamu a o p?edn??k?ch v Madridu, kter? se nikdy nekonaly, a boj? se j?t se Sabinou po ?enevsk? ulici. Bav? ho lh?t a skr?vat se pr?v? proto, ?e to nikdy ned?lal. Je z toho p??jemn? rozru?en jako primus, kter? se odhodlal j ?t jednou v ?ivot? za ?kolu.

Срд 29 Янв 2014 14:24:53
Бамусик!

Срд 29 Янв 2014 14:27:08
>>61719670
?ымбатты достар! Сіздер Ілияс Есенберлинні? ата?ты «К?шпенділер» трилогиясын ?ол?а алып отырсыздар. Кітап жалпы таралымы ?ш миллион данамен елу реттен аса шы?арылып, ?азірді? ?зінде отыз тілге аударылса да, б?л жол?ы басылымны? т?уелсіз ?аза?станны? ?алыптасу кезе?інде ал?аш рет ж?зеге асырылуы назар аударарлы? о?и?а болып отыр. Осы ар?ылы аса к?рнекті жазушыны? шы?армашылы?ын ?астерлеушілер мен ба?алаушылар?а, бізді? тарихымызды ?ымбат к?ретін барша ж?ртшылы??а б?л шы?арма?а жа?аша — ежелден азатты??а ?мтылып, ?лтты? т?уелсіздік ?шін ерлікпен к?рескен ?аза? хал?ыны? ж?зеге ас?ан арманы т?р?ысынан ?арау?а м?мкіндік беріледі.

Б?гінгі та?да трилогияны ?айта о?и отырып, егемендік алу ісіне бізді? бабаларымыз — ?біл?айыр, Абылай, Кенесары хандар, Наурызбай, ?обланды, Б?генбай батырлар, Т?ле би, Асан?ай?ы, Б??ар жырау сынды даналар ?аншалы?ты зор ?лес ?ос?анын ерекше т?йсініп, пайымдайсы?… Олар, оларды? серіктері мен ізбасарлары ?з отанын шексіз с?йді, оны? болаша?ына сенді, осынау к?кейкесті м?рат?а жету ?шін аянбай к?ш-?айрат ж?мсады.

Трилогияны? та?дырында да оны жаратушы, бірнеше м?рте жала мен жазалау?а душар етілген адамны? та?дырына ??састы? бар. Идеологиялы? ж?не цензуралы? талай кедергілерден ?ткен со?, тек т?уелсіздік жылдарында ?ана, б?л кітап шын м?нінде ?алы? о?ырман ?ауымны? ?олы жететін игілікке айналды. Атап айт?анда, ол мектептерді? о?у ба?дарламасына енгізілді, ендігі жерде жастар одан рухани мы?тылы?ты?, адамгершілік пен отаншылды?ты? ?лгісі мен та?ылымына м?лдір б?ла?тан су ішкендей ?ана алады.

Ал енді а?а ?рпа??а келетін болса?, кітапты ?айталап о?ып шы??аннан кейін олар ?здері осыдан біраз ?ана б?рын байыбына бара алмастай к?рінген к?кейтесті с?ра?тарды? к?пшілігіне жауап таба алады. Оларды? е? бастысы, мені? ойымша, жеке ж?не орта? м?дделері ?йлесім тауып біріккен халы?, ?зін т?летіп ?сірген жерге адал берілген халы? тауды ?опарып тастау?а, е? ?иын проблемаларды шешуге ?абілетті екендігін т?йсінуде болса керек.

Кітап шы?ару е? ?иын кезе?ін бастан кешіріп отыр?ан ?азіргі к?нде, Ілияс Есенберлинні? шебер ?атталып, тал?ампазды?пен безендірілген трилогиясы жары? к?руіні? ?зі т?нті етеді. Б?л к?п ретте «?аза?ойл» ?лтты? м?най компаниясында, ?аза?ты? «Астана-моторс» компаниясында, «Эксон» компаниясыны? ?аза?стан ?кілдігінде ж?мыс істейтін адамдарды? ?нер мен тарих?а нем??райды ?арай алмай, о?ан і?к?рлік білдіруіні? ар?асында м?мкін болды.

Мен олар?а шын ж?ректен ризалы?ымды айтамын.

Ал ?ымбатты о?ырмандар, сіздерге болса, «К?шпенділерді?» беттерімен ?ызы?ты ?рі пайдалы саяхат жасау?а тілектестік білдіремін.

Срд 29 Янв 2014 14:30:49
>>61719700
Нахуй ты в этот тред-то зашёл, дурачок, себя спроси)

Срд 29 Янв 2014 14:34:43
>>61719760
Себя спроси, дурашка, нахуя ты родился ))

Срд 29 Янв 2014 14:36:15
>>61715667
Просто не могу найти свою компанию. За тян надо ухаживать, да одаривать. Общаться не о чем.
Хиккование - не выбор, а исход, анон.


Срд 29 Янв 2014 14:54:02
>>61719760
Ажал — ?стемдігі?ді ж?ргізуді? е? берік ??ралы емес пе?

Бабасы Шы??ысхан б?кіл ?лемді осы ажал ар?ылы ба?ындырма? бол?ан жо? па еді?

?ара б??араны ?ліммен ?лдилеуден Шы??ыс ?рпа?ынан шы??ан ?ай хан тартын?ан?»

?біл?айыр ірбіз[1] терісіні? ?стінде аунап т?сті.

«И?, ?лім себу — Шы??ыс бабаны? ?лы саясаты. Ол ?зіні? б?кіл ?лемді жаулап алам деп жина?ан жау ж?рек ератын[2] да осы ?ліммен ?ор?ытып ?ста?ан жо? па?.. И?, и?, с?йткен еді ?ой. ?алай делінген еді сол бір т?ртіп Ясысында?»

?біл?айыр к?зін ж?мды. Жа?ында ?ана фарсы тіліне аударыл?ан. Шы??ыс бабасыны? ?мірі ж?ріп т?р?ан кезінде ?ара??рымда бол?ан италиялы? бір жи?анкез жолаушыны? жаз?ан кітабыны? ?рбір ?рпі ба?андай боп к?з алдында т?ра ?алды. ?біл?айыр ернін жыбырлатып о?и бастады: «Мон?ол ?скері жайында. Шы??ысхан он адам бір адам?а ба?ынсын деп б?йыр?ан (бізді?ше оны онбасы дейді), ал ол онбасы бір ж?збасы?а бас иген. Он ж?збасыны? ?стінен бір адам ?ара?ан. Оны мы?басы деген. Бар ?скеріні? басына ?ш ноян ?ой?ан. Б?л ?ш ноян барып бір ?олбасшы?а тізе б?ккен». ?біл?айыр с?л к?зін ашты. Е? ?ызы?ы ар жа?ы… Ол ?айтадан о?и т?сті:

«Егер ?рыс кезінде осы он адамны? біреуі, не екеуі, ?шеуі, тіпті одан к?бі кейін ?ашар болса, олар ?лтіріледі, ал ж?здікті? ?згелері ?оз?алмай, ?лгі он адам б?рі бірдей кейін шегінсе б?рі де жойылады: ?ыс?асын айт?анда, б?рі бірге шегінбесе, ?з бетімен шегінгенні? б?рі тегіс ?лтіріледі. Осы айт?андай, он адамны? бір-екеуі жау?а ?арсы ?мтылып, ?згелері т?рып ?алса, т?рып ?ал?андар тегіс ??ртылады. Ал, осы онны? біреуі, не одан к?бі т?т?ын?а т?сіп, ?зге жолдастары, оларды ??т?армаса, ??т?арма?андарды? б?рі де ?лтіріледі». ?біл?айыр ?айтадан ой?а кетті. «Шы??ысты? ?ай ?рпа?ын ойла?ан ма?сатынан бас?аны? та?дыры то?тат?аны бар? То?татып к?рген емес. Ондай о?и?а панднамада да[3] келтірілмейді. Та?та?ы хан да, алтын таба?та?ы жылан да бір. Тием дегенді ша?ып алу?а тиісті. Бабамыз сал?ан ?анды-жосы?ты жол бар. Сол жолды? с?ре?і емес пе біз келе жат?ан? ?ара ?аза? т?гіл, ?лем ?ожасы Шы??ысханны? ?рпа?ы бірін-бірі аяп к?рмеген. М??ке ханны? бір ?зіні? істегені неге т?рады?».

Шы??ысханны? т?рт ?лы бол?ан. Жошы, Жа?атай, ?гедей, Т?ле. Т?ртеуі ?лем ?ожасы Шы??ысхан жаулап ал?ан жерді т?рт ?лыс?а б?ліп, ?р?айсысы бір-бір ?лыстан бас?ар?ан.

Шы??ысхан ?лісімен ?лем ?ожасыны? т?рт ?лыны? арасында жанжал бастал?ан. Жанжал Шы??ыс ордасы — ?ара??рым ?лы та?ын кім иеленедіден шы?ды да, ая?ы ?лыс арасында?ы жер, ата?, ба? тартысына айналады. Жошы мен Т?ле ?рпа?ы бір жа?, ?гедей мен Жа?атай ?рпа?ы екінші жа?. Шы??ысхан ?лгеннен кейін ?ара??рым та?ына ?гедей отырады. ?гедейден кейін ?лы хан оны? баласы К?йік болады. К?йіктен кейін Жошыны? екінші ?лы — Алтын Орданы? ал?аш?ы ханы, ата?ты Батуды? ар?асында ?аза?тар М??ке деп атап кеткен, Т?лені? ?лкен баласы Ме?гу ?ара??рым?а хан сайланады. М??кені хан сайларда, ?здеріні? к?шіні? жетпейтінін білген ?гедей мен Жа?атайды? балалары толып жат?ан сылтау тауып, ?лы ??рылтай?а келмей ?алады.

Тек бір жыл ?ткеннен кейін, М??кені? ызбарынан сескеніп, ?гедей, Жа?атайдан тара?ан бір топ с?лтандар хан та?ына ??тты болсын айт?алы келеді. Хан оларды ?лкен ?ошаметпен ?арсы алады, ата?ат к?рсетеді, біра? т?бінде мені? ?рпа?тарыммен хан та?ына таласатын осылар болар деп, барлы?ын бір т?нде ?ыр?ызып тастайды.

Бір мы? ?ш ж?з ?ыры? екінші жылы Батуды? ?рпа?ы Алтын Орданы ісл?м дініне ба?ындыр?ан ?збек хан ?лді. Содан кейін Д?шті ?ыпша? жеріндегі осы ханны? атымен атала баста?ан ?збек ордасыны? та?ына бір мы? т?рт ж?з жиырма жетінші жылы ?біл?айыр ие болды. Б?л Жошыны? бесінші ?лы Сайбаннан тара?ан Д?улет-Шайхы с?лтанны? баласы. ?азір оны? М??ке жолы деп отыр?аны жо?ар?ы айтыл?ан М??ке ханны? ?анды о?и?асы. Расында да б?л ?анды о?и?а Шы??ыс ?рпа?тарына белгілі сара жол?а айнал?ан.

?біл?айыр теріс б?рылып т?сті. «М??кеден кейін де б?л ?анды жанжал ?ршелене т?скен жо? па еді? И?, с?йтті ?ой».

М??ке ?лгеннен кейін Шы??ыстан ту?ан т?рт ?л ?рпа?ы т?рт дара болып кетеді. «Талас тек Шы??ыстан ту?ан т?рт ?л ?рпа?тарыны? арасында болып ?ойды ма? Жошыдан ту?ан балаларыны? арасыны? ?зі де сан алуан ?анды о?и?алар?а айнал?ан жо? па?» ?біл?айыр ауыр к?рсінді. «И?, Шы??ысханнан кейін б?кіл ?лемге аты шы??ан Жошыны? ?лы Батухан мен Т?лені? балалары ??былай мен ??ла?у болды…

Батухан мен ??ла?у бірігіп, ?гедей мен Жа?атайды? ?рпа?тарына ?арсы шы?ты. Біра? ?здеріні? арасы немен бітті? Екі ?ош?арды? басы бір ?азан?а сыя ма? Егер ?лем то?ты болса, б?л екеуі к?кжал ?ас?ырлар еді ?ой, таласпай-тартыспай ?ос арлан ?алай ?исын орталарында?ы жылы-ж?мса? ба?ланды? Т?бі екеуіні? жолы екі б?лінуге тура келді емес пе…»

?біл?айыр та?ы к?рсінді. Кенет оны? к?з алдында, д?л б?гінгідей, сонау бір бабалар жыр ?ыл?ан ?анды о?и?алар елестей ж?нелді.

Бір мы? екі ж?з отыз бесінші жылы, я?ни Мешін жылы, ?ара??рым?а ба?ынышты елге жар салып ?гедей б?кіл Шы??ыс ?рпа?ын жиды. Осы ??рылтайда б?кіл Батысты жаулап алу м?селесі шешілді.

Міне, Батыс?а ?арай лек-лек боп мон?ол ?скері аттанып бара жатыр. Б?ны елу жылды? жаугершілік ?мірінде же?ілуді білмеген С?бітай ба?адур мен жиырма сегіз жасар Батухан бас?арып келеді… Б?ларды? мінгендері к?кір-ш?кір тай-т?я? емес, он к?н желіске шыдай алар аласа бойлы, то?па? жалды, ??ша? ??йры?ты, кіле? сайг?лік шабысты жыл?ы. ?стерінде сауытты, жалпа? бет, сы?ыр к?з ноян, ба?адурлар. Аттарына да тізелеріне дейін сауыт жабыл?ан. Екі жа?ында жебеге тол?ан екі-?ш ?орамса, белдерінде ?исы? ж?зді ?ылыш пен ?зын сапты айбалта, ?амал б?затын тас ат?ыштарды с?йреу ?шін ер ?асына байлап ал?ан жуанды?ы білектей ?ыл ар?ан. ?р?айсысында кем дегенде екі сада?тан. Кейбір к?рікті киінгендерді? та?ымдарында бір жа? ?шы пыша?тай ?ткір найза. Жеберлеріні? ?шы екі ж?зді ?анжардай ?ткір, с?йір. Ысылдап келіп ?адалса, егер т?ні? тастан жаралмаса, ар жа?ынан бір-а? ?тері ха?. Белге байлан?ан ?орамсалар, ?аза? батырларыныкіндей емес, талдан иіп то?ыл?ан. Жауынгерлеріні? басына киген темір, ?ола дулы?алары анадайдан к?нге ша?ылысып жар?-ж?р? етеді.

Лек-лек боп, борт-борт желген ?алы? ?осынны? буда?тат?ан ша?ы алыстан жер бетінен к?терілген б?лт т?різді.

Батысты алу?а б?л жолы аттан?ан ?скер ?ш ж?з мы?! ?ш лек ?ол! Айбарлы да, с?сты да! Кім, о?ан шыдай алар! И?, шыдай ал?ан жо?.

Срд 29 Янв 2014 15:02:30
>>61719855
Хиккование - это стагнация, ты отказался от продвижений вперёд, поисков, не считаешь?
>Общаться не о чем.
Так найди себе хобби, ёпта. Выродки-дегенераты вон ОРКОВ И ГНОМИКОВ обсуждают, хуле.

Срд 29 Янв 2014 15:08:39
>>61716395
А борода и вязаный свитер?

Срд 29 Янв 2014 15:17:42
>>61720212
?біл?айыр миы?ынан к?лді. Жайшылы?та шыбын ?лімі ??рлы к?рмейтін ?лгі бір ?ара ?аза??а айтылма? ?лім ?кімі миынан шы?пай ?ой?анына к?лді. «Жошы ?рпа?ына адам та?дыры ?ашан хан шеше алмас ж?мба? бол?ан? Жо?, бір ?ана Жошы ?рпа?ы емес, бір ?ке, бір шешеден ту?ан с?лтандар да бірін-бірі бауыздап жатпайтын ба еді?»

И?, Берке хан болды… Ал бір мы? екі ж?з алпыс алтыншы жылы Берке д?ние салысыменен Алтын Орда та?ы ?айтадан Батуханны? ?рпа?ына ?айт?ан. Біра? Бату ?рпа?ы Алтын Орда?а жеті атасынан асып хан бола алмады. Бір мы? екі ж?з то?сан бесінші жылдан бір мы? ?ш ж?з он екінші жыл?а дейін та?та отыр?ан То?та?удан кейін Батуды? немересі, Аюханнан ту?ан ?збек хан ?лгеннен со? Алтын Орда та?ына ?збекті? баласы Ж?нібек отырды. Осы ?з Ж?нібек ханды ?ара??ы т?нде ту?ан баласы Бердібек ?з ?олынан бауыздап, хан та?ына жетті. Біра? Бердібек ??р ?кесін ?лтіріп ?ана ?оймады. Алтын Орда та?ынан д?метер деп, бір жазда ат жалын тартып мінер а?а-інісін тегіс ?лтірді. Абат елді ала айран етті. ?йтсе де меншіктенген алтын та? о?ан да ??тты болмады. Та??а отыр?анына екі жыл ?тер-?тпестен, ?астас?ан туыстары оны? ?зін бауыздап ?лтірді. Халы? арасына тарап кеткен «Нар мойны кесілген, Бердібек хан ?лген кез» деген м?телді? а?ысы содан. Міне, осы Бердібек ханны? ?луімен бірге Бату ?рпа?ыны? Алтын Орда?а хан болуы да біткен.

?біл?айыр осы о?и?аларды біраз ойлап отырды да, орнынан т?регеліп терезе алдына барды. Біра? бірінен со? бірі тізбектелген ауыр ойлар, со?ынан ерген жетім к?шіктей, ?алмай ?ойды.

«Алтын Орда ханды?ына талас Батухан ?рпа?тарыны? арасында біткенмен, Жошыны? ?зге балаларыны? ?рім-б?та?тарыны? ішінде бітті ме?» Д?шті ?ыпша? ханы та?ы да ауыр к?рсінді.

«Жошыдан ?ыры? ?л, он жеті ?ыз ту?ан екен. ?р?айсысы бір ?лыс, ?тте? ауыз бірліктері болмады. Алтын Орда ханы боламыз деп ?ыры? пыша? боп ?ырылысты ?ой б?рі. Соны? ішінде тек Бату ?рпа?ы ?ана ?стем болып келді. Егерде Жошыны? ?лкен баласы Орда Батудай азулы жаратыл?анда к?кек ?ні бас?а т?рде айтылар еді. ?йткенмен Орда ?рпа?ыны? боз?кпе бол?аны теріс тимеді. Міне енді, Бердібек с?мны? ?анды ?олы ар?ылы Бату ?рпа?ынан ба? ??сы ?шып еді, Алтын Орда ?згемізге ?ал?ан жо? па?

Рас, Алтын Ордада?ы Сайбан ?рпа?ы кешірек хан бола бастады. Ал, Жошыны? он ?шінші баласы То?ай Темір ?рпа?ы бесінші буынында, А?са? Темір к?регенмен алысып ?ткен Орыс ханны? кезінен-а? бауыр басты.

Игілікті? ерте-кеші жо?, тек арты ?айырлы болсын.

?біл?айыр ?аба?ы ?арс жабылып кетті. Оны? с?лу м?ртты а?айра? т?рінде бір орасан ?обалжу сезілді. Ханны? б?йтіп жан-жа?ына ?рке ?арап, к??іл к?йіні? ?згере ?алуыны? аужайы к?п еді.

?ос ?олы ?ызыл ?ан?а боял?анына ?арамай, он жеті жасар ?біл?айырды азулы тілектестері Д?шті ?ыпша??а хан етіп а? кигізге к?терді. Ба? ??сы басына ?онып, а? т?йені? ?арны жарылды. Біра? адамны? ба?ы к?терілген сайын, жауы да к?бейеді. Б??ан Жошыны? ?зге ?рпа?тарыны? арасында?ы к?кіректерін ежелден жегідей жеп келе жат?ан ба? к?ндестік, ел билеуліктен ту?ан талас кеселдерінен бас?а б?тен де себептер ?осыл?ан.

Біз ??гіме етіп отыр?ан бір мы? т?рт ж?з елу алтыншы жылы осы талас жар?а тіреліп тасы?алы т?р?ан ?зендей ше?беріне ?бден жеткен кезі еді. ?біл?айырды? сескенетін жауы екеу: бірі — Орыс ханнан ту?ан ??йыршы? ханны? баласы Бара? ?лы Ж?нібек пен оны? ?ш аталас туысы Керей. Екіншісі ?зіні? аталасы Ма?м?дек ханнан ту?ан Ходжа М?хамед ханны? баласы Аба?. Б?л да ??р с?лтан емес, Алтын Орда мен А? Орда?а ие бол?ан хан т??ымдары. ?сіресе Орыс ханны? ?рпа?тары ?ауіпті. Ж?нібек пен Керейді? ??р ?здері ?ана емес, арттарында ?р?айсысы бір т?менге ?олбасшы бола алар ?ас?ырды? б?лтірігіндей сегізден ?лдары т?р. ?сіресе жас болса да Ж?нібекті? ?лы ?асымны?, Керейді? баласы Б?рынды?ты? ая? алыстары б?лек. Б?лары да еште?е емес, Ж?нібек пен Керейден сескенер бас?а да ?аупі бар. К?к Орда тірегі, ?біл?айырды? о? ?олы ?ыпша? болса, Ж?нібек пен Керейді? с?йенері Ар?ын. Ар?ын ж?рген жерде ?о?ырат, Найман, Керей, Уа?, Тара?ты да ?зе?гілесе кетеді.

Срд 29 Янв 2014 15:20:22
>>61719283
К?к Орда ел-ж?ртын жеке билеп келген ?біл?айыр мен ?аза? Ордасын б?ліп алам деген Ж?нібек с?лтанны? таласы ?лде?ашан-а? бастал?ан. Б?лар бір-бірін жан ал?ымнан ала т?сер к?кжал ?ас?ыр мен арлан тазы те?дес. Араларында бітім болу?а тиісті емес. Біра? ?лі ?арсы шабар к?н ту?ан жо?, тек ?азір сол к?нді к?тіп ж?рген жа?дайлары бар.

?біл?айыр бір рет Ж?нібекті м?лдем ??ртып жібере де жаздады. ?тте?, ?тте?, ойла?ан жеріне жете алмай ?алды. Хан сол бір с?тті кез есіне т?ссе-а? ?лі к?нге дейін барма?ын шайнайды. Шы??ысханны? «ойынан шы?па?ан ту?ан баласын да аяма?ан хан — хан бола алады» деген ?а?идасын жа?сы ???ан ?біл?айыр, ?рине Ж?нібекті аяйын деген жо?, біра? б?л жал?анда жазмыштан к?шті не бар? Ажалсыз — ажда?аны? аузынан ??тылады.

О?и?а былай бол?ан еді. ?біл?айырды? Ма??ыт руынан ал?ан б?йбішесінен ту?ан он жеті жасар, аппа? ж?мырт?адай, жасты? желікті ерте баста?ан же?іл мінезді, ерке ?ызы ?айып-Жамал-С?лтан-Бегімні? с?лу ж?зді, арыс т?л?алы Ж?нібекке к??ілі кеткен. Хан ?ызына ?олы жете алмай ?ліп ж?рген ?зге батыр, с?лтандар?а к?зі т?спей, т?рт ?йелі бар Ж?нібекке неге сонша ??мар бол- ?анын кім білсін, ?йтеуір ?ызды? ?зі орта?а же?гелерін салып, ?затыл?анша с?лтанмен к??іл ?осу?а тілек білдірген. Б?л кезде ?біл?айырмен арасы іштей ?бден суып бол?ан Ж?нібек: «?кесіні? кеудесіне міне алмасам да, ?ызын тоят етсем, о да ханнан бір ?шімді ?айтар?аным емес пе» деп, алдымен хан ?ызымен жа?ындасады да, артынан ?ызды? о?ашада?ы сан т?рлі назды ?ылы?тары ?нап, о?ан ?йленбекші болады. Хан?а ?ызын берсін деп, ш?бере а?асы Керейді салады. Жайшылы?та ?астарымен татуласу ?шін ?ыз алып, ?ыз беруге о?ай баратын Шы??ыс т??ымы, б?л жолы ?асара ?алады. Ж?нібекпен, т?бі бірге от жа?ып, т?тін т?тете алмайтынын сезген хан, ?ызын беруден ?зілді-кесілді бас тартты. Біра? жауабын тікелей айту?а, То?ай Темір ?рпа?ын біржолата шамдандырып алармын деп ойлайды да, «Жа?сы, ойланып к?релік, шешімін к?з ?ыстау?а ?айт?анда естірсі?дер» дейді Керейге. Ханны? бергісі келмей отыр?анын т?сінген Керей намыс?а шауып, ?айып-Жамал-С?лтан-Бегімні? бетіні? ашылып ?ал?анын алыстан т?спалдап сездіреді. Енді ?ызыны? абыройы ?шін Ж?нібекке бергені? д?рыс деген сы?ай білдіреді. ?ызыны? м?ндай к?йге ?шыра?анына намыстанып ?ал?ан хан, сырттай сыр бермей:

— Жа?сы, жауабын к?з ?ыстау?а бар?ан со? аларсы?дар, — дейді жа?а?ы с?зін ?айталап, сазар?ан ?алпында, Керей кеткеннен кейін, д?йекші Инелікті жіберіп, шымшып алар еті жо?, ?ан-с?лсіз с?п-с?р боп ?атып ?ал?ан ??рыбай жан ал?ышты ша?ыртып алады.

— Мені? ?ызым ?айып-Жамал-С?лтан-Бегім бабалары за?ы бойынша «?ан т?гілмей» ?луге тиісті! — деді о?ан.

«?ан т?кпей» ?лтіру — а? кигізге орап, екі жа?ынан б?рап т?ншы?тырып, не ая?ы мен басын артына ?айырып, бел омырт?асын сындырып ?лтіру. К?не мон?ол ??рпында б?л же?іл ?лім.

Ерте?іне ?айып-Жамал-С?лтан-Бегімді бабасы Жошы ажал тап?ан к?не мон?ол ?дісімен емес, бас?а т?сілмен: ж?регіне ?анжар салып ?лтіріп кетеді. Б?лай ?лтіру кімні? ісі екенін білсе де ж?рт ?ндемейді. Хан жарлы?ы екенін сезіп, ж?м?ан ауыздарын ашпайды.

?ызын ??рметтеп ?ойып, жетісін бергеннен кейін, хан та?ы ??рыбайды ша?ыртып алып:

— Ерте? а??а шы?амыз. Жаны?а екі-?ш сенімді адамы?ды ерт. Ж?нібек с?лтан да ?айып-Жамал-С?лтан-Бегім ажалымен ?луге тиісті, — деп б?йы-рады.

Б?л жолы ??рыбай жан ал?ыш жалт береді. Ж?нібекті ?лтірсе жауапсыз кетпейтінінен ?ор?ады.

— Мені? ?ай уа?ытта а??а шы?атынымды білетін с?лтандар сезіктеніп ?алулары м?мкін, — деген ол, — б? жолы а??а шы?пау?а, хан ием р??сат еті?із… Мені? орныма ту?ан інім Сарыбай барсын…

?з басын п?леден аман алып ?ал?ысы кеп, ту?ан інісін ?ауіпке ?иып т?р?ан ?ас?ыр мінездес ??рыбайды? ?ылы?ына ?біл?айыр хан езу тартып к?лген. И?, хан ма?айына ?зіне керек адамдарды тарта білген. Бабасы Шы??ысханны? Жа?атай?а айт?ан а?ылын ??рандай бекер жаттап алма?ан екен. Хан та?ыны? аманды?ы, міне, осындай ??л?ы ?зі тектес жандармен са?талады. Б?лар барда, ?біл?айыр да бар.

— Болсын, — деген ол, — тек не істейтінін Сарыбай?а д?рыстап т?сіндір.

Ал Ж?нібек ханны? мезгілсіз кезде, ?ызыны? мынандай жан т?ршігерлік айуанды? ?діспен ?аза тап?ан ша?ында, а??а шы?уыны? болаша? бір ?анды о?и?амен байланысты екенін айтпай-а? т?сінген. Оны? ?стіне ?біл?айыр Ж?нібек пен Керей с?лтан?а «Менімен бірге а??а шы?пай ма екен?» — деп арнаулы кісі сал?ан.

Хан а??а шы?арда Орда ма?ында?ы с?лтан, ?мір, батыр, билерге хабар беру ежелгі салт. Ж?нібек б?дан к?діктенген жо?. Оны? к?діктенгені ханны? а??а мезгілсіз уа?ытта шы?уы мен бас?а бір себеп еді. С?лтан астыртын тіл алып к?рсе, со??ы кезде ?біл?айыр?а ?ыр?и ?аба?тана баста?ан бекзадалардан ешкім хабарландырылмапты. Б?л жол?ы ша?ырыл?андар кіле? ?біл?айырды? ?зіне дос адамдары ж?не Ж?нібек пен Керей ?ана екен.


← К списку тредов